Desítka tuzemských výstav, na které stojí za to se vypravit do konce letošního roku
Umělec Erwin Wurm, který proměnil humor v ostrou společenskou kritiku. Fascinující příběh českých surrealistů, který rozhodně není uzavřenou kapitolou. Nebo náhled na současné slovenské umění, které reaguje na tamní politickou situaci. To jsou některé z výstav, které by v nadcházejících měsících neměly uniknout pozornosti milovníků výtvarného umění.
Jaroslav Čermák: Mýty evropské reality
Pohyboval se mezi Prahou, Antverpami, Bruselem a Paříží, vystavoval na prestižních Salonech a dokázal uspět v mezinárodní konkurenci své doby. Jaroslav Čermák (1830–1878), původem z Prahy, patřil k nejtalentovanějším umělcům své generace. Zajímal se o historickou malbu. Hodně cestoval – na svých cestách sbíral náměty ke svým obrazům. Maloval také venkovské motivy, zátiší nebo portréty významných osobností. Nakonec se usídlil ve Francii, kde si nechal postavit dům s ateliérem. Zemřel v roce 1878 v Paříži. Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Národní galerií Praha připravuje rozsáhlou výstavu v budově Městské knihovny. Slibuje přitom, že dílu Jaroslava Čermáka navrátí mnohovrstevnatý kontext. Nechce vyprávět příběh vlasteneckého malíře, nýbrž pro přiblížení umělcový osobnosti využije mezinárodní archivní, uměleckohistorický a restaurátorský výzkum.
Jaroslav Čermák, Únos Hercegovky, replika, 1861, zdroj: GHMP
GHMP, Městská knihovna Praha
Proti proudu. Skupina surrealistů. 1934–2024
Pozoruhodný příběh českého surrealismu se začal rozvíjet v roce 1934, deset let po vydání prvního manifestu surrealismu André Bretonem. Začátkem roku 1935 Spolek výtvarných umělců Mánes uspořádal první výstavu Skupiny surrealistů v ČSR a do Prahy tenkrát dorazil i sám Breton. Rozsáhlá výstava ve Veletržním paláci, kterou kurátorsky připravuje Anna Pravdová, ovšem ukáže, že surrealistické hnutí v Česku rozhodně není pouhou minulostí.
Malíři Jindřich Štyrský a Toyen v maskách, zdroj: Ústav pro českou literaturu AV ČR, volné dílo
NGP Veletržní palác, Praha
Annette Messager: Tragikomedie
Už více než padesát let proměňuje obyčejné předměty, textilie, fotografie či plyšové hračky v poetické a zároveň znepokojivé obrazy lidské paměti, identity a touhy. Francouzská umělkyně Annette Messager (* 1943) ve svých rozměrných instalacích, kresbách a kolážích citlivě i provokativně zkoumá, jak společnost nahlíží na tělo, genderové role i emoce. Pracuje s napětím mezi protiklady: péčí a násilím, řádem a chaosem, humorem a smutkem. Zabývá se tématy kontroly, sexuality, stereotypů spojených se ženami i lidské křehkosti.
Umělkyně reprezentovala Francii na Benátském bienále v roce 2005, kde získala Zlatého lva za nejlepší národní pavilon. Měla výstavy v řadě předních institucí, například v pařížském Centre Pompidou, tokijském Mori Art Museum, newyorském MoMA či londýnské Hayward Gallery.
Francouzská umělkyně Annette Messager, foto: Martin Bureau, AFP / AFP / Profimedia
Kunsthalle Praha
Zbyněk Sekal: Milované bytosti. Dar z umělcovy pozůstalosti
Zbyněk Sekal (1923–1998) dokázal umění vytvořit i ze slupky od banánu. Skládané obrazy pak uzavíral do schránek z dřevěných latí, které jádro obrazu chránily. Výstava v plzeňských Masných krámech představí celý vývoj Sekalovy sochařské tvorby od padesátých let, kdy se věnoval hlavám, po devadesátá léta minulého století, kdy jeho tvorbu výrazně ovlivnila cesta do Japonska. Jedná se o díla ze sbírky manželky umělce, paní Christine Sekal, které tento soubor Západočeské galerii v Plzni věnovala.
Západočeská galerie v Plzni představila mimořádný dar, který jí odkázala Christine Sekal, vdova po jednom z nejvýznamnějších umělců druhé poloviny 20. století Zbyňku Sekalovi, foto: ČTK – Miroslav Chaloupka
Výstavní síň Masné krámy, Plzeň
Erwin Wurm: One Minute Forever
Vystavoval v řadě významných světových institucí, v Česku se na sólové výstavě představí rakouský sochař a konceptuální umělec Erwin Wurm (* 1954) vůbec poprvé. Humor dokázal proměnit v nástroj ostré společenské kritiky a stal se jednou z klíčových osobností evropského konceptuálního umění posledních desetiletí. Tvořil nabobtnalá auta (Fat Cars), úzké, zdeformované domy (Narrow House) nebo figury duchů Substitutes. Za hravou „fasádou“ těchto děl se však skrývá kritika konzumní společnosti, kultu úspěchu, přebujelého materiálního blahobytu i naší záliby v kýči.
Erwin Wurm, Fastenpullover, 2020, foto: Studio Erwin Wurm
Galerie Lázně Liberec
Jan Vičar: Černé slzy
Když se řekne grafika, mnoho lidí si představí komorní médium uzavřené v rámu. Jan Vičar (* 1967) už léta dokazuje pravý opak. Ve svých monumentálních dřevořezech a linorytech posouvá tradiční techniky do nebývalých rozměrů. Výstava Černé slzy v Alšově jihočeské galerii představuje práce inspirované autorovými pobyty v Africe. V jeho díle je zároveň zřetelný odkaz starých mistrů evropské grafiky, od Dürera po Goyu, ale také české existenciální tradice, jak ji známe z tvorby Josefa Váchala. Spolu s touto výstavou je v zámecké jízdárně k vidění expozice, která představuje podoby krajinomalby středoevropského symbolismu a secese nebo filmové plakáty Jiřího Balcara.
Výstava Jana Vičara v Alšově jihočeské galerii, foto: archiv AJG
Alšova jihočeská galerie, zámecká jízdárna, Hluboká nad Vltavou
„.. a žiadna iná!“ auditorium slovenské scény
Co dnes vypovídá současné slovenské umění o tamní společnosti? Jak reaguje na dobu, kdy se kultura opět stává předmětem politických bojů? A jak vznikají představy o národní kultuře a kdo je utváří? Rozsáhlý česko-slovenský výstavní projekt představí tvorbu několika generací umělců a umělkyň. Prostřednictvím instalací, videí, performancí i nových projektů vzniklých během rezidencí otevírá otázky identity, institucionální nezávislosti, společenské odpovědnosti i možností budoucnosti.
Dům umění města Brna, foto: archiv instituce
Dům umění Brno
Jako kreslit do písku
Marie Filippovová (* 1938), Milada Othová (* 1944) a Dagmar Šubrtová (* 1973). Spojuje je mimořádně osobní vztah k médiu, s nímž pracují. Marie Filippovová repeticí bodů a skvrn vytváří strukturální malby, které mnohdy odkazují k živlu vody. Milada Othová využívá techniky odlití bronzu do písku (technika ztraceného vosku) k vytváření poetických děl. Dagmar Šubrtová se vždy věnuje výzkumu místa, které ji zajímá – ať už jde o její rodiště (Severní Čechy – Duchcov), současné působiště (Kladno a okolí) nebo o prostředí, kam umělkyni přivádějí nejrůznější projekty.
Jedna z vystavujících umělkyň Dagmar Šubrtová, foto: ČTK – Radek Petrášek
Galerie Uhelný mlýn, Libčice nad Vltavou
Současné závislosti
Jakým směrem jde současné maďarské vizuální umění? Reprezentativní výběr ze sbírky maďarského sběratele Balázse Szluky představí výstava Současné závislosti v Muzeu moderního umění Olomouc. Jeho kolekce zahrnuje téměř sto autorů a autorek napříč generacemi a médii – od malby, kresby a sochy až po video, instalaci a intermediální projekty.
Maďarský sběratel Balázs Szluka v Muzeu umění Olomouc v roce 2019, foto: MUO – Tereza Hrubá
Muzeum moderního umění Olomouc
ROZOSTŘENO
Výstavní projekt, který prostřednictvím světla, barev, prostoru a iluze otevírá otázky vidění a vnímání. Představí se tři umělci různých generací: Kateřina Štenclová, Filip Švehla a Jan Stolín. Vytvoří společný prostor, v němž se jejich díla propojí s architektonickými detaily, průhledy a zákoutími galerie. Spojujícím výtvarným, významovým i psychologickým prostředkem přitom bude světlo. Na konceptu spolu s kurátorkou Lucií B. Šiklovou spolupracoval také filozof Miroslav Petříček.
Galerie Benedikta Rejta v Lounech
