V čem soundtrack k seriálu Twin Peaks nenápadně změnil pop

Když David Lynch začal připravovat pilot seriálu o městečku na kanadsko-amerických hranicích, kde se odehrají záhadné vraždy, měl prý dost jasnou představu o tom, jak bude celek vypadat – mimo jiné: hudba v něm bude mít obdobně důležitou roli jako vizuály a příběh. Ostatně Lynch tuto složku nikdy nepodceňoval. Při prvním setkání nad projektem ve studiu požádal svého kamaráda, amerického skladatele italského původu Angela Badalamentiho (*1937), aby si představil, že je sám v temném lese, fouká vítr a do toho houká sova. „Ať je to jako vítr, Angelo,“ řekl prý svým typickým kryptickým stylem a pak ještě dodal: „Měla by to být píseň, která se vznáší na moři času.“

Nadčasový look počátku devadesátých let. Obal soundtracku Twin Peaks a slavná Laura Palmer’s Theme k přehrání, repro: Amazon

Badalamenti si stoupl ke klavíru a zahrál zlověstný motiv (zazněl pak v úvodní scéně seriálu. Lynchova jediná výtka byla, že by to mělo být pomalejší a dal skladatelovi pokyn, ať si představí, jak se k němu z temnoty blíží zoufalá náctiletá dívka. Badalamenti v mžiku postavil dramatický, skoro až extatický motiv, který se vzápětí ponoří zpět do temnoty. Session trvala sotva dvacet minut a Lynch byl navýsost spokojený. „Neměň ani notu. Vidím Twin Peaks,“ prohlásil. Slavná skladba Laura Palmer’s Theme, která se v seriálu mnohokrát vrací jako motiv, byla na světě. Badalamenti s Lynchem sestavili kapelu z veteránů studiových nahrávek, v níž nechyběl jazzový bubeník Grady Tate či kytarista Vinnie Bell. Ve studiu na newyorské Times Square nahráli během několika týdnů nejen hudbu k seriálu, nýbrž také desku Floating Into the Night zpěvačky Julee Cruise, jejíž éterický hlas zastává v soundtracku důležitý part.

Badalamentiho hudba k Twin Peaks je i po třiceti letech vyhledávaným artefaktem, který vychází v nových a nových edicích. Naposledy na začátku letošního roku u příležitosti výročí seriálu v luxusní edici na průhledném zeleném vinylu. Ani relativně vysoký náklad šest tisíc kusů nejspíš nebude problém prodat. Klíčem k úspěchu soundtracku jsou specifické kontrasty Badalamentiho hudby. Vřelé syntezátorové zvuky, elektrické kytary s výrazným efektem reverbu a smooth-jazzové plochy jsou zároveň útěšné i znepokojující. Příhodně kreslí atmosféru útulného městečka v horách, která se může překlopit v horor. Idylka pouze zdánlivá. Propojení osmdesátkové ambientní elektroniky a padesátkového cool jazzu dodává hudbě zvláštní punc nadčasovosti. „Kdyby seriál byl loď, Angelova hudba by byla řeka, která ji unáší,“ prohlásil Mark Frost – scenárista a spolutvůrce Twin Peaks. „Dala seriálu velmi specifický smysl času a místa, které působilo jako mimo skutečný čas a skutečné místo. Pomohla posunout seriál do mytologické roviny.“

Alb Soundtrack from Twin Peaks se na začátku devadesátých let prodalo přes půl milionu kusů a instrumentální verze písně Fallin obdržela cenu Grammy. Badalamenti přispěl k renesanci filmových a televizních soundtracků. Díky Twin Peaks se tvůrci naučili, že vhodná hudba může atmosféru seriálu mohutně nést a že není potřeba se omezovat na klasická klišé. Badalamentiho soundtrack také otevřel stavidla všemožných trendových kompilací typu Pure Moods, které slibovaly navození atmosféry nočního baru kýčovitým nu-jazzem. Za to však nelze Lynche a Badalamentiho vinit.

Písně z Twin Peaks v devadesátých letech přehrával leckdo: od Marilyna Mansona, přes Anthrax až po The KLF. Elektronický producent Moby vysamploval skladbu Laura Palmer’s Theme do svého průlomového hitu Go. Seriál Twin Peaks a jeho hudba jsou však zapsány hlouběji než jen coby artefakt devadesátkové nostalgie. Když v minulé dekádě odstartovala svoji kariéru zpěvačka Lana Del Rey, její postava tragické heroiny jako kdyby přišla přímo z lynchovského světa mezi voňavými jedlemi. Něco podobného by se dalo říct o některých skupinách ze synth-popového revivalu – třeba Chromatics jsou výrazně inspirovaní Badalamentiho náladovými kompozicemi. Před čtyřmi lety natočili kompletní coververzi slavného soundtracku američtí experimentátoři Xiu Xiu a deska sklidila značný ohlas.

Sám David Lynch se poslední dekádu profiloval víc jako hudební skladatel než filmař. Natáčí desky zvláštního „elektronického blues“ (Crazy Clow Time, The Big Dream), spolupracuje se zpěvačkou a herečkou Chrystou Bell, jejíž alba This Train (2011) a Somewhere in the Nowhere (2016) se rovněž nesou v duchu Badalamentiho noirových kompozic se snovým ženským vokálem. Před třemi lety Lynch a Badalamenti vydali nahrávku projektu Thought Gang, na níž pracovali na začátku devadesátých let souběžně s Twin Peaks, ale nedokončili ji. Pro fajnšmekry v letech 2011–2012 zveřejňovali na webu The Twin Peaks Archive další zvukový materiál použitý při natáčení seriálu, celkem je to skoro deset hodin hudby.

Dnešní hudebníky naučili Badalamenti a Lynch třeba tomu, že i do alternativy, která se z povahy věci bere velmi vážně, lze přimíchat špetku sentimentálního kýče. Ostatně Twin Peaks byl zvláštním mixem šestákového romantického dramatu, hororu a psychologického dramatu a nikdy se nebral stoprocentně vážně. To nakonec platí i o třetí sezóně Twin Peaks nazvané The Return, s níž se Lynch vrátil v roce 2017. Znovu měl Badalamentiho k dispozici, ovšem použití hudby je tentokrát výrazně střídmější. Vyjma dvou obsahuje každá z osmnácti epizod řady The Return koncertní vystoupení z klubu Roadhouse, v němž se postavy seriálu scházejí. Zahrají tu třeba Lynchovi spřátelení hudebníci jako Nine Inch Nails, Sharon Van Etten, zmínění Chromatics nebo Eddie Vedder z Pearl Jam. Jinak dostává v The Return mnohem větší prostor ticho, v němž vynikne detailní práce se zvuky a ruchy, na nichž si Lynch dal záležet (vyšly i na samostatném soundtracku). Vrcholem tohoto sound designu je použití avantgardní skladby Tren – Ofiarom Hiroszimy (nedávno zesnulého) polského skladatele Krzysztofa Pendereckého, která v osmé epizodě doprovází výbuch atomové bomby hlukovým atakem smyčců.

Změna přístupu k ozvučení třetí série Twin Peaks je možná výsledkem racionálního rozhodnutí Lynche a Badalamentiho nenavazovat na kultovní soundtrack z počátku devadesátých, který je natolik zapsán v DNA moderní hudby, že jej nelze oddělit od konkrétního kontextu. Po třech dekádách vlivu si hudba k prvním dvěma sériím Twin Peaks z roku 1990 (8 + 22 epizod) prostě žije svůj vlastní život.