Zastřelte ji, nenechte ji trápit. Kóma v Divadle Na zábradlí

Přepychová toaleta. Nechybí v ní ani pohovka. Ač recenzent měl příležitost navštívit různé vybrané toalety, na pohovku dosud nenarazil; pravda, nebyl na toaletách ženských, možná tam je běžnější. Všechny figury hry Ladies no Gentlemen berou tu pohovku jako hotovou věc: občas si některá na ten kus nábytku sedne a cosi pronese. Celá hra, kterou napsal David Jařab, a posléze ji režíroval a navrhl i scénografii, se na té toaletě odehraje. Tady muž znásilní ženu, padne tu rána z pistole a tak dále – jen potřebu zde nikdo nevykonává. A všechny postavy, jež na toaletu postupně dorazí, diví se tomu, co se v ní odehrává, pouze několik málo minut – pak jsou s vyšinutými ději rychle srozuměny a sžity.

Několikrát se na toaletě také ozve ženský hlas z reproduktoru upozorňující, jaký program je na pořadu v hlavním sále. V něm běží korporátní slavnost. „Děkujeme panu předsedovi za krásná slova i prosperitě a globálním ekonomickém růstu, spolupráci, humanismu a morálce. Blahopřejeme všem vyznamenaným pánům a přejeme si, aby byl příští rok ještě produktivnější než tento, a aby všichni dosáhli maximálních úspěchů. Děkuji dámám ze sekretariátu za perfektní přípravu darů a dokonalé předání. Děkuji všem a nyní už zvu všechny na středomořský raut,“ praví ten hlas v jednom ze svých vstupů.

Tématem je, nebo spíše chce být, genderové rozdělení rolí a násilí – fyzické i symbolické – mužů na ženách. V korporaci vše řídí muži, ženy zařizují servis alfa samcům. Jeden takový alfa samec jménem Robert se dostaví na ženskou toaletu za svou partnerkou Alicí, aby jí vyčinil, že na slavnosti flirtuje s jinými muži. Ona flirtování popírá. Schová se do kabinky, on za ní vnikne, zmocní se jí, Alice vyjde otřesená, se zakrváceným obličejem. Aniž to oba tuší, v jiné kabince byla dialogu i znásilnění svědkem žena jménem Hana. Ta se samcem Robertem učiní krátký proces. A to je pořád vlastně jen začátek večera…

Ladies no Gentlemen je modelová hra i inscenace. Od časů absurdního divadla, respektive už od časů Alfreda Jarryho, takže již více než sto let, je dovoleno vystavit postavy silně nerealistickým situacím, do nichž bohové a fátum nikterak nevstupují. Modelové, „laboratorně“ nenormální situace přitom mohou mít schopnost něco podstatného sdělit o prožívané realitě. Jestliže je však modelovost spojená s doslovností, bývá to k nepřečkání.  Což je případ Ladies no Gentlemen. Ženské postavy v replikách o sobě hovoří ve třetí osobě, nejspíš se tím chce zdůraznit to, že nejsou subjekty, nýbrž objekty dění. Svým jednáním kvarteto ženské postavy pozvolna dospěje ke kolektivnímu symbolickému gestu emancipační vzpoury. Na jevišti teze střídá tezi. Jařab téma uchopuje těžkopádně, byť první pohled může mást: vizuálně je scéna fotogenická, vzdušná, postavy vystajlované. Hudba Jakuba Kudláče, Jařabova stálého spolupracovníka, baladicky evokuje tíhu a závažnost. Racionalistická absurdnost spojená s moralismem, což je Jařabův ústřední vklad do Ladies no Gentlemen, činí však z Kudláčovy hudby ornament (jak rozdílné od kongeniální spolupráce obou tvůrců u loňského hraného dokumentu Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka). Ironie se v inscenaci vyskytuje mnohem méně, než nechtěného humoru. Chvílemi je vám hereček a herců až líto kvůli tomu, co je jim předepsáno vypouštět z úst. Deklarované a samo o sobě důležité téma násilí na ženách, jemuž se divadelní program vydaný k titulu věnuje z různých aspektů, inscenace nepředkládá s jakoukoliv naléhavostí; má totiž problémy natolik sama se sebou, že téma devalvuje.

Divadlo Na zábradlí, Praha – David Jařab: Ladies no Gentlemen. Na snímku Johana Matoušková (a Miloslav König), foto: KIVA (Divadlo Na zábradlí)

David Jařab je pilný tvůrce. Předloni v dubnu měla premiéru jeho autorsky inspirovaně pozměněná inscenace Shakespearova Macbetha (Macbeth – Too Much Blood), která v repertoáru Divadla Na zábradlí (DNz) přinesla vítané osvěžení a tuzemská kritika jí přiřkla titul Inscenace roku 2017. Vloni se Jařab stal kmenovým režisérem DNz. V červnu představil inscenaci Dobří chlapci, k níž napsal text, navrhl scénografii a režíroval ji, obdobně jako je tomu u Ladies no Getlemen. Týž mocný autorský podíl následoval v říjnu u titulu Podivuhodný případ pana Holmese, který Jařab připravil na základě povídky A. C. Doyleho. V listopadu 2018 vešel do distribuce Jařabem režírovaný, už zmíněný celovečerní dokument Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka. Ten se dočkal zdrženlivého ohlasu, myslím, že povrchnějšího a nespravedlivějšího, než se mi to zatím po dvojím zhlédnutí onoho filmu jeví (a Kudláčova hudba v něm je až fenomenální!). Produktivnost samozřejmě automaticky neznamená uspěchanost a povrchnost; mnoho výtečných umělců bylo a je záviděníhodně produktivních. Ale David Jařab se nenachází v kondici, kde by produktivnost a kvalita rovnoměrně kráčely ruku v ruce. Dobří chlapci a Ladies no Getlemen jsou nepodarky, přičemž ten druhý by měl být z repertoáru Zábradlí promptně stažen. Nebyla by to žádná ostuda, prostě se to někdy v divadle stává. I Na zábradlí: v listopadu 2004 byla vzápětí po premiéře z repertoáru vyškrtnuta inscenace hry Němce Fritze Katera Včas milovat, včas umírat (režie Jiří Pokorný). Nebo: umělecké vedení nynějších Městských divadel pražských nepustilo letos počátkem března, těsně před premiérou, před veřejnost adaptaci románu Zdeny Salivarové Honzlová.

Divadlo Na zábradlí, Praha – David Jařab: Ladies no Gentlemen
Režie a scéna: David Jařab, dramaturgie: Lucie Ferenzová, kostýmy: Sylva Zimula Hanáková, hudba: Jakub Kudláč. Hrají: Johana Matoušková, Barbora Bočková, Magdaléna Sidonová, Dita Kaplanová, Miloslav König a Michal Balcar.
Premiéra 8. a 9. března 2019.