Sajat Nova

Pod názvem Sajat Nova bude uvedena restaurovaná verze filmu Barva granátového jablka v alternativním Paradžanově střihu.

Restaurováno laboratoří Cineteca di Bologna/LʼImmagine Ritrovata a projektem The Film Foundationʼs World Cinema Project ve spolupráci s arménským Národním kinematografickým centrem a ruským Gosfilmofondem. Restaurování financovala Nadace Material World Charitable Foundation.

„A jaký je osud filmu dnes? V Arménii byl tento film promítán a lidé ho viděli. Neřekl bych, že mu rozumějí, ale chodí na něj jako na oslavu. Každý v něm může cítit svou minulost. Nešlo o námět, nešlo o známý život básníka – konflikt s carem, konflikt u dvora, vyhnání básníka z paláce, světský život, klášter – to nebylo smyslem mého scénáře, ale barvy, doplňky, detaily, každodenní život, který provázel poezii. Zde jsem se snažil spíše zobrazit umění v životě, než zobrazit život v umění. Tedy naopak, aby se umění odráželo v životě. Film má velmi jednoduchou strukturu: bylo tam dětství, bylo tam mládí, byla tam láska, byl tam klášter, byly tam kameny. Milovaná byla kamenem, cela byla milovanou, milovaná, její hruď je oslavena veršem, růže je oslavena veršem. Pak byla myšlenka: mám sucho v krku, je mi zle. Básník umírá. Všechno je tak prosté, jasné, jako v osudu velkého básníka, ašugha, minstrela.“ – Sergej Paradžanov

„Sledovat film Sergeje Paradžanova ‚Barva granátového jablka‘ neboli ‚Sajat Nova‘ je jako otevřít dveře a vstoupit do jiné dimenze, kde se zastavil čas a uvolnila se krása. V základní rovině jde o životopis arménského básníka Sajata Novy, ale především je to filmový zážitek a člověk odchází s tím, že si zapamatuje obrazy, opakující se expresivní pohyby, kostýmy, objekty, kompozice, barvy. Sajat Nova žil v 18. století, ale vzhled a pohyb filmu jako by pocházel ze středověku nebo ještě starší doby: Paradžanovovy filmové obrazy (tableaux) působí, jako by byly vytesány do dřeva nebo kamene, a barvy jako by se přirozeně zhmotňovaly z obrazů po stovky let. Nic jiného se tomuto snímku nevyrovná. Po mnoho let bylo snem vidět ‚Barvu granátového jablka‘ restaurovanou do podoby, jakou Paradžanov původně zamýšlel.“ – Martin Scorsese

Film měl premiéru na festivalu Cannes Classics 45 let po svém arménském uvedení v restaurované verzi. Zachována a restaurována byla jak arménská (známá také jako „Paradžanovův sestřih“), tak ruská verze Sergeje Jutkeviče. Při restaurování byl použit původní kamerový negativ uchovávaný v ruském Gosfilmofondu a také 35mm duplikát negativu, který má v držení arménské Národní filmové centrum.

Originální kamerový negativ byl naskenován v rozlišení 4K v ruském Gosfilmofondu a restaurován společností LʼImmagine Ritrovata v Boloni. Restaurování zvuku bylo kromě arménské referenční kopie provedeno z původní magnetické stopy, kterou uchovává Gosfilmofond. Jako referenční kopie pro fázi gradingu byla použita historická kopie filmu vyrobená na filmovém pásu Orwo a uchovávaná Harvardským filmovým archivem.

Pro budoucnost se zachovala také ruská verze filmu.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.