Odkaz

„Babička je ročník 1930. Kdybych inscenovala její pohřeb, rodina by mě pravděpodobně zabila. O smrti se nemluví do té doby, než přijde. A nejlíp ani potom ne. Inscenuji proto raději svůj vlastní pohřeb. Role jsou rozdané. Rakev je moje. Vy jste hosté.“

Subjektivní konfrontace příslušnic dvou vzdálených generací jedné rodiny. Dokumentární divadelní projekt věnující se tomu, jaký odkaz zanecháváme pro příští generace. Stěžejní inspirací je dva devadesátileté babičky Lindy Straub, její názory a vzpomínky. Žena v domácnosti, dcera komunisty, sousedka Karla Gotta, šéfová, pamětnice války, přistěhovalkyně nebo srdce rodiny? Co si zapamatovat? Mezigenerační dialog Lindy Straub s její babičkou. Babička nemůže být naživo součástí představení. Spielraum Kollektiv proto experimentuje s možnostmi práce s audiovizuálními nahrávky, skrze které se babička přes svou nepřítomnost na scéně takřka jedná.

Tématem je čekání na smrt a toho, co po člověku zůstane. Ještě nikdy se za celou známou historii lidstva nestalo, aby takto rozdílné generace s různými zájmy a pohledem na život žily ve stejném období. Rychlý pokrok doby a neustálé změny, kterým jsou všechny generace každodenně vystavovány způsobuje vzájemné nepochopení. Důležitost obyčejného člověka jako odpověď na současné hledání smyslu existence, přínosu jedince. Na hranici mezi přáním a absurdní snahou o pochopení toho, co už není a toho, co bude.

Podpořili: Státní fond kultury, Vlnoplocha, festival …příští vlna/next wave…, Ministerstvo kultury a Venuše ve Švehlovce.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.