Vánoce knižní poosmé – a naposledy: muži píší o mužích, například Kosatík o T.G.M.

Dnešní, poslední předvánoční kvarteto sestává z monografií, které jsou věnovány osobnostem spjatým s českým prostředím, kulturou především. Jedna práce je překladová, tři jsou původní. V tipech budeme pokračovat i po vánočním náporu, průběžně; pravda, nebude to v takové frekvenci jako nyní, nýbrž zhruba jednou za týden až za deset dnů. A mimochodem: je už pravidlem, že nejeden zajímavý titul se na pulty dostane krátce po vánočních svátcích, hned na počátku následujícího kalendářního roku, protože se tomu či onomu nakladateli nepovedlo dovést knihu do finální podoby včas, respektive do času gradující předvánoční nabídky.

Životní dílo

Henry-Louis de La Grange: Gustav Mahler. Přeložila, doplnila a k vydání připravila Danuše Navrátilová, odborná revize Jiří Štilec, rejstřík vyhotovil Michal Plzák. Argo, Praha 608 stran + 8 stran obrazové přílohy, doporučená cena 448 stran.

Grafik Libor Batrla postavil obal českého vydání na jedné z vůbec nejčastěji reprodukovaných fotografií Gustava Mahlera, repro: Argo

Nejvlivnější monografie o rodákovi z moravských Kališť, hudebním skladateli Gustavu Mahlerovi (1860-1911). Přesněji řečeno: jde o populárnější, pro širší vrstvy přístupnější verzi mahlerovského počinu francouzského muzikologa Henryho-Louise de La Grangeho (1924–2017). První díl své práce o Mahlerovi publikoval koncem sedmdesátých let, poslední díl roku 2008, přičemž některé díly zveřejnil poprvé francouzsky, jiné pro změnu anglicky. Text, který byl přeložen do češtiny, primárně vychází z edice, kterou spolu s autorem připravil novinář Joël Richard; jak de La Grange, tak francouzský nakladatel stáli totiž o to, aby vznikla „stručná, leč nikoliv schematické syntéza“. „Joël Richard, jemuž tato kniha vděčí za mnohé, ten kaskadérský kousek dokonale zvládl a tři tisíce osm set stran zkrátil přibližně na pět set, přičemž neopomněl nic podstatného,“ pochvaluje si v úvodním upozornění muzikolog. Čtenáře, který neumí číst notové zápisy a přitom miluje hudbu, většinou odradí od výkladu hudebního díla právě to, když je text protkán notacemi. Tomu se tato verze monografie vyhýbá; základem zde je chronologicky vystavěný Mahlerův životopis, za ním, na zhruba osmi desítkách tiskových stran, následuje rozbor, opět přístupný, skladatelových děl, takže si lze nahrávky jednotlivých titulů vyhledat a doplňovat si je četbou těchto výkladových partií.

To se dalo čekat

Pavel Kosatík: Jiný T.G.M. Ilustrace Alexey Klyuykov. Paseka, Praha 2018, 400 stran + 24 stran obrazového doprovodu., doporučená cena 499 korun.

„3D“ pohled na obálku Kosatíkova Jiného T. G. M. – grafik Martin Pecina promyšleně pracoval s barvami národní vlajky, foto: Paseka

Biografické úsilí spisovatele a scenáristy Pavla Kosatíka (*1962) svým způsobem logicky dospělo k portrétu prvního československého prezidenta. Kosatík v minulosti učinil řadu „přípravných“ kroků k takové syntéze: jednak ve formě portrétních či „situačních“ esejů z moderních českých dějin, které nejprve publikoval časopisecky a poté sebral do knihy, jednak při psaní scénářů pro cyklus České století; a koneckonců lze za takovou „přípravu“ považovat i některé autorovy předešlé knižní monografie – třeba dvoudílnou práci o Ferdinandu Peroutkovi. Monografie Jiný T.G.M. je knihou k diskusi. Ostatně stačí zacitovat dvě z recenzí, které zatím vyšly. „Pavel Kosatík ukazuje Masaryka programově jiného, tedy životného, nezkamenělého do pomníku, do onoho prvorepublikového tatíkovství, které je eufemismem pro kult osobnosti,“ napsal Aleš Palán pro Aktuálně.cz. „Autor postupuje věrohodně a fundovaně, nenechá se zahltit výčtem faktů, upřednostňuje interpretace a souvislosti. Mnoho kapitol je spíše bravurními eseji nad daným tématem než pouhým historickým exkurzem. To vše podporuje Kosatíkova schopnost zkratky, obsáhlá kniha čítající přes 400 stran je ve skutečnosti úměrná, místy až nečekaně strohá. Nezpochybnitelnou kvalitou je pak autorova schopnost pracovat s obsáhlým textem tak, aby zdůraznil jeho dramatičnost. To, jak vystavět příběh a jakým způsobem nabídnout pointu, by u Kosatíka mohl studovat nejeden autor thrillerů,“ argumentuje Palán. Jan Lukavec byl v Respektu o něco střízlivější: poznamenává, že v nejedné pasáži je Kosatík jednostranný, ale především: „Ač kniha nese podtitul Masaryk pro 21. století, výrazně nové informace, nový pohled, či dokonce radikální přepisování (jak by mohl naznačovat „přeškrtávaný“ titul i názvy kapitol) tady nenajdeme, stejně jako zpřítomnění jeho myšlenek. Aktuálnost se naplňuje, když autor svoje úvahy dotahuje až do současnosti – a soudí ji optikou Masarykových činů z dosti vyhrocených pozic.“

Velmi pěknou součástí svazku Jiný T.G.M. jsou ilustrace Alexeya Klyuykova (*1983), výtvarníka ruského původu žijícího v Česku; Klyuykov je spolu s Vasilem Artamonovem nositelem Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2010.

Werich k pokoukání

Jiří Janoušek: Jan Werich za oponou. Obrazová koncepce Jan Havel a Jiří Janoušek, fotografie různí autoři. Práh, Praha 2018, 382 stran, doporučená cena 499 korun.

Obálka dokumentární knihy o Janu Werichovi, kterou graficky upravilo renomované studie Belavenir, repro: Artzona.cz

Pražské nakladatelství Práh, které roku 1991 založil a dosud vlastní spisovatel Martin Vopěnka, dospělo tímto svazkem ke své 700. publikaci. Je vpravdě jubilejně výpravná, atraktivní, ale v něčem kolísavá – taková je i celá produkce této nakladatelské značky. Ale konkrétně ke svazku Jan Werich za oponou. Jde o vkusně graficky upravenou, pěkně polygraficky zpracovanou, na kvalitním papíře vytištěnou publikaci. O tom žádná. Na titulu, ani hřbetu ovšem není uvedenou autor knihy. Tím autorem je předlistopadový novinář z Mladého světa, posléze ředitel Filmexportu, a polistopadový reklamní manažer Jiří Janoušek (*1943) a textovým základem publikace jsou Janouškovy Rozhovory s Janem Werichem, které poprvé vyšly roku 1982 (celkem se dočkaly čtyř vydání). V knize Jan Werich za oponou to však není nikde uvedeno, absentuje tu ediční poznámka, která by přiblížila práci s materiály jak textovými, tak obrazovými. Svazek obsahuje značné množství fotografií, jsou jeho největší devízou. U některých nejsou uvedeni zhotovitelé snímků, přičemž v tiráži stojí: „Omlouváme se autorům, které se přes veškerou snahu autora nepodařilo dohledat. Archiv Jana Wericha, který nám sloužil jako hlavní zdroj, má podobu fotografií nalepených v albech, často jen s přibližnými nebo úplně chybějícími popisky.“ Jenže: o jaký archiv jde? Co obsahuje? Jde o Werichovy složky v Literárním archivu Památníku národního písemnictví? Nic z toho není v knize sděleno, její čtenář se může jen dohadovat. Původ alb Janoušek sdělil až po vydání publikace deníku Právo. Zvláštní. Shrnuto: kdo má Jana Wericha rád nebo se o něho i hlouběji zajímá, třeba také profesně, neměl by tuhle knihu minout, protože vedle řady známých fotografií obsahuje i množství unikátů, které jsou, kde to jen šlo, doprovázeny vysvětlujícími popisky. Záběry, jichž celkově jsou na tři stovky, Janoušek spolu se spolupracovníkem Janem Havlem řadili chronologicky, do oddílů, některé stránky s fotkami jsou doplněny krátkou citací z dopisů Wericha či Voskovce, z výroků v dobovém tisku apod. Od strany 111 jsou pak „dávkovány“ Janouškovy rozhovory s Werichem, kdy jednotlivé tematické oddíly v nich jsou odděleny ryze obrazovými intermezzy.

Mému autorovi

Václav Krištof: Josef Škvorecký. Prima sezóny 1924-2012. Texty, fotografie, kresby a malby různí autoři. CPress ve společnosti Albatros Media, Brno a Praha 2018, 256 stran, doporučená cena 699 korun.

Autorem portrétu Josefa Škvoreckého na obálce knihy Václava Krištofa je Viktor Stoilov, jinak majitel nakladatelství Torst, repro: Artzona.cz

Václav Krištof (*1964) vystudoval pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor český jazyk – občanská nauka. V prosinci 1989 se mu život změnil. Založil Společnost Josefa Škvoreckého. Dodnes je jejím předsedou. Se Škvoreckými, tedy Josefem a jeho ženou Zdenou (Salivarovou-Škvoreckou), Krištof spojil řadu svých aktivit: založil gymnázium, Cenu Josefa Škvoreckého, vydával autorovy knihy, organizoval různé akce. Letos nabrané poznatky a materiály zúročil v publikaci Josef Škvorecký. Prima sezóny 1924-2012. Není nepodobná výše popsanému werichovskému svazku. Minimálně kvůli tomu, že staví na obrazovém materiálu. Ten je skutečně hojný a cenný, třeba i v tom, že reprodukuje obálky děl jak Škvoreckého a Salivarové, tak i obálky všech titulů, které Škvorečtí vydali ve svém exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Práce s obrazovými materiály, především s fotografiemi, by však mohla být citlivější. Grafik Martin Zhouf (*1962) někdy na velkou plochu „rozpálil“ snímek, který na velkorysou reprodukci technicky prostě nemá, neunese ji. Na rovinu: nevím, zda Zhouf byl tím pravým, kdo materiál měl vizuálně nakomponovat. Tento vyznavač sci-fi, vcelku renomovaný malíř pro tuto komunitu, Krištofovu knihu dle mého soudu přezdobil a přebarvil; koncepce se mi zdá být, řečenou jazykem sci-fi, z poněkud jiné planety. A výběr fotografií z návštěv Škvoreckých v Československu a Česku po roce 1989 měl být střídmější a promyšlenější. Textově je kniha rovněž těkavá, na rozdíl od titulu Jan Werich za oponou jí neprochází žádný souvislejší text. Ale i u tohoto titulu platí: kdo má Josefa Škvoreckého, potažmo manžele Škvorecké rád, kdo se zajímá o jejich život a dílo (pražská rodačka Zdena Salivarová se letos 21. října dožila 85 let), najde si v knize Josef Škvorecký. Prima sezóny 1924-2012 svoje.