Nové londýnské centrum ilustrace poskytuje prostor nejen slavnému tvůrci, po němž se jmenuje
Od letošního léta má Londýn novou atraktivní kulturní instituci. V oblasti Clerkenwell, známé konáním Design Weeku, vzniklo centrum věnované nejen tvorbě ilustrátora Quentina Blakea, ale ilustraci obecně. A co víc: budova, v níž se nachází, je jediným v britské metropoli zachovaným mlýnem z 18. století. Centrum rovněž nabízí knihovnu, kavárnu s Blakeovým muralem a terasu a také půl akru veřejných zahrad.
Historie budov, kde sídlí nové Quentin Blake Centre for Illustration, sahá do šestnáctého století: sídlila v nich společnost New River, jež zajistila revoluční projekt na přívod čerstvé vody z Hertfordshiru do Londýna. Oblast se díky vodním nádržím stala oblíbenou odpočinkovou destinací. Ačkoliv koupání a rybaření byly zakázány, v záznamu z roku 1830 se píše, že se zde v létě do vody vnořilo až tisíc lidí. Systém sítě svodových trubek a nádrží je ostatně popsán na informačních panelech umístěných v přilehlé zahradě svažující se k historickému (i současnému) City of London.
Národní kulturní poklad
A kdo Quentin Blake? Třiadevadesátiletý britský tvůrce náleží k nejznámějším ilustrátorům dětských knih na světě. Ilustroval přes tři stovky titulů včetně osmnácti knih spisovatele Roalda Dahla, čímž určoval podobu milovaných dětských hrdinů britské literatury, kupříkladu Willyho Wonky z Karlíka a továrny na čokoládu, jemuž vtiskl podobu už v roce 1964. Blake za svůj přínos na poli dětské ilustrace získal roku 2002 cenu Hanse Christiana Andersena a jeho nynější pozici můžeme bez nadsázky označit jako žijící britský kulturní poklad.
Zpřístupněné Quentin Blake Centre for Illustration není pouze poctou významné osobnosti. Sám autor totiž centrum pro ilustraci, původně nazývané House of Illustration, přímo založil – to se psal rok 2002 a nacházelo se v londýnské čtvrti Camden. Když byla roku 2020 oznámena relokace, přistoupilo se i ke změně názvu. Jedno z pater „nové“ budovy, původně onoho mlýna z osmnáctého století, je tak nyní věnované Blakeově tvorbě. Pro centrum vytvořil i několik specifických ilustrací. Již zmíněné dílo v prostorách kavárny nejen názvem A Bridge to the Past (Most do minulosti) odkazuje k historii místa. Na kresbě vyvedené v modrých odstínech se nachází několik postav na mostě. Všechny jsou smyšlené – až na dvojici rybařících mužů; jejich podobu Blake převzal z rytiny ze sedmnáctého století, která zobrazuje právě rybaření v New River.
Blakeovy ilustrace vítají návštěvníky i zvenčí. Třeba v podobě větrné korouhvičky, vyvedené jako pták kakadu, jenž se opakovaně objevuje v ilustrátorově tvorbě a je i maskotem místa. Nepřehlédnutelná rovněž je socha koně, která vznikla ve spolupráci s dětmi z místních škol. Kůň to není ledajaký, nýbrž přímo „wishing horse“ – kůň přání: když mu pošeptáte to své, on zazvoní. Projekt je odkazem na tradiční říkanku, původem ze Skotska. Zní: If wishes were horses, beggars would ride – Kdyby koně byli přání, žebráci by na nich jezdili. Tedy: kdyby přání mohla udělat věci skutečné, i ti nejchudší by měli, na co si jen pomyslí.
Nejde pouze o Blakea
Náplní centra není výhradně pocta Quentinu Blakeovi. Je to stánek pro ilustraci jako takovou. Možnost k prezentaci zde dostávají i další autoři. Probíhají tu totiž dočasné výstavy. V prvním patře je nyní, konkrétně do 4. října, k vidění (pod názvem Ever Feel Like) tvorba umělce s pseudonymem Murugiah, jehož výrazně barevné kaleidoskopické ilustrace čerpají jak z rodového dědictví Šrí Lanky, tak Walesu, kde vyrůstal.
Wishing horse čili kůň přání v areálu londýnského Quentin Blake Centre for Illustration, foto: Michaela Banzetová Rovněž do 4. října trvá expozice Queer as Comics, která představuje komiks coby subverzivní médium předávající poselství specifickým jazykem ilustrace. Pokud by se vám zdálo téma vzdálené, tak vězte, že zde setkáte i s celosvětově oblíbenými charaktery Mumínků. Jeden z charakterů mumínkovského světa, Too-tiki (v českých překladech někdy jako Tiki), nejčastěji zobrazovaná v pruhovaném svetru a s baretem, má předobraz v Tuulikki, tedy v partnerce mumínkovské finské tvůrkyně Tove Jansson. Další z postaviček, Mimla (v originálu Mymlan), dostala své jméno podle slangového výrazu pro sex, který, jak na výstavě stojí v popisku, používala Tove a její lesbické přítelkyně.
I ten, kdo se rozhodne prozkoumat pouze neplacené části Quentin Blake Centre for illustration, se může leccos dozvědět. Knihovna a rozlehlé venkovní prostory jsou volně přístupné, stejně jako kavárna se zatím posledním Blakeovým dílem. Centrum tak v sobě propojuje poctu oblíbenému tvůrci, prezentaci ilustrací coby specifické formy vyjádření a jedinečnost historického místa.
