Wrestlingové drama Železní bratři dostihla kletba monotónního melodramatu

Pro českého diváka může být tradice wrestlingových zápasů neprobádaným územím. V zámoří tato zábava totiž zažila svou zlatou éru zejména v osmdesátých letech díky masivnímu nástupu kabelové televize. Jako řemeslo silně vycházející z divadelních technik a umění performance se wrestling v západní popkultuře uchytil jako přehlídka archetypů a siláckých mýtů spjatých s nukleární rodinou, patriotismem anebo odvahou, přehrávaných podle předem připravených scénářů. V ringu zazářily nové celebrity jako Hulk Hogan nebo Randy Savage a v neposlední řadě také rodina Von Erichových, o jejíž příběh se Železní bratři opírají.

Durkinovo zpracování osudů jednoho z nejproslulejších wrestlingových klanů druhé poloviny dvacátého století je zkondenzovaným průletem kariérou majitele promotérské organizace World Class Wrestling Association Fritze Von Ericha (Holt McCallany) a jeho synů Kerryho (Jeremy Allen White), Mikea (Stanley Simons), Kevina (Zac Efron) a Davida (Harris Dickinson), kteří se postupně pod vlivem otce zaučují v oboru. Masochistický vztah s otcem, tvrdošíjné vzývání úspěchu a tlak na výkon na úkor zdraví, spolu s rodinnou kletbou postupně vedou k nezvratné sérii neštěstí.

Premiéra Železných bratrů z počátku budila velká očekávání, předznamenávala hereckou renesanci disneyovského odchovance Zaca Efrona a návrat Holta McCallanyho, který se po přerušené televizní sérii Davida Finchera Mindhunter: Lovci myšlenek objevil v několika málo méně úspěšných audiovizuálních produkcích. Ačkoliv Durkinova Klícka nevzbudila výraznější kritickou odezvu, jednalo se o solidní sociální drama, které přesvědčivě vykreslilo proces rozpadu rodiny vlivem vidiny lepšího života. Železní bratři nabízí podobnou premisu. Fritzovi synové fungují jako dojné krávy pro zajišťování ekonomického standardu rodiny, která se dříve potýkala s finančními problémy. Hlava rodiny navíc projektuje do dospívajících chlapců své nenaplněné ambice, navzdory jejich skomírajícímu fyzickému a duševnímu zdraví. U Von Erichových panuje také neúprosný patriarchát. Jejich matka a Kevinova žena mají v rozhodování minimální slovo a mladé sportovce to pak v důsledku nutí dusit své problémy v sobě.

Tím však koncept snímku končí a zhruba po první třetině filmu se vykreslená dynamika začíná postupně cyklit. Intimní drama a nuancovaný psychologický rozbor jednotlivých postav nahrazuje patetické odehrávání ságy rodinné tragédie, která v rychlém sledu několika neštěstí upadá do fetišizace utrpení zažívaného bratry.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Kletba jako „Čechovova puška“

Předvídatelnost a neobjevnost Železných bratrů vyplývá hlavně z jejich ilustrativnosti a patosu koketujících s estetikou kultovních mýdlových oper srovnatelných s americkou produkcí Dallas. Už v úvodu je v jednom z rozhovorů mezi Kevinem a jeho budoucí ženou Pam vyřknuta ona pověstná „Čechovova puška“, která nutně povede ke katastrofě. Ostatně tento starý dramatický princip je poté i doslovně připomenutý, a dokonce i didakticky vysvětlený v závěru snímku. Řeč je o rodinné kletbě, jež předznamenává další směřování děje.

Ačkoliv prokleté příjmení má spíše metaforicky zastřešovat dědičné rodinné trauma, snímek nedokáže vybudovat přesvědčivou souvislost mezi pověrečným fátem a nefunkčními vztahy mezi Von Erichovými. Celý motiv působí nahodile a jednou za čas se nepřesvědčivě připomene pro posílení beztak již bezzubého melodramatického dojmu.

Původcem zkázy Von Erichů je především samotný Fritz, který chlapcům vládne železnou pěstí. Oproti ostatním postavám ve filmu jsou jeho předcházející životní okolnosti a z nich vyplývající motivace jasně načrtnuté, i když jeho tvrdý charakter se značně rozchází se vzpomínkami skutečných pamětníků. Rozdíl v hloubce vykreslení Fritzova charakteru vyniká zejména vůči ženským postavám, jež postrádají jakýkoliv kontext a ve filmu jen slepě milují své manžely. Jenže i zobrazení hlavy rodiny postupně upadá do stereotypu a vytrácí se z něj jakékoliv náznaky charakterního oblouku. V důsledku je jinak výborný McCallany odkázán na odehrávání repetitivních epizod starého zaslepeného tyrana, který nedovoluje svým synům brečet. Vedle něj pak Kevin, Kerry, Mike a David, které si Fritz rád řadí podle míry oblíbenosti, připomínají spíše archetypální figurky ztvárňující velmi zploštělé druhy maskulinity. Kevin je silák s křehkým srdcem, Kerry naopak nestabilní rváč, David hezoun s aristokratickým vystupováním a Mike inteligentní outsider. Jejich netransparentní chování bohužel nevykračuje za mantinely nasazených typů, ačkoliv jejich hereckému provedení nelze téměř nic vyčítat. Tedy až na suchopárný projev Zaca Efrona v hlavní roli Kevina. Tíseň z popřených emocí totiž mnohem autentičtěji předává Jeremy Allen White ve vedlejší roli Kerryho a Efronův slabý herecký projev ubírá i na významu ústřední postavy.

Jeremy Allen White, Harris Dickinson, neznámý herec ve vedlejší roli a Zac Efron ve snímku Železní bratři, foto: A24 – Brian Roedel

Zatížení balastem předlohy

V kontextu wrestlingu lze zredukované povahy bratrů číst jako odkaz na archetypy, které panují v samotném sportu. Film je přesto příliš stylisticky konzervativní na to, aby jakékoliv sebereflexivní reference, ať už prostřednictvím zobrazovaného sportu nebo campové estetiky, vrcholící v nepřiměřených magicko-realistických scénách ze zásvětí, měly znatelně působit jako autorský záměr.

Navzdory tomu, že se režisér sám označil za zapáleného fanouška wrestlingu s dlouhodobou fascinací osudy Von Erichových, jeho film jako by nebyl schopný se oprostit od předlohy. Namísto zvolení jasného narativního těžiště, se nechává svázat rigidním převypravováním skutečného – byť zúženého – příběhu. Svědčí o tom ostatně vynechání postavy Chrise Von Ericha, který by podle tvůrců „zahltil“ příběh další smrtí a zbytečně natáhl stopáž snímku, kvůli které je monotónní dílo už beztak téměř neukoukatelné.

Místo toho, aby Durkin věnoval více prostoru nosnějším pasážím jako popisu wrestlingu, jeho pravidel, performativních aspektů a role tělesnosti, které se ve filmu objevují okrajově a jsou pro neamerického diváka poměrně nepřístupné, Železní bratři zbytečně lpí na fatalistické zápletce. Některé momenty filmu přesto stojí za pozornost, například když jsou Von Erichovi vidět uprostřed až ritualistické bojové choreografie nebo se pouštějí do nalinkovaných slovních šarvátek se svými soupeři. Rozvláčný děj se bohužel nešťastně vyhýbá exkurzům do širšího společenského kontextu a velmi specifického popkulturního fenoménu, navzdory tomu, že v obou případech jde o klíč k rozuzlení „kletby“ Durkinovy mýdlové opery s Von Erichovými v hlavních rolích.

Originální plakát k snímku, foto: A24