Vybrali jsme pět výrazných českých debutů první poloviny roku

poster
Jedna z těch víceméně nových alternativních tváří: producent Lišaj, vlastním jménem Mikuláš Odehnal, foto: Romana Pitrmanová

Povodí Ohře – Povodí Ohře (Vydal label Stoned to Death)

Povodi-Ohre Obal alba Povodí Ohře včetně části vinylového exempláře, foto: Povodí Ohře (Bandcamp)

Z autenticity zdejšího pohraničí, obzvláště Sudet, se na domácí nezávislé scéně stal trochu fetiš. Jenže, co naděláme, drsný kraj plodí svébytnou hudbu. Povodí Ohře jsou další důkaz. Vznikli na ose Cheb–Plzeň a spojili se zde členové kapel, kterým v tvrdém undergroundu patří přívlastek kultovní (Esgmeq, Esazlesa, Climatizado). Hlavní postavou je charismatický frontman Sisi, jakýsi temný bard někde mezi venkovským mystikem a psychopatem, kterého se okolí trochu bojí. Toho prvního má v sobě ovšem víc, a taky má v sobě dost citlivosti, zvláštní drsné něžnosti a potlačované bolesti a smutku. („Škvára zadřená v srdcích a dlaních.“) Sisiho předešlé projekty byly trochu jednostranně zaměřené (surový noise rock Esqmeg, šansonový patos Esoasisi), kdežto v hudbě Povodí Ohře prosvítá víc žánrových odstínů – od country přes hard rock až po metal. Pospolu ty odstíny skládají úchvatný kaleidoskop nálad a emocí. „Naleštěné kulovnice / modly v lesích / Klub přátel pohraničí.“ Jsou desky, které je radost slupnout a následně na ně zapomenout, a pak jsou ty, které se vám zaseknou do mozku a nepustí na dlouhou dobu. Debut Povodí Ohře je tím druhým případem.

Čáry života – Stínítko (Vydal label Bumbum Satori)

Cary zivota Obal alba Stínítko, které Jan Boroš nahrál pod hlavičkou Čáry života, foto: Čáry života (Bandcamp)

Fiordmoss měli v plánu dělat chytrý, konceptuální pop, ale nakonec na poněkud velikášské ambice dojeli – jedna z nejzajímavějších českých kapel posledních let se nedávno rozpadla. Její kytarista Jan Boroš teď na sólovém projektu Čáry života volí trochu jinou cestu – jeho vzdušný dark pop si vystačí s minimalistickými aranžemi, v nichž má každý zvuk své přesné místo. Chladný perfekcionismus jeho domovské kapely je pryč, debut Stínítko je silný křehkostí a ochotou ukazovat rány. Zvláštní barva Borošova hlasu bude možná pro některé posluchače na první poslech zkouškou tolerance, Čáry života si však díky němu nespletete. Vznáší se na nadýchaných obláčcích syntezátorových ploch, efektovaných varhan nebo kytarového vybrnkávání. Písně pomalu vede k momentu transcendence. Či alespoň smíření. Texty jsou útržky intimních dialogů, hořkých vzkazů, povzdechnutí nebo příležitostných generačních postřehů. „Nejvíc mě straší, že to nikde není lepší. Není kam utéct,“ zpívá Boroš v Sídlácích a poslední mrazivá věta se opakuje i v závěrečném Centralu. Je to něco jako se dívat do zahnívajících vnitřností vztahu, který na povrchu působil dokonale.

Rutka Laskier – Protiklady (Vydal label Happy Mutant)

Rutka Laskier Obal alba Protiklady, které nahrála parta Rutka Laskier, foto: Rutka Laskier (Bandcamp)

Jméno podle polské židovské dívky, kterou proslavil deník psaný v koncentráku, kořeny v jihomoravských Hrušovanech nad Jevišovkou. Rutka Laskier jsou stejnou měrou komunita, klan a kapela. Hrají emo hardcore a název jejich debutu – Protiklady – trochu zavání klišé. Chápu: tvrdí, ale jemní; tišší, ovšem hluční; intimní, avšak epičtí. Ale stejně… Nicméně výsledek má potenciál překročit hranice žánru. Rutka Laskier nesklouzávají do technicistních detailů, v nichž se obvykle vyžívají kapely, jež trendy žánr kopírují. Ani nemusíte Rutka Laskier vidět naživo, aby vám došlo, že tady je naštvanost skutečná naštvanost a pláč je skutečný pláč. (Tedy ne že by je vidět naživo byla chyba, naopak!) Za zmínku stojí osobitá poetika v českých textech. Když se v posledním tracku Vltava ozvou variace na Bedřicha Smetanu, skoro to vypadá na pokažení dojmu, ale hrušovanský kvintet i z tohoto otřepaného nápadu dokáže vytěžit něco svébytného a zároveň trochu znepokojivého.


Lišaj – Mezina (Vydal label Genot Centre)

Mezina Obal alba Mezina producenta Lišaje, foto: Bandcamp – Genot Centre

Pražský kazetový label Genot Centre je spoluzodpovědný za probuzení domácí ambientní scény – jejich výboje na poli experimentální elektroniky už kromě ceny Vinyla sbírají ohlasy ze zahraničí. Ostravský producent Lišaj je jedním z objevů Genotu, před třemi lety překvapil koláží Szara míchající field recordings a temný ambient. Novinka Mezina jde ještě o něco dál – do mixu také totiž přihazuje atmosférické hiphopové beaty a vlastní abstraktní rap. Jsou to víc zvuková plátna než písničky, čtyři tracky desky prozkoumávají vztah mezi něžností přírody a surovostí civilizace, byť oba přívlastky lze někdy i přehodit. Ocitáme se ve zvláštním zamrzlém čase, ve slastných zkouřeneckých fantaziích, v nichž se realita zasekla. Abstrakce je zde dost, ale ne tolik, aby se to celé rozpadlo na kusy. Surreálnou ambientní tour po temných místech Bruntálska lze doporučit.


Market – Art Star (Vydal label VerifyYrAge)

Market Obal alba Art Star skupiny Market, foto: Market (Bandcamp)

První, co vás při poslechu debutového alba pražské pětice Market trkne do nosu, je maličko otravná vokální manýra frontmana, která nápadně připomíná britského zpěváka Kinga Kruleho. Jako poznávací znamení kapely to není originální, naštěstí se na to dá zvyknout a do popředí se dostane hudba, která do sebe nasála řadu odstínů kytarového rocku. Art rock, math rock, přímočaré britské indie, chvíli i stoner metal nebo jazz. Art Star je všežravá žánrová pastiš sršící nápady jako ohňostroj. Tah na bránu tady má přednost před instrumentální onanií, písně jsou právě tak zamotané, aby z nich nevypadla spontánnost a energičnost. Nejsilnější moment? Když direktivní Son se syntezátorovými riffy střídá meditativní Fortune (možná nejvíc kruleovská věc) a rozmazaná Gondola.

Mezina Kazeta s nahrávkou Mezina producenta Lišaje, foto: Bandcamp – Genot Centre

Související