Falbalas + Paterson

V rámci jednoho večera proběhne projekce dvou filmů.

Falbalas / Jacques Becker / Francie 1944 / 105 min / 35mm – Lehkovážný mladý muž se zamiluje do snoubenky svého přítele. Jednoduché schéma milostného dramatu (s nečekaným závěrem) zasadil Becker do prostředí pařížských módních salónů. Film vznikl pět měsíců před koncem německé okupace, což se na něm podepsalo jen nepřímo, v atmosféře, jejíž strojená lehkost v sobě nese zvláštní úzkost. Falbalas je dnes považován za dokonalou ukázku Beckerova smyslu pro jemné nuance ve vyprávění a v inscenaci, jeho premiérové přijetí bylo zato mnohem rezervovanější (což se bude opakovat u Zlaté hřívy i u Díry). Jak napsal filmový historik Jean Douchet:

„Nečasový aspekt děje ‚Falbalasu‘ (pro francouzské filmy natočené za okupace charakteristický) se po osvobození už s očekáváním diváků míjel. Ale jiný, dnes více očividný důvod, vysvětluje tehdejší odmítnutí. Ve zdánlivě lehkém vyprávění z prostředí pařížských módních salónů publikum nepřijme tragický podtón. (Stejné to bylo i se stylově odlišným Bressonovým filmem Dámy z ‚Bouloňského lesíka‘ z téhož roku.) Na tenhle zákon upomínala už Renoirova ‚Pravidla‘ hry: mísit žánry a ladění se u nás nesmí. (…) Francouzské filmy 40. let neodkazují explicitně k psychoanalýze, nenajdeme tu tento německý vliv typický pro tehdejší filmy americké. Psychoanalýza nepředstavovala ústřední téma francouzského umění, s výjimkou surrealismu. ‚Falbalas‘ to dobře ilustruje. Vše vychází, nevyřčeně, z hrdinovy neschopnosti cítit naplno, svázané s jeho dětstvím a dozajista s jeho matkou. (…) Už zde se ohlašuje ‚Vertigo‘… přitažlivost prázdna.“

Paterson / Jim Jarmusch / USA 2016 / 113 min. / DCP – Paterson miluje svou dívku, řídí autobus a píše básně. To stačí jemu, Jimu Jarmuschovi a – až na pár smutných výjimek – i divákům.

„Jarmusch tady protiřečí artovému a prošlému snobismu vlastního filmu Přežijí jen milenci vzdušně básnivou demokratičností. Čas od času by prostě na poezii měli mít právo všichni a ne jen dandyovští upíři sbírající vinyly. Co je třeba zachránit, je obyčejná lidskost, která poezií, hudbou a krásou, v každém okamžiku, lhostejno kde, organizuje odboj proti světu znetvořenému, zborcenému, hokynářskému. Only lovers je třeba zachraňovat, to ano, ale ne ty snoby z Only Lovers Left Alive‘. V ‚Patersonovi‘ vane čerstvý vzduch, protože inspirace se tady nekoná v upírském doupěti, ale pod širým nebem, pro všechny.“ – Jean Douchet

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.