Světlo

„V prvním vidění, v prvním setkání, v prvním okamžiku slasti je také obsaženo zasvěcení, ale nikoli ve smyslu kladení obsahu, nýbrž je to zasvěcení jakožto otevření pro rozměr, který se už nikdy neuzavře, ustavení roviny, vzhledem k níž se napříště bude vymezovat každá jiná zkušenost.“ Maurice Merleau-Ponty

Yeelen (v bambarštině světlo) je čtvrtým celovečerním hraným filmem malijského režiséra Souleymana Cissého, který za něj získal Cenu poroty na festivalu v Cannes v roce 1987. Stal se tak jedním z nejznámějších a nejuznávanějších afrických režisérů. Světlo je třeba vnímat jako obrazovou čítanku, v níž každá ilustrace přesahuje naši zkušenost viditelného. Při srovnání použitých záběrů dojdeme k závěru, že jde o tradiční „africkou“ převahu polodetailů a detailů, zatímco celky či velké celky jsou využity mnohem střídměji. Klasická figura záběr/protizáběr je vlastně systematicky včleněna pouze do scény závěrečného souboje. Jde o jasně podmíněný způsob vyprávění, který využívá první generace filmařů západní a střední Afriky. Tak se zásadně odlišuje od modelů evropského etnografického filmu, který vizuální realitu vnímá celistvěji. Také příroda v autorově představivosti vychází z animistických náboženství. Každé individuum se v takové koncepci podřizuje její všemocné síle. Údajně byl film natáčen pouze na několika málo místech, která lze identifikovat. Jinak je topograficky vzato film nezařaditelný a krajina má jasně symbolický význam jako celek, ale i v jednotlivostech. Právě silně figurativní vyznění vedené snahou o postižení neviditelna tohoto světa přimělo řadu kritiků ke srovnání s režiséry jako Andrej Tarkovskij, Michelangelo Antonioni nebo Theodoros Angelopulos. Na druhé straně děj zase pro ně sugeroval spojitost s westerny.

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.