Taneční film Backstage oslovuje mladé, ale doplácí na nedotaženost
Film o skupině street dancerů, kteří se účastní televizní talentové soutěže, může vypadat jako kalkul na vylákání roztančené mládeže do kin. Možná tomu tak i je. Film Andrey Sedláčkové Backstage je přesto pozoruhodný a svým způsobem sympatický projekt, jehož nedotaženost zamrzí víc, než by se u podobného typu filmů mohlo zdát.
Kdybychom chtěli k Backstagi hledat nějaké podobné tituly v české kinematografii posledních let, museli bychom oprášit několik ne úplně povedených a rychle zapomenutých snímků, v nichž se filmaři pokoušeli navázat na popularitu divadelních muzikálů. Můžeme sem počítat dvojici takzvaných backstage muzikálů, to znamená filmů odehrávajících se v zákulisí příprav divadelního muzikálového vystoupení. To je případ jedenáct let staré Kvasky Mirjam Landové, jež byla obzvlášť odstrašující ukázkou toho, jak špatně to může dopadnout, když lidé, kteří mají zkušenost s divadlem, ale ne s kinematografií, začnou natáčet. Rozvleklý snímek plný velkohubých gest působil jako amatérská komorní inscenace. Film Muzikál aneb Cesty ke štěstí vznikal pod vedením profesionální filmové režisérky Slobodanky Radun. Ale ani tak neměl letní snímek o soustředění skupiny muzikálových herců, připravujících inscenaci Starců na chmelu, čím zaujmout. Opatrná pocta klasickému šedesátkovému muzikálu Ladislava Rychmana se důsledně vyhnula konfliktům a dramatickým situacím – a končila jako extrémně pohodový, ale také extrémně snadno zapomenutelný film. Nostalgií byl poháněný i projekt Michala Davida Decibely lásky, který vypadá jako do celovečerní stopáže roztažená epizoda seriálu Ulice přeplněná odkazy na Diskopříběhy a zlatou éru Davidových hitů.
V téhle konkurenci působí Backstage jako progresivní film už tím, že se neohlíží do zapadlé minulosti, ale zabývá se relativně současným tanečním stylem street dance. Nabízí se proto srovnání se snímkem Petra Oukropce Ani ve snu!, který rovněž vyprávěl o mladých lidech a vycházel z oblíbené pohybové aktivity, konkrétně z parkouru. Ani ve snu! i Backstage jsou vlastně ojedinělé pokusy vytvářet v současné české kinematografii něco, co má šanci oslovit dospívající a mladé publikum.
Backstage – ojedinělý pokus vytvořit v současné tuzemské kinematografii něco, co má šanci oslovit dospívající publikum, foto a video: Bontonfilm V Backstagi lze najít spoustu sympatických věcí. Skupina tanečníků, o které film vypráví, pochází z chudých poměrů a jsou mezi nimi Rom, dívka z dětského domova a možná i lesba. V populárním filmu pro mládež je každopádně pozitivní, když ukazuje zástupce menšin ne jako outsidery, ale jako hrdiny se stejnými ambicemi a schopnostmi, jaké má „většina“. Další jednoznačně pozitivní tah je, že ve filmu vystupují skuteční tanečníci, kteří tento typ exhibice zvládají na špičkové úrovni a jsou v komunitě kolem tohoto stylu známí. Navíc Backstage obsahuje poměrně hodně tanečních scén, což je posun oproti Ani ve snu!, kde sice vystupovali špičkoví parkouristé, ale scénář jim poskytl minimum příležitostí se předvést.
S tím, jak jsou ve snímku Sedláčkové prezentována taneční čísla, už ovšem začíná výčet negativnějších stránek. Nejlepší taneční scéna filmu, skoro celá natočená v jednom záběru a dovedně využívající prostředí továrny, přichází brzy po začátku. Zbylé taneční exhibice jsou snímány způsobem, který sice nepůsobí rušivě, ale zároveň samotným výkonům protagonistů nepřidává na dynamice: v drtivé většině běží o statické záběry, u nichž se logicky věnuje velký prostor celkům, kombinovaným s polodetaily. Díky tomu sice dostáváme celkem rámcový pohled na taneční výkony, jenže scény působí statičtěji než záznamy talentových soutěží, kde se daleko víc pracuje s pohyby kamer a zoomy. Celovečerní film pro velké plátno by měl přinést víc než snímací rutinu.
Druhým zásadním problémem je nedotažený scénář. Backstage má velice jednoduchou zápletku: snaží se přinést standardní příběh o ambiciózních nadšencích, kteří se potýkají s nemilosrdným světem profesionálního šoubyznysu. Konvenční dějová linka v tomhle případě není na škodu, protože o originální vyprávění u těchto produktů většinou nejde ani tvůrcům, ani divákům. Horší je, že se scenáristům nepodařilo dát jednoduchému příběhu kompaktní tvar. Každá z hlavních postav má sice načrtnutý nějaký vlastní konflikt, ale často není dotažený, nebo se vyřeší překotně a nesmyslně – ať už je to sexuální orientace jedné z členek souboru, nebo zápletka s matkou dívky vyrůstající v dětském domově. Nekalé praktiky televizní společnosti natáčející talentovou soutěž také působí podivně neorganizovaně a nahodile.
Backstage by se dal ohodnotit slovy porotkyní talentové soutěže v samotném filmu: Má velký potenciál, ale ještě by potřeboval tak rok na vypilování.
Backstage (Slovensko / Česká republika, 2018, 90 minut)
Režie: Andrea Sedláčková, scénář: Naďa Clontz, Andrea Sedláčková, kamera: Tomáš Juríček, Tomáš Stanek, hudba: Viktor Hazard, Jan P. Muchow, choreografie: Miňo Kereš. Hrají: Mária Havranová, Tony Porucha, Ondrej Hraška, Kryštof Hádek, Ivana Chýlková, Judit Bárdos, Roman Luknár, Jan Maxián, Ben Cristovao, The Pastels a další.
Česká premiéra: 7. 6. 2018.
