Šílená láska – Ludvík Šváb (1924–1997)

Komponovaný večer ku příležitosti stého výročí narození Ludvíka Švába za účasti režisérky Martiny Kudláček a členů Skupiny českých a slovenských surrealistů.

„Ludvík Šváb byl z těch, kdo surrealismus opravdu žili. Nepatřil k oslnivě plodným tvůrcům, jeho osobní vklad a výraz však lze shledat za všemi kolektivními akcemi surrealistické skupiny posledních desetiletí. Všichni, kdo ho znali, si budou připomínat jeho svérázný humor, sarkastickou kritiku, která nešetřila nic a nikoho, ale i vzácné porozumění, s nímž se dokázal vcítit do problémů druhých. (…) Jeho zájmy byly pro mnohé až překvapivě rozlehlé: mimo oblast surrealismu, v němž dával přednost střízlivé, ironicko-absurdní poloze autentické poetické zkušenosti před bujnými výbuchy nadnesené lyrické obraznosti, to byly především světy jazzu a filmu.“ – Martin Stejskal (1997)

„Ludvík Šváb patřil k těm, kdo se prostřednictvím filmu nejsoustavněji zabýval poválečnými českými surrealisty a nejlépe je znal. Portrét, který mu věnovala Martina Kudlaček, podivuhodně nakazil jeho vlastní, jedinečně bystrý a přelétavý duch.“ – Stanislav Dvorský

Dialog o Rakousku / Hubert Sielecki / Rakousko 2013 / 3:23 min. / DCP – Film vychází z 12 vídeňských zvukových básní bez sentimentality a triviality, z nichž 6 bylo poprvé publikováno v nářečním sborníku Vídeňské skupiny Hosn Rosn Baa (1959). Tyto básně jsou ve filmu prezentovány jako dialog dvou velmi odlišných typů v restauraci. Charakteristické vídeňské výrazy – od sentimentálních a nevrlých až po vulgární a agresivní – se zde odehrávají ve fiktivním dialogu.

Jídlo / Jan Švankmajer / ČR 1992 / 16 min. / 35 mm – „Jestliže se rozhoduješ, čemu dát přednost, zda pohledu oka, nebo zážitku těla, dej vždy přednost tělu, protože hmat je starší smysl než zrak a jeho zkušenost je fundamentálnější. Navíc oko je v současné audiovizuální civilizaci značně unavené a zkažené. Zkušenost těla je autentičtější, nezatížená dosud estetizací. Úběžníkem, který ovšem nesmíš ztratit ze zřetele, je synestézie.“ – Jan Švankmajer

Hrané etudy Ludvíka Švába:

• Hraná etuda se Zbyňkem Havlíčkem (8 mm, 2:07 min.)
• Hraná etuda Ludvíka Švába – Soběšín (8 mm, 1:33 min.)
• Hraná etuda s animovanými prvky Ivo Medka (16 mm, 2:12 min.) -Hrané filmové etudy tvoří ve filmografii Ludvíka Švába významnou specifickou skupinu. Autorské miniatury z padesátých a šedesátých let, které Šváb natáčel a současně byl také jejich hlavním (často jediným) hereckým protagonistou, většinou neměly název a při zpracování filmové pozůstalosti jim byly dodány názvy umělé. – Evženie Brabcová (Soukromé filmy Ludvíka Švába)

LʼAmour fou – Ludvík Šváb / Martina Kudláček / ČR 1995 / 50 min. / 16 mm – Ludvík Šváb se narodil v Praze a sám sebe označuje za amatéra. Jeho vyznáním je surrealismus. Jeho profesí je psychiatr. Jeho posláním je jazz. Jeho vášní je film. Jeho láskou je tajemství. Tento film byl inspirován textem André Bretona LʼAmour fou a obrazem Tři plavci od Evy Švankmajerové.

„Milovat, znovu nalézt ztracený půvab prvních okamžiků lásky.“ – Martina Kudláček

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.