Stalloneho mafián je uklizen do oklahomské Tulsy. Tam se stará škola ještě umí prosadit

Dwight „Generál“ Manfredi je newyorský mafián ze staré školy. Právě si odseděl pětadvacet let, během nichž neprozradil ani ň. Zatímco jeho osobní život skončil, pověst neochvějné loajality by se dala tesat do kamene. Jenže čtvrtstoletí je čtvrtstoletí a pro Generála už není v New Yorku místo. K moci se totiž dere nová generace s novými zvyky a bez respektu ke svým předchůdcům a k jejich zásadám. Možná by bylo jednodušší Manfrediho zastřelit a tělo zalít do betonové skulptury.

Jenže šéf všech šéfů je pořád ještě jeho generační souputník a přítel. Takže přichází šalamounské řešení a Manfredi je uklizen do oklahomské Tulsy. Na jednu stranu je to zapadákov, na stranu druhou má Dwight volné ruce vybudovat na stará kolena vlastní impérium. Jen si musí dát pozor na FBI, místní rednecké zmetky a moderní svět. Takže stojí před ním tyto hlavní úkoly: vydělávat peníze a vysvětlit všem v Oklahomě, kdo je tady nový alfa samec. Což jde překvapivě snadno, když máte tvář Sylvestera Stalloneho…

Trailer k seriálu, zdroj: YouTube

Gangsterský král s málo pěšáky

Taylor Sheridan je momentálně jednou z nejzářivějších showrunnerských hvězd. S reputací získanou jako scenárista snímků Sicario: Nájemný vrah a Za každou cenu stvořil v roce 2018 postklasický western Yellowstone. Jeden z nejsledovanějších současných seriálů má dnes již pět sezon a dva prequely (jeden zasazený na sklonek devatenáctého století a jeden do dvacátých let století dvacátého). S Jeremym Rennerem – hereckou hvězdou ve více ohledech mrazivého thrilleru Wind River (2017), který byl Sheridanovým druhým režijním celovečerním projektem – pak stvořil seriál Starosta Kingstownu. Ten pojednává o dědici rodinného byznysu spočívajícího v dojednávání dohod mezi policií, zločinci a jejich oběťmi ve městě, jehož přežití a rozvoj jsou závislé na místních věznicích a jejich obyvatelích.

Všechny tyto projekty se vyznačují komplexním zmapováním prostředí, v němž se děj odehrává, a silnými postavami, jež hercům umožňují se předvést. V Yellowstone a v navazujících projektech září Kevin Costner, ale i Harrison Ford s Helen Mirren či Sam Elliot. Pokud se v tomto kontextu nedá mluvit vyloženě o životních, pak minimálně o rolích, pro něž by leckdo byl schopen zabíjet.

Tulsa King je v jistém ohledu krokem stranou. Jednak je mnohem více laděný do komediálních tónů, ale především se na jeho hřišti nalézá pouze jeden král. Stallone je trefa do černého, a je to tedy král s velkým „K“, zároveň mu však chybí podpora, protože všechny ostatní postavy a jejich představitelé i představitelky nikdy nevystoupí ze stínu hlavní hvězdy. Což brzdí i emoční účinek dramatické linky seriálu.

A.C. Peterson a Domenick Lombardozzi v seriálu Tulsa King, foto: Paramount+

Klíčové slovo „tvrdě“

Stallone už dávno dokázal, že umí vdechnout život různým typům postav. Zároveň umí pracovat s jejich i se svým vlastním mýtem. To první dokázal při návratech k postavám boxera Rockyho Balboy (a posléze předal žezlo do série Creed) či vietnamského veterána Ramba. To druhé, když dal dohromady kvazinostalgickou franšízu Postradatelných a především tím, jak dokázal reflektovat dlouholetou rivalitu s dalšími hvězdami akčních filmů osmdesátých let. Především tedy s Arnoldem Schwarzeneggerem, který se objevil nejen v Postradatelných, ale byl i úhelným kamenem úspěchu snímku Plán útěku. Mimochodem, pokud se dříve říkalo, že když jeden z těchto dvou herců má nějaký typ projektu, musí ho mít ten druhý také, jistě není náhodou, že brzy bude mít premiéru první Schwarzeneggerův seriál FUBAR.

Stalloneův Dwight Manfredi je stvořen z tresti jeho akčních hrdinů, kteří jsou fyzicky ohromující a nezdolní, ale zároveň překvapivě přemýšliví. A velmi dobře se zde pracuje s jeho věkem – od brýliček na čtení přes zakotvení v romantizovaném étosu staré gangsterské generace, díky čemuž je lehké mu fandit i jako zločinci, až po pubertální vtípky. Jako když se po sexu se ženou, z níž se vyklube příslušnice jednotky potírající drogy a obchod se zbraněmi, dostane na přetřes téma jeho věku. „It´s hard to believe,“ reaguje žena na informaci, že jejímu sexuálnímu partnerovi je přes sedmdesát a on pyšně odvětí, že ono „hard“ je tady klíčové slovo.

Posiluju žádné staré železo! Sylvester Stallone v seriálu Tulsa King, foto: Paramount+

Tulsa King však překvapivě boduje spíše v subtilnějších vtipech. Může to být reflex, s nímž se Manfredi při běžném focení pro řidičák nastavuje tak, jako kdyby jej fotili policisté po zadržení. Ale také otázka toho, kdo s kým vyběhl – zda on, když vnutil svou „ochranu“ místním podnikatelům, anebo oni, když před ním úspěšně zatajili pravou podstatu svého byznysu a nakonec se dostali – zbití, ale vysmátí – do pozice, kdy je celý projekt povstávajícího mafiánského královstvíčka alespoň částečně jejich.

I vzhledem k uměřenému rozsahu epizod seriál příjemně ubíhá a v každém díle je dostatek scén, kdy může Stallone zazářit díky svému charismatu i stále ještě působivé muskulatuře. Až s odstupem se ukazuje, že projekt uvázl někde napůl mezi vyloženě feel good zábavou a vážně míněným dramatickým příběhem gladiátora vyrvaného ze své epochy a nuceného čelit modernímu světu. Především flashbacky do minulosti trpí častou vadou podobných projektů, kdy se snaží ukázat, že Manfredi je sympatický chlápek – a jen náhodou mafián. Jenže mafiáni nejsou sympatičtí chlápci, jsou to vrazi, dealeři drog a organizátoři obchodu s bílým masem. Stalloneho charisma to maskuje až tak dobře, že i ostatní mafiáni, kteří v seriálu dělají hnusné a krvavé věci, nepůsobí děsivě, nýbrž coby karikatury, jejichž jediným smyslem je nakonec se před férovým Manfredim sklonit.

Pro odreagování je Tulsa King ideální seriál. A především pro fanoušky Sylvestra Stalloneho bude ohlášená druhá sezona rozhodně jedním ze seriálů roku (stejně jako byla první ozdobou roku minulého). S odhlédnutím od toho je to však mezi Sheridanovými projekty ten, na němž je nejzajímavější skutečnost, jak úspěšný showrunner umí vybruslit i ze své slabší chvilky.

Jeden z plakátů k seriálu, repro: Paramount+