Vždyť je to jednoduché – budeme nadále předstírat, že se nic neděje
Snímek nazvaný Je to jen konec světa, který ČT art premiérově vysílá v sobotu 19. září od 22:55 hodin, je dílem typickým pro tvorbu Xaviera Dolana, „zázračného dítěte“ z Kanady.
Xavier Dolan (*1989) debutoval jako režisér v pouhých dvaceti letech a záhy získal početný okruh příznivců. Některé jeho tituly uvedla i tuzemská distribuce: Imaginární lásky, Mami!, nejnověji Matthias a Maxime. Snímek Je to jen konec světa, natočený v roce 2016 podle divadelní hry Jeana-Luca Lagarceho, náleží k Dolanovým dílům, v nichž jsou do krajnosti vyostřeny vnitrorodinné vztahy.
Je to jen konec světa líčí několik hodin ze života úspěšného dramatika Louise (Gaspard Ulliel), jenž po dvanácti letech odloučení navštíví svou rodinu. Zvažuje, jak by jí měl oznámit, že je smrtelně nemocný a zbývá mu nejspíš několik měsíců života. Přitom nechce vzbudit podezření, že od příbuzných žádá péči a pomoc. Gaspard Ulliel ztělesnil Louise coby zdrženlivého, málomluvného člověka, jenž se střeží dávat najevo své (po)city, volí smířlivé a úhybné odpovědi a rozpačitý úsměv, když je tlačen k objasnění, proč rodinu vlastně najednou navštívil, ačkoliv léta domů zasílal nanejvýš pohlednice s blahopřáním.
Na první pohled je zřetelný divadelní původ díla. Dolan se jej nesnaží zastírat. Většina rozmluv se uskuteční v rodinném domku, jeden verbální konflikt se odehraje v autě. Film, který zaujme místy sytě barevnými, přesto nevtíravými „zátišovými“ obrazy kameramana Andrého Turpina a hudbou Gabriela Yareda (doléhající jakoby z povzdálí), se opírá o kvalitní herecké obsazení. Kromě Ulliela tu exceluje Nathalie Bayeová v roli afektované, nápadně nalíčené matky (ostře rudé rty a modravé oční stíny účinně dotvářejí, společně s křiklavě barevným oblečením, celkový vzhled). Výtečný rovněž je Vincent Cassel v úloze prchlivého, konfrontačního Antoina, jenž Louisovi vyčítá jeho někdejší odjezd, podezírá jej, že i nynější příjezd je pouhá póza, že nadále žije ve svém světě a jeho blízcí jej fakticky nezajímají. O hodně mladší Louisova sestra Suzanne (Léa Seydouxová) si Louise pořádně nepamatuje a teprve k němu hledá svou cestu.
Zdá se, že jedinou snad spřízněnou duší je švagrová Catherine (vynikající Marion Cotillardová), kterou Louis vůbec nezná. Je to ostýchavá a zamlká žena, lekavá, s přerývanou mluvou, když hledá vhodné výrazy, ponižovaná slovními výpady svého muže. Avšak právě Catherine se dovtípí, že Louis se přijel v předtuše smrti nejspíš rozloučit — ostatně se jej zeptá, kolik mu ještě zbývá času (a pak se to snaží zamluvit, protože Louis není ochotný se na to téma bavit). Neméně výmluvné je závěrečné gesto, kdy po bouřlivé výměně názorů Catherine jako poslední odchází, tázavě hledíc na Louise, jenž si mlčky, téměř spiklenecky klade prst přes ústa na znamení, aby mlčela…
Louis s jistým překvapením zjišťuje, jak kolem něho víří jen zdánlivě odvadlé vášně a výčitky, jak si nejbližší nevědí s jeho přítomností rady. Rozhoduje se proto, že zprávu o chorobě nikomu nesdělí, ačkoli se stále častěji a také agresivněji opakuje dotaz, proč přijel. Narůstají problémy se vzájemnou komunikací, jejíž zdánlivou korektnost často přehluší zejména Antoinovy výbuchy nevole; ostatně hned po Louisovu příchodu padne „zdvořilostní“ dotaz ohledně případných dětí, vzápětí zamlouvaný, když si všichni uvědomí jeho homosexualitu.
Louis seznává, že vlastně nikoho nezajímá, každý se vůči němu nějak vymezuje. Okázalá vstřícnost vůči němu je předstíraná a má jediný účel: „aby se neřeklo“. Zachování vhodné tváře celé rodiny v očích sousedů je nejdůležitější, proto se hádky na předzahrádce (a tudíž mimo bytový prostor) matka snaží tlumit a zažehnat. V tomto ohledu lze Je to jen konec světa považovat za následovníka někdejších ponorů do dusného pekla navenek ctihodných měšťanských rodin.
Xavier Dolan sice vytvořil po herecké stránce strhující podívanou, každá z postav dopodrobna rozbalí svůj povahopis. Není tu dělení na figury bezvýhradně kladné a bezvýhradně záporné, každá z nich si vlastně zaslouží politování, protože není s to přispět k vzájemnému porozumění. Zároveň však film ponechává leckteré motivace nedořečené (není třeba zřejmé, proč Louis na tak dlouhou dobu přerušil veškeré osobní styky s rodinou a omezil je na zasílání pohlednic) a nejedna situace vyústí do teze. I tak jde o svého druhu fascinující vhled do mentality a psychiky jedné „obyčejné“ francouzské rodiny, od níž se její člen odpoutal a vydal se vlastní cestou.
Je to jen konec světa (Kanada/Francie 2016, stopáž 97 minut)
Režie a střih: Xavier Dolan, scénář: Xavier Dolan, Jean-Luc Lagarce, kamera: André Turpin, hudba: Gabriel Yared. Hrají: Gaspard Ulliel, Nathalie Bayeová, Vincent Cassel, Marion Cotillardová, Léa Seydouxová, Stephan Dubeau a další.
Uvádí ČT art 19. září 2020, 22:55 hodin.
