Temný fénix vyhořel a je to dost smutný pohled

První film ze série o X-Menech nastavil v roce 2000 styl pozdějších hollywoodských superhrdinských blockbusterů, jehož se drží i úspěšná série titulů o Avengers. Kromě toho, že se mu podařilo najít dobrý kompromis mezi hraným filmem a expresivními kreslenými světy marvelovských komiksů, pustil se také do zkoumání celkem závažného a seriózního tématu. Ty nejlepší „epizody“ volného cyklu X-Men se týkaly vztahu obyčejných lidí a mutantů nadaných nadlidskými schopnostmi. Postupem času x-menovské filmy vytvořily alternativní dějiny západního světa, v nichž menšina obyčejných lidí a menšina neobyčejně mocných mutantů střídavě zabředávají do konfliktů a uzavírají křehká příměří. Kromě toho do tohoto cyklu patří i jeden z nejlepších superhrdinských filmů posledních let, temný, westernově laděný Logan (2017).

Je proto smutné sledovat, jak tohle univerzum upadá do čím dál větší bezradnosti. V posledních dvou dílech hlavní x-menovské řady s podtituly Apocalypse a Dark Phoenix jako by se tvůrci snažili z univerza marvelovských mutantů udělat jen druhořadou a humpoláčtější verzi Avengers. V Apocalypse postavili doktora Charlese Xaviera a jeho skupinu mutantů zvanou X-Men proti starověkému démonickému mutantovi, který chce prostě jenom zničit svět. V Dark Phoenix stojí proti mimozemšťanům, kteří… také chtějí zničit svět.

Podívejte se na trailer k snímku X-Men: Dark Phoenix, foto: Cinemart, video:
20th Century Fox / YouTube

Dark Phoenix chce být příběhem především mutantky Jane Grey, která nastoupila do x-menovské školy pro výjimečně nadané mutanty poté, co při erupci jejích nadpřirozených schopností způsobila smrt své matky. Na začátku filmu Jane, ztvárněná Sophií Turner ze Hry o trůny, absorbuje kosmickou energii, která několikanásobně zvýší její schopnosti a zároveň v ní znovu vyvolá vzpomínky, jež se Xavier snažil z paměti Jane vymazat. Stejně jako samotná Jane, tak i tvůrci filmu jako by si s nově nabytými superschopnostmi nevěděli rady. Namísto promyšleného vyprávění otevírají nové a nové motivy, které nedokáží smysluplně rozvést. Některé z nich jsou celkem zajímavé, třeba morální dilema samotného Xaviera, který vymaže Jane paměť „pro její vlastní dobro“, jiné, například stokrát viděná plíživá mimozemská invaze, působí hodně genericky a další zase vyloženě nadbytečně, což je případ celé dějové linie s Magnetem.

Mnoho scén působí, jako by se tvůrci rozhodli posunout x-menovský svět do žánru young adult. To by samo o sobě nemuselo být tak špatné. Příběh o mladé dívce, která se vyrovnává se zradou svých nejbližších a zároveň s nově získanou mocí spojenou s obrovskou zodpovědností, by mohl s x-menovským tématem mutantské „jinakosti“ dobře rezonovat. Jenže to by se téma vztahu společnosti k mutantům ve filmu muselo nějak objevovat. Děj Dark Phoenixe je sice zasazený do devadesátých let, takže pokračuje v alternativní historii univerza X-Menů, ale nic nového nepřidává; není téměř poznat, v jakém desetiletí se děj odehrává. I tak by Dark Phoenix mohl být slušné young adult drama. Stačilo by, aby Jane alespoň občas uvažovala a jednala i trochu racionálně a samostatně a neustále nebyla ve vleku vlastních emocí a cizí manipulace. Vyprávění s ní smýká od jednoho impulzivního rozhodnutí ke druhému a nedá jí čas promyslet si, co by vlastně se svými schopnostmi chtěla dělat.

Dark Phoenix se občas snaží působit, že akcentuje ženské postavy. V jedné scéně dokonce padne návrh přejmenovat X-Meny na X-Women. Mnoho klíčových pozic v příběhu sice zabírají ženské postavy, jenomže jedna z nich je v podstatě loutka vlastních emocí a vnějších tlaků, druhá umře dřív, než dostane šanci se nějak projevit, a třetí je androgynní mimozemská bytost v ženském těle.

Záběr ze snímku X-Men: Dark Phoenix, foto: Cinemart

Noví X-Meni bohužel nesplňují ani kritéria kvalitního akčního blockbusteru. Akční scény jsou totiž zoufale repetitivní, statické a poněkud nepřehledné. V podstatě sestávají z postav metajících všemožné energetické paprsky nebo na dálku pohybujících různými předměty. Přetahovaná Magneta a Jane o vojenský vrtulník je takovou přehlídkou zaťatých rukou a sveřepých pohledů, že to působí až komicky. A závěrečná bitva ve vlaku je pojatá ve stylu starých videoherních plošinovek, kde jde v zásadě jen o pohyb kupředu a překonávání protivníků – většinou pomocí vrhání energetických paprsků a podobně.

Režisér Bryan Singer, který kdysi filmové X-Meny stvořil a v X-Men: Apocalypse je svým způsobem i pohřbil, tentokrát předal režii debutujícímu Simonu Kinbergovi. Ten má za sebou kariéru scenáristy a producenta hollywoodských sci-fi, včetně předchozích dílů X-Menů. Dark Phoenix natočil podle vlastního scénáře inspirovaného komiksovou řadou The Dark Phoenix Saga. Ta ovšem přísluší do mnohem rozvinutějšího marvelovského univerza, v němž vystupuje několik různých mimozemských civilizací, část děje se odehrává ve vesmíru a mnoho protagonistů jsou marvelovské postavy, které se ještě ve filmových verzích tohoto komiksového světa nikdy neobjevily. Příběh Temného fénixe by se zkrátka daleko spíš hodil do mnohem rozsáhlejšího a rozevlátějšího světa série Avengers než k X-Menům, kteří se až dosud stále drželi mnohem víc (doslova) při Zemi. Ve filmu je původní příběh osekaný do mnohem skromnějších a bohužel i mnohem méně imaginativních rozměrů.

X-Men: Dark Phoenix (USA, 2019, 114 minut)
Režie: Simon Kinberg, scénář: Simon Kinberg, kamera: Mauro Fiore, hudba: Hans Zimmer. Hrají: Sophie Turner, Jennifer Lawrence, James McAvoy, Michael Fassbender, Evan Peters, Jessica Chastain, Nicholas Hoult, Tye Sheridan a další.
Česká premiéra 6. června 2019.