Ivan

Svůj první zvukový film chtěl Dovženko původně věnovat Nobilově tragédii a Amundsenově smrti. Ve své autobiografii píše: „Vedení scénář odmítlo. Žádali, abych napsal honem něco o současném životě na Ukrajině, a ne o Arktidě. Rychle jsem vyhostil ze svého vědomí Amundsena, za dvanáct dní jsem napsal scénář Ivana a začal natáčet. Práce šla těžce. Film byl zkrácen, pokládal se za polozakázaný, já byl zařazen mezi biologisty, panteisty, spinozisty – mezi pochybné souběžence, které je možné nanejvýš trpět. Dokonce studenty Filmového institutu, kteří byli na praxi v mém štábu, označili za dovženkisty, to znamená za kontrarevolucionáře. Začal jsem se měnit k horšímu. Byl jsem nervózní a podrážděný. Vedl jsem samotářský život… Ale vraťme se k „Ivanovi “. Měl jsem dokončit film k říjnovému výročí, bylo to však skoro vyloučené. Šlo o můj první zvukový film, natočený na velmi špatnou aparaturu. Zvukaři si své řemeslo doposud neosvojili. Přesto jsem film odevzdal.“ Práce na objednávku a časová tíseň znemožnily Dovženkovi naplnit všechny jeho tvůrčí záměry, přesto má Ivan některé znaky jeho dosavadní tvorby: emocionální zobrazení krajiny i lidí, lyrické asociace řazené do zpěvného pásma. Film nezachycuje jen příběh mladého muže, jednoho z těch, kteří přicházeli do údolí Dněpru uskutečnit Leninův plán elektrifikace, ale je zároveň rozmáchlou písní o rodné zemi, řece, jaru.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.