U Petrovových řádí chřipka. Ruský román ironicky líčí hrůzy každodennosti
Proč zrovna v této době číst román o rodině a městě zasaženém epidemií chřipky? Protože nepojednává o epidemii samotné, nýbrž používá horečnatý opar nemoci k nahlédnutí „příběhů obyčejného šílenství“ v současném Rusku.
„Stačilo, aby Petrov nastoupil do trolejbusu, a téměř okamžitě se odněkud vyrojili šílenci a začali na Petrova dorážet,“ začíná román U Petrovových řádí chřipka. Kniha Alexeje Salnikova (*1978), v Česku zatím prakticky neznámého, byla jednou z ruských literárních událostí roku 2017. Dříve především básník, dnes oceňovaný romanopisec, splétá zde se svérázným smyslem pro humor příběhy z uralského města. Jeho hlavními hrdiny jsou Petrovovi (ruští Novákovi), jejichž křestní jména se v románu téměř nevyskytují. Prostě: Petrovovi.
Petrov pracuje v autoservisu, chlastá tak, že se během „večírku“ ocitne v pohřebním voze, a má za sebou přátelství s bizarně tragickým koncem. Petrovová, knihovnice s obsedantními vražednými představami, se s ním před lety rozvedla, aby s ním ovšem mohla dál žít. Když to „na ni přijde“, má se však rozvedená Petrovová před Petrovem aspoň kam uchýlit. Syn, Petrov mladší, se snaží přežít rodičovskou výchovu, dostat ze situace co nejvíc, a hlavně nevynechat blížící se předvánoční besídku. Všichni akceptují, v čem žijí. Co dělat, když se tak narodili?
Zmožení lidé na zastávce
Salnikovův román se vyznačuje intertextovostí, ironií a intenzivní obrazností. „Procházel se tu jen pejskař s tak malým psem, že z něj bylo vidět spíš vodítko než sám pes, a že to je pejskař, se dalo poznat podle toho, že charakteristickým způsobem vlál po ulici od jednoho keře ke druhému,“ píše Salnikov, když popisuje jeden z mnoha dějově marginálních momentů. Totéž bychom mohli říct o následující situaci: „Zamířila k nim policejní hlídka, ale policisté jen mávli rukou, protože jim došlo, že lidé na zastávce se nekymácejí pod vlivem alkoholu ani drog, ale únavou. Ani policisté nevypadali zrovna svěží, vysocí byli asi jako Petrov a čím víc se vzdalovali, tím víc se podobali malým oslíkům.“
S jistotou můžeme říct, že právě tato obraznost jazyka připoutala k Salnikovovu románu pozornost filmového režiséra Kirilla Serebrennikova (Léto, (M)učedník, Den v Jurjevu ad.). Jeho film je hotový a byl zařazený do prestižního výběru canneského festivalu, který se ovšem letos kvůli koronaviru nekonal.
Trailer filmu U Petrovových řádí chřipka, který natočil režisér Kirill Serebrennikov a premiéra je ohlášena na příští rok, zdroj: Vokrug TV Román U Petrovových řádí chřipka se s chutí vrhá na ruskou současnost, nachází v ní časté stopy rodinné i státní minulosti, nešetří ironií a pojmenovává obyčejnost bizarnosti a bizarnost obyčejnosti. Není to apriori politický román a už vůbec ne román předvídající pandemii. Ta totiž lidstvo snad ani nemůže změnit. Těžko říct, jestli je pokřivený víc Petrov, anebo svět kolem něj. Dost možná má nakonec pravdu Petrovův mírně přeludný známý Igor s tvrzením: „Nic z toho, co si člověk usmyslí, nedopadne dokonale. Opravdu dobré nebo špatné věci může člověk dělat jenom nevědomky.“
Obyčejné peklo. S chřipkou i bez
Intertextovost románu U Petrovových řádí chřipka využívá přítomnosti množství knih, komiksů, filmů a vůbec popkultury v naší každodennosti stejně jako některých klasiků. Horečnatým přeludům jinak poměrně šedivě vykresleného města, jakéhosi obyčejného pekla plného složité hromadné dopravy, autorovi nejlépe odpovídají fantastické motivy. Dosti obsáhle a faktograficky všechny zmínky a aluze v poznámkovém oddíle a v zevrubném doslovu (dvacet tiskových stran) sumarizuje překladatelka Alena Machoninová, zasazující se o Salnikovovo entrée na český knižní trh i zorientovávající čtenáře v některých kritických interpretacích.
Více než čtyřsetstránkový román neudrží v úvodu nastolené intenzivní tempo po celou dobu – anebo je možná neudrží každý čtenář. Ale díky ironickým pronikavým postřehům, obraznosti jazyka i odlehčení hrůzné každodennosti U Petrovových řádí chřipka zaujme a vynikne i jednotlivostmi. A Salnikov čtenářskou pozornost také několikrát restartuje proměnou perspektivy. Využívá chřipkovou horečku, společenské rituály v pracovním prostředí i na zmíněné předvánoční besídce, dětské vidění dospělé reality (ve velmi podařené, podvratně nostalgické kapitole Petrovových vzpomínek na dětství) i smysl pro marnost. Salnikovův obraz uralského města bezpochyby není obrazem výhradně ruské současnosti.
Autor je (především) filmový publicista a kritik
Obálka českého vydání, jejím autorem je Filip Hřiba, repro: Paseka
Alexej Salnikov: U Petrovových řádí chřipka. Přeložila a doslov a poznámky napsala Alena Machoninová. Paseka, Praha 2020, 464 stran, doporučená cena 429 korun.
