František Vláčil – tvůrčí exil v Krátkém filmu

V rámci cyklu František Vláčil – velká retrospektiva proběhne projekce pásma krátkých filmů, které Vláčil vytvořil během svého působení ve studiu Krátkém filmu.

Na léta v Krátkém filmu režisér vzpomínal v dobrém: „František Uldrich měl svou vlastní kameru. Dostali jsme filmový materiál a nikdo nás nekontroloval. Byli jsme volní, ráno jsme vyjížděli a často nevěděli, co budeme točit. Po letech jsem neměl za zády štáb a netlačila mě obrovská odpovědnost. Vůbec, dělat krátké filmy, to je takový něžný zázrak tvoření.“

Město v bílém / Československo 1972 / 15 min. / 35 mm – Vláčilova tvorba v Krátkém filmu není jen výplň „hluchého“ období. Jeho tři filmy patří k tomu nejlepšímu, co v první polovině sedmdesátých let na poli české dokumentaristiky vzniklo. Sám měl nejraději Město v bílém: „Praha v zimě je nejpůvabnější, když dostane takový ten grafický nádech. Stromy zčernají, a když to snímáte velmi úzkými objektivy, ztrácíte perspektivu, obraz dostane rozměr šířky a výšky a je z toho grafika.“ Ve filmu položil i důraz na „souvztažnost přírodních a lidských jevů“, na prolínání historických epoch, na ono vančurovské vědomí souvislostí, v nichž se dílo minulých generací propojuje se současností.

Praha očima sochaře / Finsko 1973 / 30 min. / HD / originální znění s českými titulky – V Česku dlouho neznámý film natočený pro finskou televizi, s krkolomnou genezí od obtížného dojednávání televizní koprodukce, přes nezkušenost finského spolurežiséra, nejasně formulovaný záměr a téma (film o Václavu Irmanovovi, o Praze nebo o moderním umění?) až k nemožnosti být u závěrečné montáže ve Finsku učinily z filmu celek působící jako málo uspořádaný soubor rozmanitých sekvencí, z nichž jen některé vzdáleně připomínají Vláčilovu „ruku“.

Karlovarské promenády / Československo 1972 / 14 min. / 35 mm – Karlovarské promenády zhodnotil mnohem střídmějšími slovy: „Je to obecný pohled na Karlovy Vary. Samozřejmě, že k tomuto námětu můžete přistoupit např. z hlediska, jak Karlovy Vary vznikaly, a všechno může být zajímavé… Mě zajímaly spíše ty vůně…“

Praha secesní / Československo 1975 / 18 min. / 35 mm – V Praze secesní se částečně vrátil ke svým kunsthistorickým studiím. Film byl ve své době označen za „za mistrovský rozbor slohového období secese, viděného v širokých vzájemných souvislostech různých oblastí uměleckých i průmyslových“.

Pražský Odysseus / Československo 1989 / 18 min. / 35 mm – Krátký portrét malíře Jana Baucha a současně vůbec poslední Vláčilův film. Scénář rozvržený způsobem ověřeným v sedmdesátých letech, založený na montáži dokumentárních a asociativních motivů v obraze i zvuku, kombinace Bauchových vzpomínek s obrazy míst spojených s jeho životem nebo dílem, velká panoramata Prahy, záběry pražských ulic, zákoutí nebo detailů architektury.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.