Forum Marienbad: Audiovizuální eseje I

Gestures of Thought: Swallow / Johannes Binotto / Švýcarsko, 2024 / 5 min. – Co znamená polykat? Pohlcuji to, co je vně, a přetvářím to v součást svého těla. A zároveň se otevírám něčemu, co mi nepatří. Tělo se stává otevřenou nádobou, kanálem, médiem. Cizí signály mi procházejí hrdlem. Dějiny filmu mě stravují. A najednou není jasné, kdo je tu ústy a kdo soustem. Johannes Binotto je profesorem kulturních a mediálních studií, experimentálním filmařem a autorem videoesejí. Působí na univerzitách v Lucernu a Curychu. Ve svém výzkumu i audiovizuální tvorbě usiluje o propojení filozofii s filmovým médiem. Spolu s Kevinem B. Leem a Evelyn Kreutzer právě vede mezinárodní výzkumný projekt zaměřený na videoesej jako formu akademického poznání.

Ordinatrices: About the Negative Spaces of Early Computing / Occitane Lacurie / Francie, 2024 / 12 min / francouzsky – V seriálu Mad Men vykonávají sekretářky svou práci ve společném prostoru před kancelářemi mužů, těch „skutečných“ kreativců a textařů reklamní agentury Sterling-Cooper. V poslední sezoně dojde k narušení tohoto zaběhnutého pořádku: uprostřed kanceláře přistane obří počítač, který u mužského týmu vyvolá malou existenciální krizi. Nicméně ta opravdová hrozba, kterou tahle mašina představuje, se týká někoho jiného, sekretářek. Jejich prostor, otevřená plocha mezi kancelářemi, tu funguje jako tichá černá skříňka: kreativci tam odkládají kabáty, klobouky, ale taky hromady dokumentů, nápadů a informací, které se „nějak“ zpracují… mimo záběr. Occitane Lacurie je doktorandkou vizuálních studií na École des Arts de La Sorbonne a asistentkou na katedře filmových studií, École Normale Supérieure de Lyon. Ve své tvorbě odkrývá neviditelné jevy a zapomenuté kapitoly dějin myšlení skrze běžná média a osobní perspektivu. Její video xena’s body (a menstrual auto-investigation using an iphone) získalo na minulém ročníku Marienbad Film Festivalu cenu za nejlepší audiovizuální esej.

Light Hands / Lily Ford / Spojené království, 2024 / 7 min. / anglicky – Light Hands je setkání s archivním filmem, audiovizuální moment z mého výzkumu rané historie letectví. Zároveň jde o gesto apropriace: přebírám materiál vzniklý v patriarchálním kontextu a nově jej skládám z feministické perspektivy. Nakonec je to výzva: zkusit film nejen analyzovat, ale myslet jím. Lily Ford je historička a filmařka působící v Londýně. Doktorát získala za výzkum dějin a vizuální kultury raného letectví, na jehož základě vydala v roce 2018 knihu Taking to the Air: An Illustrated History of Flight (v češtině vydáno pod názvem Ilustrovaná historie létání). Posléze natočila výzkumné filmy o ženách v letectví: Dear Ella (2020) a Aerial Bodies (2022). Učí historii a film na University of Pittsburgh v Londýně.

Comedy Objects #1: Slapstick Speculation / Noah Teichner / Francie, 2024 / 12 min. – Slapstick Speculation se vrací k době velkého krachu na Wall Street v roce 1929 a sleduje, jak se tehdejší komedie (ve filmech, písních i monolozích) prolínala s atmosférou spekulací a nejistoty. Ukazuje, že humor a burza sdílely podobnou energii živosti napříč médii v období, kdy Hollywood přecházel na zvuk. Film je první kapitolou projektu Comedy Objects, který propojuje archivní materiály a spekulativní fikci, aby přiblížil osudy komediálních tvůrců v době hospodářské krize. Noah Teichner je filmař, umělec a badatel. Jeho celovečerní esejistický film Navigators (2022) byl uveden v Centre Pompidou, ICA London nebo na festivalu Cinéma du Réel. Jako filmový a mediální historik se věnuje výzkumu komedie a populární zábavy, filmové techniky, zvukových studií a mediální archeologie. Působí jako odborný asistent filmových studií na American University of Paris.

Classif. & Me (Laird's Constraint) / Alan O'Leary / Dánsko, 2024 / 6 min. – Dílo Classif. & Me (Laird’s Constraint) vzniklo jako součást projektu Ariela Avissara, který zadal formální omezení inspirovaná videoesejí o japonské režisérce Ninagawě Mice od Colleen Laird. Výsledkem je osobní, hravá a lehce ironická reflexe vůči vlastní akademické personě. Zároveň jde o přemýšlení nad povahou videografického zkoumání v době, kterou bychom mohli nazvat „věkem dosažitelného textu“. Alan O’Leary je docentem filmových a mediálních studií na Aarhuské univerzitě. Videoeseje publikoval mimo jiné v časopisech 16:9, ZFM a [in]Transition, kde působí jako spolueditor. Jeho dílo Men Shouting: A History in 7 Episodes získalo cenu za nejlepší videoesej v rámci BAFTSS Practice Research Awards 2024 (Britská asociace pro filmová, televizní a mediální studia). Jeho Manifest pro parametrickou videografickou kritiku vyšel v roce 2021 v časopise NECSUS.

The Allure and Threat of the Cine-Computer / Dan O'Brien / Spojené království, 2024 / 12 min. – Počítače na plátně přitahují i děsí zároveň: jsou oknem k moci a vědění, ale zároveň zosobňují strach z technologií, které se mohou vymknout kontrole. Filmy a seriály jako 2001: Vesmírná odysea, Blade Runner, Minority Report, Her, Mr. Robot nebo Severance odhalují přetrvávající napětí mezi lidskou vůlí a autonomií strojů. Daniel O’Brien je lektorem filmu a digitálních médií na University of Essex. Ve výuce i výzkumu se zaměřuje na film, studia videoher, interaktivní mediální umění a tvorbu videoesejí. V současnosti pracuje na monografii pro nakladatelství Edinburgh University Press s názvem Postphenomenology and Narrative Across Cinema, Interactive Art, and Gaming, která se zabývá diváckým přechodem od pasivního sledování ke spoluvytváření příběhů napříč různými typy obrazovek.

Post-Cinema: The Hall of Mirrors / Joel Blackledge / Velká Británie, 2024 / 12 min. – Pojem post-cinema označuje podle Francesca Casettiho (2015) zároveň přetrvávání i proměnu filmu jako ideje napříč technologickými a kulturními kontexty. Tohle video se s pomocí „zrcadlové rutiny“ (známého gesta z filmů i online světa) vydává po stopách toho, jak se film proměňuje i přetrvává v digitální době. Supercut propojuje klasickou filmovou obrazotvornost s dnešní mediální kulturou a zároveň ukazuje, jak můžeme pomocí videa zkoumat samotné médium filmu v éře post-cinema. Joel Blackledge je doktorand na Birmingham City University. Ve své práci využívá video jako výzkumný nástroj k prozkoumání formálních a tematických vazeb mezi kinematografií a internetovými memy. Jeho práce byla publikována v časopisech [in]Transition, Vittles, International Journal of Creative Multimedia a byla zařazena do užšího výběru na cenu BAFTSS Practice Research Award.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.