Tři mládenci od benzinu

Víc než „klasika“ – prototyp celého jednoho žánru: hudební komedie, jak se nezávisle na Hollywoodu prosadila v Evropě v prvních letech zvukové éry. Světová hospodářská krize a nástrahy kapitalismu v tomto filmu nemají šanci proti solidaritě kamarádství a proti lásce „nejtrvanlivější“ romantické dvojice celé dekády: Williho Fritsche a Lillian Harvey. Pod názvem Le Chemin du paradis vyhotovil Wilhelm Thiele souběžně i francouzskou verzi svého filmu, kde jazykově méně zdatné pány Fritsche a Rühmanna nahradili francouzští herci, zatímco dámy Harvey a Čechová si své role v druhém jazyce bez problémů zopakovaly. Ústřední chválu kamarádství v písňové formě připomene o 67 let později Alain Resnais ve svém filmu Stará známá písnička.

Mládenci a před-feministická kritika: Jan-Christopher Horak z kalifornského filmového archivu UCLA a další přední současní filmoví historikové a historičky z několika zemí stojí za odbornou rehabilitací Wilhelma Thieleho, která se naplno „rozjela“ v posledních pěti letech. Důvod Thieleho nedocenění v minulosti vězí bezpochyby ve skutečnosti, že vrstevník G. W. Pabsta nebo Fritze Langa svůj talent zcela zasvětil „lehkému žánru“. Známé a tolikrát citované Kracauerovy výhrady obrací Jan-Christopher Horak v jejich pravý opak, když píše: „Adresátem Thieleho komedií bylo – v Německu stejně jako v Americe – ženské publikum. Nebyl to machistický filmař, kladoucí do centra chlapské muže činu. Jeho muži jsou feminizovaní a ovládají je činorodé a samostatné ženy. Finálním cílem žen je sice provdat se či manželství stabilizovat, ale směřují k těm cílům podle vlastních plánů, na základě vlastních ctižádostí a tužeb. Své mužské objekty touhy svádějí a provokují, aby je dostaly tam, kde je chtějí mít. Thieleho filmy jsou pohádkami mimo realitu, ale právě díky tomu otevřené ženským touhám – proto byly vysmívány mužskými kritiky té doby.“

Veškeré informace o pořádané akci pro vás připravila redakce webu GoOut.