Strach je skutečný ve všech podobách. Vypráví o něm podcast Anatomie strachu

Anatomie strachu je pětice krátkých (maximálně čtvrthodinových) příběhů z dílny dokumentaristů Jiřího Slavičínského a Brit Jensen a sound designéra Martina Ožvolda. Slyšet je můžete od 1. prosince v Audiotéce. Epizody stojí na komorních prožitcích úzce spojených se strachem.

V Anatomii strachu vypráví svůj příběh dvojice, která se vyděsí při bivakování ve Francii. Dívka, která se ocitla ve vztahové pasti, protože se bála ztráty své první lásky. Divadelní osvětlovačka ohrožovaná děsem z výšek. Marek ze čtvrté epizody se po úrazu ocitne na hraně smrti a student z poslední epizody se bojí o budoucnost planety. Iluzi fyzického prostoru jejich komunikaci s posluchačem dodává nápaditý kontinuální zvukový design, práce s ruchy, překrývání anebo smyčkování slov z klíčových míst.

Audiodokumentaristka a dramaturgyně Brit Jensen. Původem z Dánska, mnoho let žije v ČR. Spolu s novinářkou Magdalenou Sodomkovou natočily první český true crime podcast Matematika zločinu. Autorka desítek audiodokumentů pro britské, dánské, australské i české rozhlasové stanice, foto: archiv Bionautu

Podcast spoléhá na sílu intimního audio poslechu. Na to, že hrdinové, které si Jensen a Slavičínský vybrali, vyprávějí posluchačům „přímo do uší“. Hlas ve sluchátkách je nesmírně blízko a dlouhé zimní večery jsou k Anatomii strachu jako stvořené. Příběhy mají různou povahu, což celku dává dramaturgickou pestrost, a shrnuté jsou pod žánrovou hlavičku „true horror“. Podcast spojuje nejen forma, ale především ultimátní strach ze smrti, který je – aniž by to bylo v podcastu explicitně pojmenováno – kořenem všech našich strachů v nejrůznějších podobách. Skrývá se totiž za všemi našimi individuálními obavami.

Horor a true horror

Horor je žánr, který z literatury převzala a ovládla kinematografie. I v ní ale mnohé stojí přímo na zvukové stopě a na tom, co je (ne)vyřčeno slovně i obrazově.  Sound byl mnohdy velmi progresivní, nebo i experimentální jak z hlediska narace filmových hororů, tak z hlediska hudebních kvalit populárních žánrových filmů (Krzysztof Penderecki, Zdeněk Liška a mnozí jiní). Jensen a Slavičínský používají true horror – odkazující k mnohem zavedenějšímu žánru true crime, tedy kriminálkám podle skutečných událostí – svébytně. Chtějí, abychom povahu strachu pochopili a trochu pocítili. Proto jsou respondenti v podcastech monologicky a sólo, tedy bez pokládaných otázek, bez komentářů nebo jiných vstupů odborníků a podobně.

Hororové zděšení posluchačů Anatomie strachu však není primárním cílem. Zájem o strach je zde „seriózní“. Jeden z příběhů vypráví o překonání závratných obav z výšky na štaflích – a má v podstatě terapeutickou happyendovou povahu. Pátý díl vypráví o tom, čemu jsme dnes uvykli říkat environmentální žal, a zakládá se na strachu o planetu. Efektní „anatomie“ v názvu podcastu, sugerující medicínský odstup, je tedy možná příliš analytické pojmenování vzhledem k dramaturgicky promyšlenému, ale v konkrétních příbězích intuitivně vedenému dílu, citlivému vůči intimitě respondentů.

Český rozhlas v (ne)klidu

Kvůli volbě respondentů (a možná také způsobu vedení natáčení) můžeme považovat Anatomii strachu za skrytě generační dílo. Jde výhradně o příběhy mladých lidí, což je patrné rovnou ze samotného poslechu: ze slovníku respondentů, z cestovatelských a studijních motivů, ze zmínek o veganství apod. Ale zřejmé je to i z toho, jak respondenti pojednávají partnerské a mezilidské vztahy. Také díl Radio, jediný explicitně mluvící o strachu z vlastního fyzického konce, je popsaným prožitkem blízké smrti po těžkém úrazu. Nejde tedy o strach ze smrti stářím. A zmíněný environmentální žal je i publicistickým tématem současných generací.

Pusťte si teaser Anatomie strachu, Na snínku obrazové „ikony“ k jednotlivým dílům, vpravo dole pak „ikona“ k celému seriálu – jak je najdeme na platformě Audiotéka, repro: ČT art

Podcastová platforma Audionaut je první český počin, který si dobývá stabilní distribuční model pro produkčně náročnější tvorbu. Po úvodním počinu Pohřešovaná, financovaném příspěvky z Patreonu, přechází Anatomie strachu na Audiotéku. Stabilitu a monetizaci podcastů můžeme tvůrcům jen přát – už proto, aby se podcastová scéna zdravě rozvíjela a spektrum specializované i populární publicistiky (především rozhovorů) doplňovaly dokumentární a fikční formáty.

Český rozhlas, který vyrobil, ale odmítl odvysílat jeden z klíčových (dnes možno říci zakladatelských) českých doku podcastů, totiž Matematiku zločinu, dál blokuje Brit Jensen a její aktivity do té míry, že nechce ani odvysílat rozhovor o její novince. Současný rozvoj podcastů může pro veřejnoprávní rozhlas celkově znamenat zdravou konkurenci. Rozbít spoléhání ČRo na to, že audio autoři nemají v Česku moc jiných možností. Prospělo by to nakonec i veřejnoprávnímu rádiu samotnému.

V případě posluchačského ohlasů navíc není problém si představit druhou nebo třetí sezonu Anatomie strachu, variující stejné ústřední téma, přibližující například existenční, sociální a zdravotní obavy absentující v aktuálním počinu. Strach tu bude pořád.

Autor je (především) filmový publicista a kritik