Sorrentino dal popkultuře figuru papeže-rockové hvězdy. Její resuscitace se ale nepovedla
Paolo Sorrentino se rozhodl do Vatikánu vrátit na dalších devět epizod. Seriál Nový papež s Johnem Malkovichem však doplácí na to, s čím měl tak trochu problém už Mladý papež s Judem Lawem – ani jeden z nich nemá moc co říct.
Poté, co Pius XIII. (Jude Law) upadl v závěru první sezony (nazvané Mladý papež) do kómatu, a nepomohlo několik pokusů o transplantaci srdce, včetně jednoho od muslimského dárce, musejí kardinálové vybrat nástupce. Po groteskních peripetiích, které nám hned zkraje Nového papeže připomínají, že jediným cílem církevních hodnostářů je udržet prastaré instituci její bohatství a alespoň část někdejší moci, se proto seznamujeme se stárnoucím britským šlechticem Brannoxem, autorem vlivného spisu nabádajícího církev k umírněnosti.
Pusťte si trailer k seriálu Nový papež, foto HBO – Giamni Fiorito Rychle se však ukazuje, že skutečnou vášní Brannoxe není snaha o politický progres, nýbrž móda, styl a celebrity. Dokonale oblečený šlechtic nosí oční linky a denně mu volá Megan Markle, aby se poradila, co si vzít na sebe. Jeho mladší (a konzervativnější) předchůdce mezitím leží připojený k přístrojům. Mezi veřejností je však díky svému setrvávání ve stavu mezi životem a smrtí stále oblíbenější a tak se na Svatopetrském náměstí srocuje dav v mikinách s podobiznou Pia XIII., očekávající jeho zmrtvýchvstání.
Vatikán ve slow motionu
S povahou seriálu je to nakonec podobné jako s oběma papeži – politika ho ve skutečnosti nezajímá. I tentokrát sledujeme showcase provokativních, vtipných a sexy obrazů provázaných do stylového pásma, které si z pokrytectví církve v každém momentu dělá legraci. A zároveň naznačuje, že ničím jiným než nereformovatelným spolkem obtloustlých chamtivých mužů nikdy nebude.
Zpočátku jsme možná mohli považovat za jádro Sorrentinovy výpovědi monology či dialogy o povaze moci. Nejpozději koncem první sezony však bylo zjevné, že jde spíš o – v působivém rytmu sepsané – bonmoty o síle tradice a politického marketingu. Seriál si dává záležet především na provedení jednotlivých spektáklů v přepychem vyplněných komnatách Vatikánu, nezřídka předváděných ve slow motionu. Ze všeho nejvíc tak Sorrentinova opulentní vizuální show, postavená na vtipném a dráždivém kontrastu toho, co církev o sobě tvrdí, a čím je doopravdy je, připomíná dnešní rapové videoklipy.
Z Nového papeže: rodiče příštího papeže, šlechtice Brannoxe; vystupují coby velmi přízračná dvojice, foto HBO – Giamni Fiorito První sezona se ovšem opírá o postavu, která se do dějin populární kultury nepochybně zapíše. Církevní hodnostář Lenny Belardo v podání Judea Lawa, chodící v bílé teplákové soupravě a usrkávající Cherry Coke Zero, ale vzdor svému mládí nejevící zájem o otevírání Vatikánu „nevyvoleným“ lidem, reprezentoval dostatečně chytlavý kontrast. A přesto, že už tehdy seriálu chyběl dostatek materiálu na deset dlouhých epizod, potměšilá studie člověka, který se přes noc stane nečekaně mocným, byla přinejmenším zábavná. Vývoj Lennyho Belarda v obou dvou sezonách je pak jakousi cestou k dospělosti papeže, který je v momentě své instalace na trůn příliš v zajetí celoživotních komplexů a pomstychtivosti na to, aby chtěl a mohl církev jakkoliv proměnit.
Jeptišky ve strip klubu
Papež Jan Pavel III., kterým se v Novém papeži stává Malkovich, je se svým rodinným traumatem do určité míry jen Belardovým opakováním, a ani zbytek jeho osobnosti není zvlášť zajímavý. Zdá se, že charismatický Malkovich je pro režiséra jen záminkou, proč trávit čas ve světě, který ze všeho nejvíc charakterizuje láska k přepychu a sorrentinovská nadrženost. Jako ostatně všechny jeho filmové světy.
Posedlost prudérní církve touhou a sexem tentokrát Sorrentino akcentuje ještě důrazněji. V samotném úvodu mladá jeptiška omývá papeže Piuse XIII upadlého do kómatu a zvědavě ho okukuje, aby vzápětí houbu odložila a udělala přesně to, o čem si myslíme, že se nestane: lehne si a – okouzlena mladým papežem – začne masturbovat. Následuje titulková sekvence, v níž pokaždé jiná sestava jeptišek provokativně tančí na skladbu Good Time Girl od Sofi Tukker, jakoby vystupovaly ve strip klubu. Zdá se, že právě tyto sekvence má režisér nejraději. Nic proti, jen to už celé trochu působí jako návštěva toho samého klubu pokaždé se stejným programem.
I pro postavu Johna Malkoviche je nakonec příležitost obléct si papežskou sutanu spíš příležitostí dospět. Než se však k jeho vykoupení dostaneme, musíme místy i přetrpět devět rozvleklých epizod. Sorrentino je natolik sebevědomým autorem, že si dovoluje ještě zvolnit už tak docela pomalé tempo, ještě více se ve své předvádivosti uvolnit a vtipkuje tentokrát mnohdy velmi otřepaně. Například cameo se Sharon Stone, přehazující nohu přes nohu, i všechna ostatní celebritní camea, mu mohl kdokoliv příčetný z natáčecího týmu zkusit rozmluvit.
Samotný závěr pak nabízí určité vykoupení obou papežů a svou nevýznamností i definitivní důkaz o tom, že papežů už jsme měli v poslední době v popkultuře dost.
Nový papež (Itálie / Francie / Španělsko / USA, 2020, 9 epizod, celková stopáž 8 hodin 53 minut)
Tvůrce a režie Paolo Sorrentino, scénář: Paolo Sorrentino, Umberto Contarello, Stefano Bises, kamera: Luca Bigazzi, hudba: Lele Marchitelli, střih: Cristiano Travaglioli, scénografie: Ludovica Ferrario, kostýmy: Carlo Poggiol. Hrají: Jude Law, John Malkovich, Silvio Orlando, Cécile De France, Javier Cámara, Ludivine Sagnier, Henry Goodman, Maurizio Lombardi, Massimo Ghini, Mark Ivanir, Ulrich Thomsen, Marcello Romolo a další.
V ČR odvysílala HBO v lednu a únoru 2020.
