Sedm výstav, za kterými se vyplatí si letos udělat výlet po Evropě

Leonora Carrington

Vizionářka, feministka i cestovatelka mezi realitou a mytologickými dimenzemi. První velká retrospektiva anglicko-mexické malířky a spisovatelky, představitelky surrealismu Leonory Carrington (1917–2011) ve Francii představí více než sto děl – malby, práce na papíře i sochy. Carrington se narodila v Anglii, hodně se ale stěhovala – z Florencie, do Paříže, z Paříže do Španělska, a nakonec do Mexika, kde její životní pouť skončila. Koncem třicátých let se potkala s Maxem Ernstem, s nímž poté několik let žila. V těchto dnech právě otevřená pařížská výstava sleduje všechny klíčové momenty jejího uměleckého života, včetně jejího dospívání ve Florencii, kde objevila italské klasické umění, které její tvorbu velmi ovlivnilo. Kurátoři výstavy jsou Tere Arcq, která se specializuje na surrealismus v Mexiku a Carlos Martín, bývalý kurátor Fundación Mapfre v Madridu. Připomeňme, že v roce 1997 vyšla česky od Carrington kniha Dole, jež je souborem trýznivých záznamů z jejího pobytu v psychiatrické léčebně.

Musée du Luxembourg, Paříž, Francie
18. února – 19. července 2026

Krása a ošklivost v období renesance

Jak se v Evropě v patnáctém a šestnáctém století proměňovaly představy o kráse a ošklivosti? To je tématem výstavy v Bruselu, otevřené rovněž tento týden. Renesance byla obdobím ideální krásy a harmonických proporcí, ale rovněž epochou, v níž se psaly dějiny ošklivosti v podobě záměrně deformovaných figur. Vedle sebe jsou k vidění díla největších jmen italské renesance – Sandra Botticelliho, Tiziana, Tintoretta, Leonarda da Vinciho či Michelangela – s tvorbou severu, reprezentovanou mimo jiné Lucasem Cranachem starším a Quentinem Massysem. Právě v tomto dialogu se ukazuje, jak rozdílné kulturní a náboženské kontexty formovaly představy o kráse i ošklivosti.

Jan Massys, La Joyeuse Compagnie, 1562, olej na dřevěné desce, 76,5 × 100 cm, foto: Musée Thomas Henry, Cherbourg-en-Cotentin

20. února – 14. června 2026
Bozar, Brusel, Belgie

První homosexuálové: Zrod nových identit 1869–1939

Více než osmdesát uměleckých děl rozdělených do šesti kapitol v Kunstmuseum Basel ukáže, jak se od roku 1869, kdy se slovo „homosexuál“ poprvé objevilo v německém tisku, formovaly nové vize sexuality, genderu a identity. Jak se v průběhu času proměňovalo chápání aktu – a v jakých, často sotva postřehnutelných vizuálních náznacích lze číst obrazy „jiné touhy“? Proč někteří umělci v minulosti spojovali touhu po osobách stejného pohlaví s kolonizovanými kulturami a zobrazovali ji jako „vadu“? A jak tento pohled tvůrci z různých částí světa postupně zpochybňovali a přepisovali…

Paul Camenisch, Schweizer Narziss, 1944, olej na plátně, 116,5 × 82 cm, Kunstmuseum Basel, Depositum der Freunde des Kunstmuseums Basel, © pozůstalost umělce, foto: Martin P. Bühler

Kunstmuseum Basel, Basilej, Švýcarsko
7. března – 2. srpna 2026

Rothko ve Florencii

Když bylo Marcusu Rothkowitzvi, židovskému chlapci z území dnešního Lotyšska, deset let, ocitl se ve Spojených státech, kam rodina odcestovala kvůli sílícímu antisemitismu. Ve dvacátých letech zahodil plán stát se právníkem, odcestoval do New Yorku a začal se naplno věnovat výtvarnému umění. Tak započala dráha klasika abstraktního expresionismu Marka Rothka (1903–1970). Výstava ve florentském Palazzo Strozzi, kterou kurátorsky připravuje jeho syn Christopher Rothko a Elena Geuna, bude sledovat vývoj autorova malířského výrazu od figurativní tvorby i vlivů surrealismu. Ještě ve třicátých letech zachycoval ulice i výjevy z newyorského metra. Ke svému ikonickému stylu barevných ploch se dostal až v druhé polovině čtyřicátých let. Nejslavnější jsou jeho velkoformátová abstraktní plátna z padesátých a šedesátých let. Výstava rovněž připomene Rothkův vztah k italskému umění. Konat se bude na vícero místech Florencie: vybraná díla vstoupí do dialogu s freskami Fra Angelica v Museu di San Marco a objeví se také ve vstupní hale Biblioteca Medicea Laurenziana, kterou navrhl Michelangelo.

Mark Rothko, Untitled (Black, Red over Black on Red), foto: Hayk Shalunts, Alamy, Profimedia

14. března – 23. srpna 2026
Palazzo Strozzi, Florencie, Itálie

Za hranicemi manosféry. Současné podoby mužství

„Co to dnes znamená být mužem? Tato otázka se stala stále naléhavější s nástupem ‚manosféry‘, volné sítě online prostorů, kde se prosazuje drzá, misogynní maskulinita, která se mnohým jeví jako hrozba. Poháněn trumpismem se tento druh maskulinity stále více stává mainstreamovým,“ píší organizátoři amsterdamské expozice, jejíž otevření je plánováno na duben. „Tato výstava, která poskytuje protiklad k takovému vývoji, se odchyluje od pojmu manosféry a čte ho proti proudu s otázkou: Pokud bychom si maskulinitu samotnou představovali jako ‚kouli‘, co bychom viděli uvnitř ní?“ Prostřednictvím obrazů a objektů ze sbírek amsterdamského Stedelijk Musea, zápůjček i nových děl soubor nastíní vizuální i ideové konstrukce mužství. Zastoupené umělkyně a umělci – mezi nimi Lucy McKenzie, Eduardo Paolozzi, Melle, Sands Murray-Wassink, Salman Toor či Bruno Zhu – rozvíjejí debatu od tradičního vyobrazení mužské síly a racionality až k současným obrazům zranitelnosti, křehkosti i queer intimity.

Eduardo Paolozzi, Newton, socha před Britskou knihovnou, foto: Philip Bird, Alamy, Profimedia

18. dubna – 2. srpna 2026
Stedelijk Museum, Amsterdam, Nizozemsko

Pierre Huyghe

Jeden z nejvlivnějších umělců současnosti. Francouz Pierre Huyghe (* 1962) ve svých dílech kombinuje film, nejmodernější technologie i živé organismy. Vytváří tak neustále se proměňující instalace. Od května do září se představí ve švýcarském městě Riehen, jež se nachází nedaleko Basileje, která je místem prestižní veletrhu s uměním Art Basel (jeho letošní ročník se bude konat od 18. do 21. června). Pierre Huyghe vystavuje aktuálně také v Berlíně: do 8. března je v tamní Halle am Berghain k vidění expozice Liminals propojující film, zvuk, vibrace a světlo do instalace představující „moderní mýtus“ o vzniku anonymní lidské postavy bez tváře.

Pierre Huyghe, Liminal, foto: s laskavým svolením autora a Galerie Chantal Crousel, Marian Goodman Gallery, Hauser & Wirth, Esther Schipper, TARO NASU a Anna Lena Films

24. května – 13. září 2026
Fondation Beyeler, Riehen, Švýcarsko

Mary Cassatt: Volba nezávislosti

Před sto lety zemřela jedna z nejvýznamnějších impresionistických malířek: Mary Cassatt (1844–1926). Americká rodačka se prosadila v převážně mužském prostředí pařížské umělecké scény a vytvořila si osobitý styl. Na výstavě v Musée d’Orsay se představí téměř osmdesát maleb, pastelů a grafických listů, zapůjčených mimo jiné z National Portrait Gallery v Londýně a Museum of Fine Arts v Bostonu.

6. října 2026 – 31. ledna 2027
Musée d’Orsay, Paříž, Francie