Spisovatel Thomas Ligotti a jeho „nekingovský“ horor konečně u nás

Američan Thomas Ligotti (* 1953) se v českém překladu konečně dočkal řádné premiéry! Nedá se přitom říct, že by u nás byl neznámý. Narazili na něj minimálně příznivci seriálu True Detective, jehož scenárista Nick Pizzolatto obdivuje Ligottiho tvorbu a spisovatelovy pesimistické názory shrnuté ve filozofujícím eseji Conspiracy Against Human Race zapracoval do charakteru detektiva Rustyho Cohlea. Aljašský temný bard Laird Barron zase využil atmosféru záhad, která Ligottiho obklopuje, v metahororové povídce Více tmy.

Mezi tuzemskými fanoušky hororu se Ligottiho jméno skloňovalo často – většinou s povzdechem, že u nás tenhle autor nemá šanci. Představa o hororu je u nás totiž deformována enormním úspěchem Stephena Kinga. Nic proti americkému „králi“ hororu, ovšem pro subtilnější či radikálnější formy žánru prostě není pro samou honbu za novými a novými „kingovskými temnými thrillery“ na českém trhu místo. Dokud nepřijde malý nakladatel typu Carcosa, který si díky osobnímu přístupu na sociálních sítích a conech může dovolit vydat knihu vyloženě „pro fajnšmekry“. Určitou auru výlučnosti pak ještě podtrhuje grafické provedení, kdy na obálce nalezneme výřez z obrazu Jamese Ensora La Mort et les masques a uvnitř ilustrace ukrajinského umělce Serhije Krykuna.

Rozkvetlá lyrika hrůzy

 Písně mrtvých snivců jsou rozhodně výjimečná kniha, ovšem je důležité uvědomit si, v čem a proč. Když jsme zmínili Stephena Kinga, neuškodí citovat Terence Raffertyho, který v The New York Times srovnával oba autory: „King je rozený bavič, který potřebuje příběh, podobně jako dobrý komik potřebuje vtip. Pokud jej nemá, selhává. Nedostatek inspirace ovšem dokáže zakrýt řemeslem. Ligotti je mistrem jiného typu, vlastně je to úplně odlišný živočišný druh. Pokud by se pokoušel zakrýt nedostatek inspirace, selhal by – pravděpodobně by se o to ale ani nesnažil…“

V Ligottiho povídkách skutečně nejde o příběh. A chybí i Kingova snaha stát se čtenáři přítelem, aby byl následný šok z „těch úžasných, hrozných věcí“ silnější. U Ligottiho sledujeme defilé podivně odtažitých postav, často monster – je přitom jen na nás, zda je budeme považovat za zrůdy lidské, anebo pocházející z jiných dimenzí. Pohybují se ve světě, který se vyhýbá popisům násilí a zrůdností. Ne, že by se nekonaly, jen o nich autor mluví třeba jako o „dovádění“, „asimilaci“ či „rozkvétání“ a nechává pracovat čtenářovu fantazii. Jde o svět na hranici snu a deliria. Svět „arogantních, přesto méněcenných realit“, jak zazní v povídce Vestarien.

Je příznačné, že Ligotti si libuje v motivech dvojníků, masek a průhledů kamsi mimo chápání; chvil, kdy se z předmětů a lidí, o nichž se vypráví, stávají v polovině věty samotní vypravěči. A tak se můžeme dočíst o psychiatrovi, za nímž dojde mladá žena pracující ve „finanční instituci“, které se zdá, že pracuje v obchodě s módou a neustále šatí panny do výlohy… a když se ji pokusí navštívit, zůstane na udané adrese stát právě před jednou takovou výlohou. Nebo si vyslechneme spisovatelku dětských příběhů, která trpí rozdvojenou osobností a jež se nedokáže vyrovnat se smrtí předobrazu svého dětského hrdiny… a se stárnutím. Anebo na nás vyskočí kouzelně znepokojivá poznámka, že hrdinova manželka na něj „se svýma zářivýma očima nakoukla přes obálku časopisu, na níž lesklý pohled zářil z dalšího páru očí“.

Když dojde na (relativně) konkrétní poctu Lovecraftovi a jeho mýtu Cthulhu v povídce Sekta slabomyslného boha, je to vlastně vtipné a úlevné. Většinou však Ligotti nechává – slovy jedné ze svých postav – „dýchat šílenství vlastním životem“. A daří se mu to výborně. Ostatně jaká realita je vlastně skrytá třeba v květinové makabrozitě Les fleurs? Jisté je pouze to, že její odkrývání je velká, i když znepokojivá zábava.

Existence je rovna noční můře

Písně mrtvých snivců neobsahují výhradně horory. Řada ze zde sebraných textů vykazuje spřízněnost spíše s klasickým weirdem, případně je inspirací subžánru new weird. Příběhy jako Vestarien, Maškaráda mrtvého šermíře: tragédie nebo Skvělejší slavnost masek připomínají klasika Clarka Ashtona Smithe i kultovní Viriconium M. Johna Harrisona. Jiné povídky jsou reminiscencí tradičního pulpu (Hudba měsíce), pokud by jeho autoři tvořili v jakési dekadentní verzi Benátek a nebyli schopni se od svého genia loci odtrhnout.

A nakonec kniha obsahuje i dva texty, v nichž Ligotti zpracovává svůj pohled na horor. Poznámky k psaní hororu: příběh shrnují techniky, jimiž je možné vyprávět zápletku. Realisticky, goticky, experimentálně… a dočkáme se náležitě přepálených ukázek. Především však trefné poznámky, že horor není hororem, pokud není hororem naším. Ty nejlepší horory prostě komunikují přímo s námi a my v nich nalézáme vlastní děsy.

Profesor Nikdo krátce přednáší o nadpřirozené hrůze je pak tradičněji pojatým esejem. Podle Ligottiho se běžná fikce dostala do stavu, kdy není schopná v hrůze a evokaci bolesti konkurovat realitě. Nadpřirozená hrůza je potom jakýmsi způsobem kompenzací traumat příliš zraňující reality. Zatímco Stephen King dospěl k názoru, že horor je trenažérem, který nám pomáhá fungovat, Ligotti vynáší odsudky nad celou naší kulturou. Všechny deklarované ctnosti lidstva prohlašuje za klam a přitakání jednak imperativu naplnění našich tužeb a jednak tendence k sebetrýznění. Domnívá se, že lidským osudem je být bláznem, jenž si zaslouží výsměch. Pobaveně přitom říká, že vyhledávání kosmických hrůz a „děsivostí tisíce hřbitovů“ kultivuje elitní sektu nefalšovaných makabristů, kteří dokážou vystoupit z koloběhu utrpení prostřednictvím vychutnávání si temných fantazií fikce a trpkými úsměvy věnovanými „nevrlému starému vesmíru“.

Četba povídek Thomase Ligottiho je svým způsobem opojná, ovšem hrozí, že někdy v nočních hodinách „uslyšíte slabé skřípění nových tváří, které prorážejí starou tkáň“. Inu, nejlepší horory byly vždy osobní a na vlastní nebezpečí. Díky autorovi za připomenutí.

Obálka svazku, který je Ligottiovou českou premiérou, repro: Carcosa

Thomas Ligotti: Písně mrtvého snivce. Přeložil Milan Žáček. Ilustrace Serhij Krykun. Carcosa, Kroměříž 2021, 322 stran, doporučená cena 369 korun