Vidět život v nesnázích. Nynější londýnský výtvarný provoz na příkladu výstavy Jeana Dubufetta
Muzea a galerie se ve Spojeném království otevřely v pondělí 17. května. Mezi dalšími kroky k tomu datu patřilo zpřístupnění vnitřních prostor restauračních zařízení či možnost setkat se s několika blízkými doma. A 21. června by měl nastat konečný rozvolňovací krok (tzv. Step 4); tedy bude-li se epidemická situace vyvíjet dle předpokladů.
Na ono první pondělní ráno byla kromě jiného naplánována novinářská prohlídka výstavy Jeana Dubufetta Brutal Beauty v londýnské Barbican Gallery. Nově pozvánka na akci obsahovala nutnost zabookovat vstup na konkrétní dobu, a to i v případě, že jde o zvané žurnalisty. Další nezbytností je rouška (v UK nejsou povinné respirátory, pouze krytí nosu a úst ve vnitřních prostorách), dodržování odstupů a procházení galerií jedním směrem. Tedy obdobná opatření, jaká fungovala už před posledním lockdownem. Nicméně jedna zřetelná provozní změna tu je: Galerie a muzea v britské metropoli tentokrát znovuotevřela i se svými kavárnami.
Začátek výstavy Brutal Beauty představující v londýnské Barbican Gallery dílo Jeana Dubufetta, foto: © Tristan Fewings / Getty Images / Barbican Art GalleryI tak byla atmosféra slavnostnější než při „běžném“ zahájení výstavy. Znát však byla i jistá opatrnost. Když byla totiž galerie naposledy přístupná, to se psal prosinec minulého roku, šlo o znovuotevření po měsíčním uzavření, které dle prognóz mělo stačit ke zbrzdění nákazy Věřilo se, že vánoční čas budou moci kulturní instituce využít naplno. Jak teď víme, nestalo se. Další lockdown přišel ještě před koncem roku a pro galerie a muzea trval až dosud. Je tak vcelku pochopitelné, že onen mírný pocit napětí a nedůvěry nelze zcela setřást vládními přísliby. Obzvlášť když se ve dnech kolem vernisáže plnily zprávy zvěstmi o indické mutaci a počet nakažených poprvé za několik měsíců přestal klesat.
Motýli v brutalismu
Do samotné výstavy se mimořádnost nynější společenské situace naštěstí nepromítla. Provedení expozice odpovídá nejvyšším standardům jak velkorysým pojetím, tak špičkovým odborným zpracováním. Expozice skvěle pasuje do programového směru a prostoru Barbican Gallery. Její interiér v brutalistním komplexu přirozeně koresponduje s tvorbou rodáka z francouzského Le Havru, který se zajímal o hledání krásy v oblastech považovaných tradičně za komplikované či přímo ošklivé. Malíř a sochař Jean Philippe Arthur Dubuffet (1901–1985) je uveden jako vrcholný zastánce neškolené, brutální estetiky. V expozici se objevují zvýrazněné citáty jako třeba „I am pleased to see life in trouble“ („Těší mě vidět život v nesnázích“).
O paralely není v této expozici nouze. Ať již jde o paralely s aktuální komplikovanou dobou, s estetikou galerie, potažmo celého Barbicanu, ovšem i s jinými umělci. Možná nejpřekvapivější je paralela směřující nepřímo k Damienu Hirstovi. Koláž z motýlích křídel, kterou Dubuffet vytvořil v roce 1955, se opakovaně objevuje i na doprovodných materiálech k výstavě. Výtvory z motýlích křídel přitom o desítky let později proslavil právě zmíněný člen skupiny Young British Artists. Damien Hirst byl dokonce svého času největším dovozcem motýlů do Británie. Jeho vitráže ze vzácných druhů vzbudily řadu kontroverzí, ovšem také zájem kupců, kteří za ně neváhali zaplatit značné částky.
Kdopak to uvidí?
Dubuffet se sám intenzivně zaobíral tvorbou jiných autorů. Ve výstavě je počátek tohoto zájmu datován letopočtem 1923, kdy během své vojenské služby působil v meteorologické stanici na Eiffelově věži. Pro mnohé naprosto snová služba jej přivedla k fantaskním záznamům mraků od jisté Clémentine Ripoche, ženy, jež trpěla demencí. Kresby Dubuffeta natolik nadchly, že si s ní začal dopisovat a více se zajímat o produkci lidí trpících duševními nemocemi. V jejich projevech viděl surovou, čistou spontaneitu, upřímnou ve své podstatě.
Po druhé světové válce, roku 1948, spoluzaložil Compagnie de l‘art Brut (Společnost art Brut), která během tří let shromáždila přes 1200 děl od více jak jednoho sta autorů. Na reprezentativní výstavu, která nakonec z neznámých důvodů nikdy neproběhla, Dubuffet vybral celkem osm autorů. Mezi nimi i českého umělce Jana Křížka, který je v nynější expozici zastoupen dvěma plastikami. Ty jsou mimochodem zapůjčeny z jiné londýnské instituce, zvané The Museum of Everything a věnující se „undiscovered, unintentional, untrained and unclassifiable artists of modern times” („neobjeveným, neúmyslným, neškoleným a neklasifikovatelným umělcům moderní doby“).
Výstava Brutal Beauty, která má trvat do 22. srpna, určitě stojí za vidění. Otázkou zůstává, kdo tu možnost kromě obyvatel Britských ostrovů bude mít. Zatím platí stran cestování přísná pravidla, zprávy z letištních terminálů navíc hovoří o postbrexitovém zmatku. Budoucnost turismu zůstává nejasná. V galeriích je tak kvůli omezením a nutnému rezervačnímu systému zatím znatelně méně návštěvníků, takže i přes omezenou kapacitu není problém se na výstavy dostat. Ale již existují výjimky, především připravovaná expozice proslavené japonské výtvarnice Jajoi Kusamaové v Tate Modern. První várka lístků na ni byla vyprodaná během přibližně dvou hodin od zveřejnění a další bude uvolněna až na podzim.
Autorka je historička umění a umělecká publicistka.