Ohlédnutí za Holandskem – filmy Otakara Votočka

HD projekce pásma filmů za účasti režiséra Otakara Votočka s úvodním slovem Michala Breganta.

Turecké video / Otakar Votoček / Nizozemsko 1984 / 28 min. / v originálním znění s českými titulky – V osmdesátých letech minulého století probíhala v Rotterdamu rozsáhlá modernizace centra, staré dělnické čtvrtí měly ustoupit efektním věžákům, nákupním pasážím a novým bytům. V souvislosti s touto radikální proměnou si městská rada v roce 1984 objednala trilogii krátkých hraných filmů o životech běžných obyvatel města, zaznamenaných optikou tří režisérů.

„Když jsem hledal námět pro scénář, zamířil jsem do demolicí nejvíc ohrožených čtvrtí. Narazil jsem na zcela pusté ulice s vchody do domů zabarikádovanými dřevěnými deskami, ale našel jsem také hustě obydlené lokality. V Rotterdamu a v jeho okolí žila v té době již desítky tisíc lidí čítající turecká komunita gastarbeiterů, pocházejících převážně z chudých venkovských oblastí centrální Anatolie. Vzhledem k jazykové bariéře se sdružovali do městských ghett, kde žili izolovaně od autochtonního holandského obyvatelstva. Pracovali v zemědělství, v přístavu nebo na jatkách. Některé podniky je zaměstnávaly ilegálně, aby tak ušetřily na mzdách. Právě takovým ghettem jsem se procházel. Omšelé řadové domy určené k demolici, turecké čajovny, halal – řeznictví a obchůdky s baklavou. Byl letní den a z otevřených oken a dveří se všude hlasitě rozléhala turečtina a za záclonami svítily televizní obrazovky. A najednou mi došlo, na co se všichni ti lidé koukají: Ani na holandskou televizi, ani na hollywoodské střílečky, ale na turecká melodramata a heroické příběhy z národní historie. Pochopil jsem, že jsem právě našel klíč ke svému scénáři. Požádal jsem rotterdamskou radnici, aby mi opatřila mladého Turka jako tlumočníka a zároveň zasvěceného průvodce onou čtvrti. Ve filmu ‚Turecké video‘ hrají jen dva profesionální herci: V hlavní roli Yilmaze vystupuje Tuncel Kurtiz, vynikající turecký herec, žijící v exilu v Berlíně a člen berlínské Schaubühne. V roli Yilmazovy dcery Sühelyi vystupuje studentka herectví Funda Müjde. Gerald Stadwijk, surinamského původu, zde v roli přítele Sühelyi, byl tehdy už profesionálním tanečníkem. Všichni ostatní byli autentickými tureckými obyvateli již zmizelé čtvrti nebo holandskými neherci.“

V roce 1985 film obdržel Zlaté tele (ekvivalent české ceny Zlatý lev) za nejlepší krátký film toho roku.

Snění vzhůru / Otakar Votoček / Nizozemsko 1980 / 12 min. / v originálním znění s českými titulky – „Jednoho dne jsem se dozvěděl, že jakýsi student Vysoké technické univerzity v Delftu, rodném městě malíře Jana Vermeera, má v plánu zkonstruovat a nad městem vypustit létající objekt, který bude vypadat jako UFO. Vznikl tak společný plán UFO nejen tajně vypustit, ale o den později v televizní reportáži zachytit reakce obyvatel Delftu na tento nevídaný jev. Mým záměrem bylo zjistit, jak různí lidé vnímají stejný neobyčejný objekt na obloze. Čas na to byl zralý, protože právě v té době pravidelně přicházely zprávy o ufonech z USA. Abychom zjistili, kdo přelet našeho UFOnu zpozoroval, rozmístili jsme po trase meteorologicky předpokládaného směru větru celou řadu studentských špionů. Proto jsme druhý den šli najisto. Odpovídali zelináři, děti i lidé z redakce místních novin a také hlídkující policisté. A na závěr muž s tváří zahradního trpaslíka, Chriet Titulaer: Byl v té době respektovanou autoritou v oblasti vesmírných letů, mimozemských civilizací a ufonů. Do našeho komplotu zapojen nebyl, ale mystifikovat se nenechal. Někteří studenti/špioni žel nedokázali držet jazyk za zuby, a tak se o naší akci policie dozvěděla a dožadovala se odstranění pořadu z vysílání. Naštěstí se ale televize VPRO postavila za mě a pořad odvysílala. Student, který tehdy UFO vymyslel a vytvořil, se jmenuje Theo Jansen. Svými pozdějšími projekty umělých zvířat, chvátajících po pláži silou větru, se stal světově známým umělcem. Kdyby Leonardo da Vinci mohl spatřit ohromná zvířata, kráčející po nekonečné holandské pláži, určitě by Thea nadšením obejmul.“

Čtyři dny před bouří: Korunovace princezny Beatrix / Otakar Votoček / Nizozemsko 1980 / 17 min. / v originálním znění s českými titulky – Chronická bytová nouze v druhé polovině sedmdesátých let neumožňovala mladým lidem bydlet v centrech holandských měst, zatímco tam narůstal počet velkých prázdných, a často krásných budov ve vlastnictví města, bank či developerů. Mladí lidé se nechtěli nechat vytlačit do betonových sídlišť daleko na předměstí a protestovali také proti vylidňování center ve večerních a nočních hodinách. Objevil se také nový trend v bydlení, zvaný LAT (living apart together): místo aby bydleli spolu, bydlí partneři zvlášť, což tlak na bytový fond ještě zvýšilo. To všechno vedlo k nelegálnímu, násilnému a často hromadnému obsazování prázdných budov squattery, kteří se v Holandsku nazývají krakers. Ke konci sedmdesátých let bylo toto anarchistické hnutí již velmi sebevědomé a silné. V Amsterdamu squatteři obsadili řadu velkých budov v centru, jako například prázdné prostory bývalé tiskárny a redakce novin NRC Handelsblad. Když koncem února 1980 dal soud příkaz k vyklizení squattované budovy na rohu jedné z nejdražších ulic, ulice Vondelstraat, vyrostly kolem domu vysoké barikády, které přerušily provoz tramvajových linek na rušné trase, a squatteři z celého města okamžitě přispěchali na obranu důkladně opevněného domu. Bylo nakonec zapotřebí několik stovek policistů za podpory obrněných vozů, aby bašta radikálních squatterů po několika dnech padla. To rozdmýchalo v řadách již beztak militantního a zpolitizovaného hnutí ještě větší vztek a odpor proti úředním institucím a vládnoucím autoritám. Ve stejné době panující královna Juliana oznámila, že k datu svých narozenin – 30. dubna 1980 – odstoupí z trůnu ve prospěch své dcery, princezny Beatrix. Ta se rozhodla, že korunovace proběhne právě v Amsterdamu – a to v královském paláci na Damu a v sousedícím kostele Nieuwekerku. Vzhledem k turbulentní a téměř revoluční atmosféře, která v Amsterdamu panovala, se královští poradci i vládní politici snažili princeznu Beatrix od tohoto plánu odradit. Vždyť amsterdamští squatteři sprejovali na zdi domů zlověstný vzkaz: „Geen voning, geen kroning“ (Bez bydlení žádná korunovace). Beatrix však prosadila svou vůli. Kvazi dokument, ve kterém squatteři – umělci formou pouličního vystoupení protestují proti omezení pohybu obyvatel, žijících uvnitř přísně střežené korunovační zóny kolem královského paláce na Damu, jsme natočili jen několik dní před korunovací. Film zachycuje satirickou hravost smíšenou s provokativní neúctou k princezně Beatrix, ale také napjatou atmosféru během příprav na korunovaci i předtuchu čehosi neblahého. V závěru filmu strojený komentátorův hlas paroduje popis neviditelného korunovačního průvodu z královského paláce do sousedního kostela a vyjmenovává jednotlivé členy královské rodiny, vlády, parlamentu a další významné osobnosti, které se – ovšem až za několik dní – tohoto průvodu skutečně zúčastní: Předjímá se tu budoucí událost. Realita během korunovačního dne, 30. dubna 1980, se ovšem ukázala být mnohem dramatičtější, než jsme si dopředu dokázali představit: Průvod sice z paláce do kostela prošel, ale krátce nato se náměstí Damplein ocitlo v obklíčení rozvášněného tisícihlavého davu squatterů a anarchistů všeho druhu, který se za každou cenu snažil probít až na náměstí a do kostela, ve kterém se kromě holandské královské rodiny shromáždily i hlavy států z celého světa. V okolních ulicích probíhal tvrdý boj o každý metr a na obou stranách byly stovky zraněných. Jen s obrovským nasazením těžkooděnců, vrtulníků, vodních děl a mračen slzného plynu dokázala policie a armáda dobytí paláce a kostela zabránit. Na korunovaci královny Beatrix Amsterdam jen tak nezapomene (viz fotky google: Riots in Amsterdam 30. 4. 1980).

Ju Ju / Otakar Votoček / Nizozemsko 1996 / 53 min. / v originálním znění s českými titulky – Katrien a Alex, čerství třicátníci s progresivními názory, žijí svůj moderní, bezproblémový život v luxusním prostředí amsterdamských grachtů. Katrien je aktivní v místní ekologické skupině a jejím snem je pracovat pro Greenpeace. Alex má literární ambice, ale prozatím se snaží přitáhnout pozornost nakladatelů psaním komiksů. Zrovna s nadšením pracuje na svém novém nápadu: Blonďatá Eva se bezmezně zamiluje do thajského mladíka Li. Když se oba loučí na letišti v Bangkoku, strčí jí Li do ruky malý kufřík: Prý dárky pro ni. Má to být překvapení, smí kufřík otevřít až v Amsterdamu. Když se Li vzdálí, zachvátí hrdinku pochybnosti. Nejde snad o drogy? Ale Eva tu myšlenku okamžitě zaplaší. Není snad láska založena na bezpodmínečné vzájemné důvěře? Katrien Alexovu literární „tvorbu“ pokládá za značně dětinskou. To však snílkovi Alexovi ani pragmatické Katrieně nebrání v silném citovém vztahu.

Film Ju Ju – příběh o tom, jak do lidského života může zasáhnout fenomén migrace – je dnes ještě aktuálnější než v době svého vzniku.

Celková délka pásma: 110 min.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.