Galerie naživo: Jedinečné zrání ruské avantgardy v Hluboké nad Vltavou
Po několika odkladech byla první květnový den v Alšově jihočeské galerii otevřena dlouho očekávaná výstava nazvaná Malevič-Rodčenko-Kandinskij a ruská avantgarda. A my po mnoha měsících, kdy jsme tu přinášeli náhledy do „galerií bez diváků“, přinášíme pohled do galerie, kterou lze fyzicky téměř běžným způsobem navštívit.
„Ruská avantgarda je fenomén výtvarného umění. V dílech vzniklých během několika málo let je schopná představit téměř všechny trendy, které se na Západě vyvíjely mnohem delší dobu,“ vysvětluje výjimečnost představené kolekce kurátor Adam Hnojil. Můžeme zde jako ve zrychleném filmu sledovat vývoj ruských umělců od figurativní k abstraktní malbě a pozorovat rozmanitost výtvarných směrů.
Pro pochopení toho, co lze v Hluboké zhlédnout, nejprve několik vět o genezi sbírky avantgardního umění v Jekatěrinburgu. Po revolučním dění roku 1917 začala nově utvořená ruská socialistická republika propagovat progresivní umění. Byl ustanoven Lidový komisariát pro vzdělávání, jehož výtvarná sekce měla kromě jiného za úkol založení muzeí výtvarného umění napříč celým státem. Základ jejich sbírek tvořily dary a odkupy od současných umělců a umělkyň, pro něž byla možnost zastoupení ve státní instituci poctou. Kolekce šestatřiceti obrazů, jež je nyní k vidění v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, byla součástí výstavy Všechny směry současné malby. Ta roku 1920 postupně putovala po šesti regionálních muzeích (Jekatěrinburg, Perm, Penza, Ufa, Vjatka a Zlatoust). Po skončení výstavy bylo všech sedmdesát devět děl předáno Uralskému národnímu muzeu. Z něho část kolekce – něco přes čtyřicet děl – převzala roku 1936 nově vzniklá galerie ve Sverdlovsku (dnes Jekatěrinburg) a stala se součástí tamější sbírky.
Efektní průhled na konci výstavy Malevič –Rodčenko – Kandinskij a ruská avantgarda, foto: Chilli Production „O té sbírce jsme věděli, ale až na místě jsme uvědomili její rozsah a přišlo nám logické představit právě tento soubor jako celek. Ten totiž představuje všechny vývojové tendence ruské avantgardy před rokem 1920 a v této podobě nikdy nebyl představen na území Česka ani Československa, i když to bylo zamýšleno,“ vysvětluje Adam Hnojil okolnosti vzniku současné výstavy. Ta je jedním z výstupů spolupráce Jihočeského kraje a Sverdlovské oblasti Ruské federace, které od roku 2013 spolupracují nejen v oblasti ekonomické, ale také kulturní. To zahrnuje například vzájemné hokejové turnaje, hostování Jihočeské filharmonie v Jekatěrinburgu a v neposlední řadě pořádání výstav. V jekatěrinburském muzeu umění by se měla ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií (AJG) konat výstava českého surrealismu a na oplátku byla AJG nabídnuta možnost uspořádat výstavu z jekatěrinburských sbírek. Možnost zhlédnout tento soubor pohromadě je jedinečná – v Evropě byla doposud kolekce k vidění pouze roku 2016 v Budapešti. Po skončení výstavy v Hluboké zamíří zpět do Ruska a následně bude prezentována v jihokorejském Soulu.
Na výstavě jsou zastoupeni umělci a umělkyně ruských avantgardních uměleckých skupin – Kárového spodku (1910–1917), inspirovaného fauvismem a kubismem, a Oslího ocasu (1911), jehož členové a členky tvořili v duchu futurismu a jeho ruské verze – rayonismu. Postupný vývoj naznačuje i způsob instalace zvolený architektem Adamem Hochmuthem v podlouhlé chodbě zámecké jízdárny v Hluboké nad Vltavou.
Hned u vstupu do expozice je instalován obraz Židovská Venuše (1912) Michaila Larionova, který ve své době diváci pohoršeně odmítli. Larionov žil se svojí partnerkou, malířkou Natalií Gončarovovou, od roku 1914 v pařížské emigraci, v Hluboké je k vidění autorčina práce Ženci (1911). V samotném názvu výstavy jsou zmíněni slavní Alexandr Rodčenko, zastoupený dílem Kompozice (1919), a Vasilij Kandinskij, reprezentovaný rozměrnou Improvizací 217 (1917). Umělecké zrání dobře ilustrují tři plátna Olgy Rozanovové, ta se od figurativní malby (Portrét sestry Anny, 1912) posunula až k suprematismu (Nepředmětná kompozice, 1916).
Tím se dostáváme k jednomu z highlightů jihočeské výstavy, k obrazu Suprematismus (1915). Jeho autor Kazimir Malevič (mimochodem: právě zmíněnou Olgu Rozanovovou považoval za svoji následovnici) byl jedním z vůdčích představitelů ruské avantgardy. Malevičova tvorba prošla od impresionismu, přes kubismus a futurismus, aby se postupně čím dál víc zabýval kompozicemi geometrických tvarů a vztahy barev – a v tomto duchu vytvořil roku 1915 styl nazvaný suprematismus.
Ten je dle slov kurátora Hnojila jedinečný: „Na Západě byla abstrakce předmětem tvorby několika jednotlivců, například Roberta Delonea, Pieta Mondriana nebo Františka Kupky, ale nikdy se to nestalo tak hromadnou záležitostí jako v případě Malevičovy umělecké skupiny Supremus.“
Výstava, k níž v dohledné době vyjde katalog, se koná do 1. srpna 2021. Lze ji navštívit s předem rezervovanou vstupenkou a nasazeným respirátorem, ten je zahrnut v ceně vstupenky. Lékaři a zdravotní sestry mají vstup zdarma.
