Dominic Miller

Dominic Miller vystoupí 15. dubna v Cabaret des Péchés.

Kytarista Dominic Miller je ukázkou hudebníka, který se může na jedné straně bez problémů pohybovat v nejvyšších sférách showbusinessu, a na straně druhé mu nedělá žádný problém koncertovat v malých klubech pro zlomek publika, na které je z jiných štací zvyklý. A nejenže jej oba druhy oněch posluchačů přijímají s otevřenou náručí, ale z velké části se také prolínají.

Je to tak. Nemá smysl si nalhávat, že dlouholeté tvůrčí partnerství Dominika Millera se Stingem není jeho hlavní referencí i v rámci sólové kariéry. Jenomže to není tak jednoduché. Platí to totiž zcela nepochybně i obráceně. Nezanedbatelná část Stingova publika chodí opakovaně na zpěvákovy koncerty ne snad přímo kvůli jednomu konkrétnímu hráči, ale rozhodně se zavedenou jistotou, že kdyby žádný jiný popový zpěvák neměl za zády výtečné hudebníky, Sting to bude vždy a za všech okolností. A to i díky Dominiku Millerovi, který za jeho zády věrně stojí už více než třicet let. Poprvé fanoušci moli jeho jméno zaznamenat v tiráži třetího Stingova sólového alba The Soul Cages v roce 1991 a podílel se na celé diskografii až po zatím poslední The Bridge – a nejen jako kytarista, ale i skladatel, dokonce autor či spoluautor hned několika hitů. Bez Millerovy kytary se specificky modulovaným zvukem si prostě Stingovy nahrávky ani koncerty nelze představit.

Sting ale samozřejmě není jediné jméno, se kterým je možné invenčního a tudíž i žádaného kytaristu spojit. Pracoval s hodně širokým rozptylem hudebníků a kapel, od The Chieftains po Level 42, od Phila Collinse po Youssou N'Doura, od Chrise Bottiho po Tinu Turner. Jako by jeho hráčská všestrannost tak trochu odrážela i jeho zajímavý původ a muzikantské kořeny. Narodil se totiž irské matce a americkému otci v Argentině, kde žil prvních deset let života, přes zastávku ve Spojených státech pak zdomácněl v Anglii, ovšem hudbu studoval nejen v Londýně a na bostonské Berklee, ale vzal i soukromé lekce brazilské hudby. Latinsky orientované jazzové hře se ostatně věnovaly i jeho první sólové pokusy, které předcházely oficiálnímu debutu First Touch z roku 1995. Desek psaných na svoje jméno má Dominic Miller na půl druhé desítky, a obsahují z velké části jeho autorský materiál – samozřejmě s výjimkou alba Shapes (2003), na které nahrál kytarové verze klasických skladeb takových mistrů jako Johann Sebastian Bach nebo Ludwig van Beethoven. Millerova doména je ovšem primárně v současném hudebním výrazu, kdy na bázi svého kytarového zvuku dokáže nebývale přiblížit instrumentální, od podstaty jazzovou hudbu i posluchači „bez konzervatoře“ – a v tomto ohledu jsou jeho poslední tři alba Silent Light, Absinthe a Vagabond skutečnou ozdobou katalogu vlivného labelu ECM.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.