Kantáta o Mozartově smrti + Holoprtské posvícení

Novodobá premiéra smuteční skladby Jana Josefa Röslera z roku 1798 a české zpěvohry z Třebechovic pod Orebem Jana Branžovského.

Ač se může na první pohled zdát, že jsou si tyto dvě skladby námětově velmi vzdálené, mají překvapivě mnoho společného. Obě hudebniny se dochovaly unikátně v archivu Pražské konzervatoře, a to pouze ve verzi klavírního výtahu. Obě se výrazně vztahují k Mozartově osobě. V případě Röslera námětově a stylově a v případě Branžovského stylově i transformováním jeho hudby do nové podoby. Klavírní výtahy byly pro inscenaci Ensemble Damian – na základě dobově doložené praxe o hraní sólových klavírních sonát s průvodem continua – obohaceny ještě o doprovod varhanního pozitivu. V případě Kantáty tak dílo zvukově přibližuje sakrálnímu prostředí, v případě Holoprtského posvícení mechanickým hracím nástrojům z přelomu 18. a 19. století.

Mladičký Rösler byl od roku 1795 zaměstnán ve Stavovském divadle jako kapelník a dá se předpokládat, že Kantáta o Mozartově smrti zazněla za účasti místních hudebníků právě zde, v místě Mozartových největších triumfů, v pietní poloscénické podobě. V Kantátě vystupují múzy – bohyně tvůrčí umělecké inspirace – oplakávající zemřelého génia.

O životě i díle skladatele, překladatele, herce, dramaturga a agilního vlastence Jana Branžovského je žalostně málo informací. Byl synem zámečníka Jana a jeho manželky Anny roz. Vintrové. Jeho mladší bratr Václav (1801–1874) se stal farářem v Chotusicích a z jeho majetku pochází dochovaná partitura zpěvohry Veselá bída. Jan Branžovský studoval nejprve v Praze, kde byl nejspíše vokalistou. Po mutaci se vrátil domů a pokračoval na gymnáziu v Hradci Králové (1807–10) a v Litomyšli (1811–14). Jeho stopa po roce 1814 mizí. Podle literaturou zachycených zpráv v rodném městě působil jako aktivní divadelních, byl duší třebechovického ochotnického divadla: hrál komické úlohy, studoval a řídil představení a překládal a upravoval texty, do každé hry komponoval a pro interprety rozepisoval árie, dueta a sbory. Dochovaná je pouze zpěvohra na český překlad hry E. Schikanedera Die Lyranten oder das lustige Elend, zpěvní čísla ke zpěvohře Holoprtské posvícení (autor textu ani rok vzniku není znám) a orchestrální předehru Rytíř Odalinský aneb Nevinná pomsta vraždy. Ta se stala v úpravě pro klavír a pozitiv Sinfonií k současnému nastudování Holoprtského posvícení. Branžovský v prvních dvaceti taktech cituje téma Mozartovy klavírní sonáty c moll KV 457, ovšem v durové tónině, další hudební vývoj je samostatný. Děj je zrekonstruován na základě indicií obsažených ve zpěvních číslech, veršované dialogy dotvořil Marek Řihák. Hudbu obsaženou na dvou místech, kde byly z rukopisu vytrženy listy, se podařilo vzhledem k periodické stavbě doplnit.

Nastudováno v češtině.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.