Proces

Proces představuje po Občanu Kaneovi, Panu Arkadinovi a Doteku zla další pokrok při Wellesově odkrývání jakéhosi prapůvodního (předcivilizačního) vědomí v Nietzscheho pojetí. Vědomí „mimo dobro a zlo“ (problém zvlášť vyhrocený v příběhu s „justiční“ zápletkou kolem neprůhledné souvislosti viny a trestu), v němž spolu koexistují vrstvy času v halucinogenní „permanentní krizi“. Spolu se svou vlastní autorskou filozofií rozvíjí Welles i výrazové prostředky jejího filmového ztvárnění, které se už staly součástí jeho „signatury“ (zejména experimenty s hloubkou ostrosti obrazu) a jež v Procesu dosahují dosud nevídané technické suverenity.

Filmovými historiky a filozofy mohl být Wellesův Proces plně doceněn teprve tehdy, když opadla první vlna překvapení z faktu, že si tvůrce pro své účely dovolil vypůjčit „nedotknutelnou“ postavu moderní literatury – Kafkova Josefa K. – a když se utišilynikam nevedoucí diskuse o oprávněnosti tohoto konání. Svobodný dialog vizionářského filmaře s autorem námětu už později na této úrovni nezopakovali ani takoví režiséři, jako jsou Michael Haneke (Zámek, 1997), Jan Němec (Proměna, 1975) nebo Steven Soderbergh (Kafka, 1991).

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.