To nejsem já

Autor filmů jako Holy Motors, Zlá krev nebo Annette nabízí ve svém zatím posledním díle něco na způsob (anti)autoportrétu. V podstatě jde o zatím (doslova:) „nejhustší“ koncentrát Caraxovy poetiky, a jistě se najde nemálo těch, kdo těchhle 40 minut prohlásí za to nejsilnější, co kdy Leos Carax, jehož kino Ponrepo hostilo v roce 2018, natočil. Či spíš „zkomponoval“ – neboť zejména co se střihové skladby týče, se Carax ještě nikdy nepřiblížil svému velkému učiteli tolik, jako zde. Hlas Jeana-Luca Godarda tu ostatně na exponovaném místě také zazní. Charles Tesson, bývalý šéfredaktor Cahiers du cinéma, před lety napsal větu, která se plně zúročuje vlastně až nyní: „Když je myšlenkami na Godarda zaměstnáván, když je jimi obýván, když se jimi sytí, tehdy právě dává Carax ze sebe to nejlepší.“

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.