Štěstí

Štěstím je pro hrdinu tohoto filmu všechno, jeho manželka, děti, rodina, práce, příroda. Jednoho dne se objeví druhá, neméně láskyhodná žena, a štěstí je zase o něco větší. Navíc ho ještě umocňuje Mozartova hudba a Renoirovy filmové obrazy (v televizi „náhodou“ běží Snídaně v trávě). Jedna z milujících žen ale najednou z filmu nečekaně zmizí… štěstí nikoliv. Feministická kritika v hořkosladce ironickém podání? Nebo cosi jiného, méně jednoznačného a více znepokojivého? Dnes klasika, kdysi film vyvolávající značně protichůdné reakce.

„Psychologie mne nezajímá, není tématem filmu, i když způsob, jakým se postavy chovají, lze psychologicky zdůvodnit. Co se týče morálky, je mi jasné, že to, co budí pohoršení, je absence viny. Nic ale stoprocentně nesvádí k jistotě, že se manželka zabila, i když to v souladu s křesťanskou tradicí všichni předpokládají – včetně mne jako autorky; mám jen nepatrnou pochybnost… Vraťme se k záběru jablečných stromů, který mi byl tolikrát vyčítán. Hrdina filmu mluví o čistém, kvadratickém poli. Má pojem o formě, dokáže o prostoru uvažovat abstraktně. Jenže jablečný strom je také symbol životní síly, na tomto povrchu tedy cosi klíčí a bují. François přece není vykreslen jako sukničkář. Harmoničnost jeho vztahu k manželce je evidentní. Bylo důležité ukázat, že odlišnost typu „manželka a milenka“ zde není téma…

Jacques Rivette mne překvapil a potěšil interpretací, podle níž se do filmu dostává s postavou druhé ženy aspekt Smrti, a to čistě skrze ženinu tvář, její rysy, bledou kůži a čisté modré oči. Jako kdyby mi daroval kaleidoskop - ta představa se mi líbí, i když jsem z ní sama nevycházela. Alain Resnais mi zase řekl, že jakmile slyšel Mozartovu hudbu, tušil, že někdo zemře…“ Agnès Varda

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.