Langobardské šperky jako nástroj diplomacie
Současná politická situace ukazuje, jak složité může být umění diplomacie a jak těžké je zažehnávat konflikty. Cílem diplomacie je těmto konfliktům předcházet. Například českým a ruským diplomatům se to nyní nedaří. Ale jak to bylo v minulosti? Na to odpovídá video z cyklu vytvářeného studenty a pedagogy Centra raně středověkých studií Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Na relativně neznámých, a přitom nádherných špercích z 5. století, které byly nalezeny v Československu, ukážeme, že v dobách minulých se mohly diplomatické styky odehrávat úplně jinak. Jednoznačný hegemon tehdejšího Středomoří – římský císařský dvůr – vytvářel pro „barbary“ dary, které mluvily jejich vlastním vizuálním jazykem. Spíš než o vnucování vlastního světonázoru, tak šlo o pozorné naslouchání toho druhého a přijímání jeho jinakosti.
Znamená to ale, že by byl svět předminulý „lepší“ než ten současný? To bychom si jako historici umění tvrdit netroufli. Síť diplomatických vztahů napříč Evropou, o které výše publikovaná přednáška Martina F. Lešáka hovoří, je však důkazem promyšlené a nečekaně empatické strategie římských diplomatů. Přepychová umělecká díla byla s mírnou nadsázkou prostředkem pro spojování Evropy a zažehnávání konfliktů. Nakolik byly tyto předměty ceněny – nacházejí se v hrobech nejvýše postavených mužů jednotlivých kmenů – naznačuje, jak úspěšná snaha císařského dvora byla.
Mechanismy římské diplomacie by tak podle našeho soudu mohly být inspirací i pro politiky dnes. Ukazují nám totiž, že lepší než ji násilně potlačovat, je jinakost přijímat. Obrovská říše, byť v 5. století již oslabená, hledala společnou řeč se skupinami, jimiž do velké míry opovrhovala. Divák by se snad mohl domnívat, že tyto diplomatické snahy skončily neúspěchem, protože Římská říše nakonec stejně zanikla. To by však byl velmi zjednodušený pohled: ekonomicky, sociálně a do jisté míry i politicky byla říše již dávno rozvrácena. Přesto postupná integrace „barbarských“ kmenů, která probíhala ne vždy mírumilovně již od 1. století, dala základ evropské kultuře, založené na sdílení kulturních hodnot odlišnými kmeny a národy.
