Do Británie putuje Tapisérie z Bayeux. Politické gesto, které však ne všem sedí
Na očekávanou výstavu v londýnském The British Museu má za přísně stanovených podmínek dorazit francouzská národní památka. Příběh ovládnutí Anglie Normany se rozpíná na bezmála sedmdesáti metrech látky, která pamatuje téměř tisíc let. Zápůjčka takového unikátu je projevem vstřícnosti mezi odvěkými „drahými nepřáteli“. Ovšem současně stihla pobouřit řadu francouzských kulturních historiků.
Tapisérie z Bayeux, která ve skutečnosti není tkanou tapisérií, nýbrž ruční výšivkou, bude na britské půdě vystavena historicky poprvé, a to od letošního 10. září až do 11. července příštího roku. Nutná renovace Musée de la Tapisserie de Bayeux poskytla francouzskému prezidentovi Emmanuelovi Macronovi příležitost k dohodě s (dnes již bývalým) britským premiérem Keirem Starmerem. Podmínky určila Francie. Britská vláda musela unikát pojistit na necelou miliardu liber a na oplátku propůjčit nálezy z anglosaských pohřebišť Sutton Hoo, které jsou datovány k 6. a 7. století našeho letopočtu.
K převozu vzácné látky došlo historicky jen v několika případech. Po sedm století byla uchovávána v pokladnici Katedrály Bayeux a pouze jednou ročně – o svátku Ostatků – se zavěšovala podél stěn hlavního chrámového prostoru. Poprvé si ji roku 1804 půjčil Napoleon k vystavení v Paříži, aby v metropoli toto dílo nadchlo obyvatele pro vojevůdcovu plánovanou invazi do Anglie. Další přesun se konal během nacistické okupace z bezpečnostních důvodů. V osmdesátých letech se v normandském městě Bayeux konečně vybudovalo Musée de la Tapisserie de Bayeux, v němž je památka vystavena nastálo. Letošní převoz je tedy prvním za posledních zhruba čtyřicet let.
Zleva: Její Excelence Helene Duchene, velvyslankyně Francie ve Spojeném království, ředitel Britského muzea Nicholas Cullinan a předseda správní rady Britského muzea George Osborne stojí na Piccadilly Circus před reklamní poutačem na výstavu Tapisérie z Bayeux v Britském muzeu, foto: PA Images / Alamy / Profimedia – James Manning Riskantní cesta přes Lamanšský průliv
Aby ochránili neuvěřitelně křehkou lněnou tkaninu, navrhli francouzští inženýři speciální dvojitou přepravní schránku zavěšenou na dvanácti ocelových tlumičích nárazu, doplněnou klimatizací. Toto řešení má podle oficiální studie pohltit 96 procent nárazových sil a minimalizovat vibrace během cesty. Přesto se ozval nejeden francouzský historik: „Macron opět učinil rozhodnutí, které má katastrofální dopad na naše kulturní dědictví, a to zcela sám, navzdory radám konzervátorů a restaurátorů, kteří se v Tapiserii z Bayeux vyznají,“ napsal Didier Rykner, zakladatel francouzského uměnovědného webu La Tribune de l‘Art. „Proto slavnostně žádáme prezidenta republiky, aby od tohoto projektu upustil,“ uvádí petice z července 2025, která shromáždila přes sedmasedmdesát tisíc podpisů.
Francouzská vláda se i tak rozhodla cestu riskovat. Po příjezdu do Londýna má tkaninu společně prohlížet tým francouzských a britských konzervátorů, aby ověřili, že převoz přežila beze škod. Její choulostivý stav už každopádně neumožňuje, aby byla znovu zavěšena; na výstavě tedy bude položena v dlouhých uzavíratelných stolech a po návratu z Londýna ji čeká dlouho odkládaná restaurace.
Nácvik přepravy z Bayeux do Londýna: 15. dubna 2026 vyrazil z francouzského města kamion dopravní společnosti Hizkia vybavený vibračními, teplotními a vlhkostními senzory. V boxu se nacházela faksimile slavné výšivky. Zkušební přeprava simulovala reálné podmínky cesty, kterou památka potom absolvovala v červenci 2026, foto: AFP / Profimedia – Lou Benoist Vyšívaná kronika
Příběh na tkanině začíná roku 1064, kdy je anglosaský šlechtic Harold Godwinson z pověření krále Eduarda vyslán do Normandie, aby vévodovi Vilémovi Dobyvateli odpřisáhl na posvátných ostatcích podporu jeho nároku na anglický trůn. Po Eduardově smrti v roce 1066 Harold slib zradí tím, že se nechá korunovat sám. Rozhořčený Vilém zahájí invazi; se svým vojskem přepluje Lamanšský průliv a u Hastingsu svede rozhodující bitvu, v níž král Harold umírá zasažen šípem do oka. Finální pasáží je útěk poražených Angličanů, ale z logiky věci vyplývá, že by pro úplnost měla následovat korunovace Viléma Dobyvatele, k níž celý příběh směřuje a která byla i popudem ke vzniku díla. Výšivka ovšem končí utrženými nitěmi a historikové nemají přímé důkazy, že by kdy existoval další kus.
Výšivku nejpravděpodobněji objednal biskup Odo z Bayeux, bratr Viléma Dobyvatele, a to právě u anglosaských vyšívaček, proslulých svou precizností. Pozoruhodné je, že v 19. století vznikla viktoriánská replika – anglická veřejnost chtěla mít alespoň náhradní přístup k dílu, které jinak nikdy neopustilo Francii. Vyšilo ji za rok zhruba 35 členek Leek Embroidery Society podle černobílých fotografií originálu, ale je v ní obsaženo několik změn; vyšívačky měly například cenzurovat detaily obnažených těl dle viktoriánských mravů a nakonec měla každá žena vyšít svůj podpis pod úsek, který prošel jejíma rukama.
A pak je tu jedna specifická česká stopa: repliku Tapisérie z Bayeux rovněž vytvořila olomoucká, dnes již zesnulá výtvarnice Věra Mičková, ovšem ona výjevy nevyšívala, nýbrž vytvořila skutečnou tapisérii. Její jednotlivé části lze spatřit na webových stránkách zasvěcených autorce. V roce 2007 bylo toto dílo vystaveno v ambitu Arcidiecézního muzea Olomouc.
