Středoškolský Klub rváčů pro holky. Holky bez zábran koupou žánr girl teen filmů v absurditě

Osmadvacetiletá rodačka z kanadského Toronta Emma Seligman vzbudila pozornost už debutem Šiva baby z roku 2020. Jízlivá dramedie o bisexuální dívce ze židovské rodiny ještě připomínala autobiograficky laděná katarzní coming-of-age díla jako Potvora od Phoebe Waller-Bridge nebo Lady Bird od Grety Gerwig. Holky bez zábran, dostupné na platformě Prime Video, naproti tomu brázdí mnohem divočejší terén. Spíš než na intimitu a hledání „svého místa ve světě“ sázejí na groteskní satirický humor, který neváhá střílet i do vlastních řad.

Jednu ti vrazím, a máš!

Zpočátku se zdá, že Holky bez zábran budou mít blízko ke komediím typu Šprtky to chtěj taky. Záhy však z téhle polohy utečou do mnohem absurdnějších poloh. Ve výsledku totiž nejde ani tak o sex, jako spíš o rvačky. Dvojice hrdinek připomíná středoškolskou verzi dvojice mladých dospělých Newyorčanek ze seriálu Broad City. Středoškolačky PJ a Josie mají podobně organicky vychýlenou energii dvouhlavého generátoru potíží – jedna z nich je impulzivní, energická vládkyně chaosu, druhá se utápí ve vlastních nejistotách, ale ochotně se nechává strhnout nejzběsilejšími plány své kamarádky. 

Ayo Edebiri (vpředu vlevo), Zamani Wilder (vzadu levo), Ruby Cruz (vzadu vpravo) a Rachel Sennott (vpravo) ve filmu Holky bez zábran, foto: ORION Pictures Inc.

Navíc obývají prostor, který se nesnaží působit jako reálná střední škola – spíš jde o skrumáž absurdně vyšinutých postaviček, které jako kdyby byly stvořeny podobně zkratkovitě excentrickým stylem myšlení, jež vykazují PJ a Josie. Jejich třídní učitel od základu mění postoje vůči feminismu a dalším tématům podle toho, jak se zrovna vyvíjí jeho rozvodové řízení, fotbalový tým ze sousední školy se vyžívá ve vražedném násilí a ve školním rozhlase zní věty jako „Mohly by se ty dvě ošklivé netalentované homosexuálky prosím hlásit v ředitelně?“ Když se PJ a Josie rozhodnou všem tvrdit, že dřív chodily do pasťáku a ve školní tělocvičně si otevřou holčičí „klub rváček“, vlastně to vzhledem k tomu, jak podivné věci se kolem nich dějí, nepůsobí nenormálně.

Film, jehož scénář napsala Seligman společně s představitelkou jedné z hlavních rolí a hvězdou filmu Šiva baby Rachel Sennott, ve výsledku vlastně je o ženském empowermentu a o uznání sexuálních menšin v patriarchální společnosti. Ale témata spíš ukazuje nebo s nadhledem glosuje, než že by o nich důležitě promlouvala nebo je okázale a vzorně naplňovala. Optika snímku je drze ironická a k jakémukoli idealismu má na míle daleko. Kritika patriarchátu tu probíhá v podstatě tak, že všechny mužské postavy tady jsou buď omezení tupci, kteří se chovají podle předem snadno odhadnutelných primitivních vzorců, nebo omezení tupci, kteří jsou zákeřní a mstiví. Empowerment se děje prostřednictvím scén, kde si dívky navzájem dávají rány pěstí, a lesbická sexuální orientace některých hrdinek tu je spíš fakt, s nímž se počítá jako se samozřejmostí, než problém, kolem nějž by bylo třeba dlouze debatovat. 

Munici tady najde kdekdo

Pokud se někdo bude chtít nad Holkami bez zábran zaplétat do generačních kulturních válek a řešit z jedné strany, nakolik jde o produkt Gen Z mentality, nebo se z druhé strany pohoršovat nad jeho „woke“ politikou, najde dost munice k obojímu. Seligman a Sennot ale jako by byly sympaticky nad věcí a šlo jim především o dobrou komedii.

Holky bez zábran totiž dobrá komedie jsou. Její humor navíc není zásadně „generační“ – hodně vtipů je založených na tom, že postavy samy sebe přehnaně stylizují, občas se tu pracuje s efektem trapnosti, často se používají vynalézavě jadrná přirovnání, ale není tu nic, co by diváci mainstreamových komedií neznali nejpozději od devadesátých let. Jediné, co je tu jinak, je to, že tentokrát se na svět nedíváme ironickýma očima mužských protagonistů, ale perspektivou žen.

Ayo Edebiri, režisérka Emma Seligman a Rachel Sennott při natáčení filmu Holky bez zábran, foto: ORION Pictures Inc.

Jednoznačnými tahouny filmu jsou představitelky hlavních rolí – Rachel Sennot a Ayo Edebiri, jimž většina ostatních postav jen nahrává na komediální smeče. V jejich příběhu běží o variaci na motiv známý z desítek různě starých komedií – vymyslí si lež, z níž sice vzejde něco pozitivního, ale musí to projít zkouškou výdrže, když přijde čas jít s pravdou ven. V podstatě je to lesbická varianta romantických komedií o podvodníčcích, kteří chtějí obalamutit naivní hrdinky, a pak se do nich doopravdy zamilují – filmů jako Tootsie, Francouzský polibek a dalších. Tím, že Holky bez zábran obracejí tradiční role mužských a ženských postav, navíc dobře zapadají do současných teen girl filmů, které jsou často obdobami mužských „parťáckých“ filmů, v nichž jde mnohem víc o přátelství než o romantickou lásku.

Český plakát k filmu, repro: Prime Video