Seriál Star Trek: Picard. Pohled první – melancholický vesmírný trek bez katarze

Nerdí náboženství jménem Star Trek dalo světu řadu postav, jež se postupně staly všeobecně známými. Jedním ze symbolů více než padesát let starého univerza je nezaměnitelně podlouhlá plešatá lebka herce Patricka Stewarta, který všechnu svou důstojnost a autoritu vložil do kapitána Jeana-Luca Picarda. Tato postava byla jedním z hlavních faktorů, proč Star Trek přežil kulturní a společenské změny v osmdesátých a devadesátých letech. Jím vedená Nová generace vstoupila na televizní obrazovky v roce 1987, tedy v době, kdy původní posádka vesmírné lodi Enterprise (s kapitánem James T. Kirkem na můstku) prožívala úspěšné období v kinech se svou variací Návratu do budoucnosti Star Trek IV: Cesta domů (1986). Příznivý vítr pro starou partu J. T. Kirka, která sloužila od roku 1966, však nevál dlouho. V roce 1989 se vrátila se „space westernem“ Star Trek V: Nejzazší hranice, který režíroval sám představitel Kirka William Shatner. Jednalo se o průměrnou, neobratně natočenou seriálovou epizodu roztaženou na celovečerní stopáž. Snímek jasně signalizoval, že labutí píseň původní posádky se nezadržitelně blíží. Došlo k ní o dva roky později v důstojné Neobjevené zemi, která populární figury vyprovodila do zasloužené penze.

Pusťte si trailer k sérii. (Britský herec Patrick Stewart coby Jean-Luc Picard v sérii Star Trek: Picard, foto: CBS)

Předávání štafety mezi kapitány mělo zásadní dohru. V roce 1994, v prvním celovečerním filmu „nové generace“, se Picard s Kirkem, jejichž životy jinak dělí celé století, setkávají, spolupracují a starší kolega nakonec symbolicky předává pochodeň nástupci. Zatímco Shatnerova postava byla vždy spíše nezodpovědným bonvivánem, improvizátorem s nápadnou macho zálibou v členkách posádky Enterprise (skutečný produkt 60. let), ve Stewartově figuře přichází na můstek legendární vesmírné lodi přísný profesionál, stratég, odměřený a city kontrolující otec vesmírné rodiny, dokonalé zosobnění ideálu Federace – tedy osvíceného sdružení planet a civilizací, které se řídí racionalitou a přesnou sadou etických pravidel.

O mnoho let později se Stewart/Picard ovšem vrací na zcela jiné území. Poslední díla ze Star Trek univerza se soustředila na destabilizování kánonu a narušování neposkvrněného ideálu Federace coby utopické jednoty mnoha ras a vyznání. Tým scenáristů seriálu, v němž nechybí úspěšný producent a scenárista Akiva Goldsman a spisovatel Michael Chabon, tak pracuje s figurou unaveného starce, kterého se milovaná Federace nenápadně zbavila poté, co jeho idealistická snaha pomáhat každému, přátelům i nepřátelům, přispěla k bezprecedentní katastrofě.

Picard dožívá na svém chateau mezi zrajícími hrozny a vzpomínkami na svého podřízeného a přítele Data, umělou bytost, jež vždy toužila po tom stát se člověkem. Vztah lidí a androidů je východiskem konfliktu celého seriálu. Po kataklyzmatické události na Marsu vydává Federace zákaz veškerého umělého života. Po vyspělých produktech bio-robotiky navíc pátrá fanatické komando zabijáků z planety Romulus.

Posmutnělý, lehce rezignovaný život Picarda naruší příchod mladé ženy, která je tajemným způsobem spojená právě s jeho bývalým vědeckým důstojníkem Datem. Zdánlivě smířený stařec, jenž dělí svůj čas mezi vzpomínky a procházky se psem, v sobě rychle probouzí touhu po hvězdách a po tom, aby znovu mohl „zachraňovat galaxie“. Federace však vysloužilého admirála pokládá za pošetilce a odmítne mu pomoct. Picard se tak ocitá v šedé zóně a musí složit posádku, která v žádném případě nepřipomíná dokonale organizovaný dril Enterprise. Jedná se spíš o sbírku odpadlíků a podivínů vedenou Picardem, z jehož dřívější přísnosti není nic – teď je tu měkký stařecký sentiment.

O seriálu Star Trek: Picard se obtížně vynášejí obecné soudy, neboť se jedná o dílo plné rozporů a kontrastů. Na jedné straně jde o zážitek, pro který má angličtina sotva přeložitelný obrat „walk down the memory lane“. Picardovo putování lemují setkání se starými známými, která mají buď akční povahu (návrat legendární Sedmé z devíti), anebo naopak úmyslně selankovitou podobu kamarádského posezení na zahradě (setkání s prvním důstojníkem Willem Rikerem). Pro ty, kteří s Novou generací nevyrůstali, může být zejména druhý typ nostalgie nesnesitelný. Lehce křiklavé, idylické kulisy však k poetice Star Treku patří, podobně jako étos nezlomného přátelství a vesmírné rodiny.

Tvůrci jako by si rozpor po celou dobu nynější série uvědomovali. Pokoušejí se spojit dvojici protichůdných potřeb – uspokojit fanoušky klasického Star Treku, a přitom neodradit mladší diváky streamovacích služeb. Picard tím pádem disponuje některými znamenitě napsanými dialogy a dějovými detaily, které jsou věrné odkazu série, když prostřednictvím sci-fi materiálu reflektují hlubší témata (například překvapivá proměna dobyvatelské rasy Borgů v oběti genocidy). Tempo je v první polovině série až nezvykle poklidné, humor výstřední, jak bývalo v epizodách Nové generace zvykem. Dojde dokonce i na gag s komickými převleky, které ji dávno patří k refrénům Star Treku.

Z většiny epizod lze jasně vycítit, že za scénáři stojí z velké části spisovatel Michael Chabon. Míra detailů i literární propracovanosti dialogů a podzápletek je úctyhodná, ale bohužel se úplně neslučuje s druhým pohledem, který se seriál snaží uspokojit. Pro diváky mimo komunitu „trekkies“ chce Star Trek: Picard nabídnout jednoduché, žánrově řízné figury (ošlehaný hispánský kapitán, mladý romulanský samuraj) a hovorné ponory do různých vesmírných komunit osvěžit přímočarými akčními vsuvkami.

Přes poměrně divoký nesoulad různých složek přináší Picard požitek, jaký Star Treku už roky chyběl; moderně stylizovaný, ale věrný tradicím, zaměřující se spíš na různé sociální aspekty života ve 24. století než na překotné vršení dějových zvratů, které znehodnotily paralelně běžící seriál stanice CBS Star Trek: Discovery. V nejlepších momentech dokáže rozvážně plynout, přesně artikulovat a moudře mentorovat, podobně jako jeho protagonista, starý muž toužící po hvězdách a honící se za přízrakem svého mladšího já. Ten mu nakonec bohužel uniká.

Nová generace byla klasickým epizodickým dílem, což znamená, že slabší epizody mohl divák přeskočit, aniž by celek a jeho vnímání doznaly větší újmy. Picard je ovšem jednolitým, napříč díly provázaným vyprávěním směřujícím z bodu A do bodu B. Zatímco na ploše osmi z celkových deseti epizod dokáže seriál svoje drobná zaškobrtnutí vybalancovat, finále namísto očekávané katarze hyzdí celkový dojem nenapravitelně. Opírá se o trademark seriálového Star Treku, tedy jeden díl rozdělený do dvou. Zatímco legendární „double“ Nové generace To nejlepší z obou světů (1989–1990) patří dodnes k nejlepšímu z celého univerza, picardovský příspěvek Et in Arcadia Ego přináší scenáristickou i režijní katastrofu plnou hloupých náhod a prkenných momentů.

Namísto očekávané katarze se dostavuje spíš dojem, že Picard jako protagonista je chodící továrnou na dobro a ani on, ani žádná další postava nedostane v první sérii jakýkoli zapamatovatelný dramatický oblouk. Star Trek: Picard tak ve zpětném zrcátku vypadá jako příjemné čekání na něco, co se nikdy nedostaví. Čekání, při kterém vám dělá společnost kultivovaný starý pán, bez debat moudrý a vtipný, ale snad až příliš ztracený ve vlastních vzpomínkách, jež jsou shodou okolností trochu i našimi vlastními.

Star Trek: Picard – Season 1 (USA, 2020, 10 epizod, celková stopáž 8 hodin 17 minut)
Tvůrci: Akiva Goldsman, Michael Chabon, Kirsten Beyer, Alex Kurtzman, scénář: Michael Chabon, Akiva Goldsman, James Duff, Kirsten Beyer, Ayelet Waldman, režie: Hanelle M. Culpepper, Jonathan Frakes, Maja Vrvilo, Akiva Goldsman, Douglas Aarniokoski, kamera: Philip Lanyon, Darran Tiernan, hudba: Jeff Russo, střih: Andrew Coutts, Sarah C. Reeves, scénografie: Todd Cherniawsky. Hrají: Patrick Stewart, Alison Pill, Isa Briones, Evan Evagora, Michelle Hurd, Santiago Cabrera, Harry Treadaway, Jeri Ryan, Peyton List, Brent Spiner, Tamlyn Tomita, Jonathan Frakes, Jonathan Del Arco, Rebecca Wisocky, Jamie McShane, Orla Brady, Ann Magnuson, Marina Sirtis, John Ales a další.