Adventura Night in the Woods, bezohlednost dějin a tak trochu jiný příběh o dospívání

Začíná podzim a dvacetiletá Mae přijíždí posledním nočním autobusem na zanedbanou zastávku. Mae po roce nechala vysoké školy a vrací se do rodného městečka Possum Springs, kde mezitím život běžel dál. Staří přátelé už mají plné úvazky a rodiče čekají od Mae odpovědi na otázky – třeba proč jejich dcera odchází z univerzity, na niž tak dlouho šetřili.

Mae se brzy po příjezdu potká se svými přáteli ze střední školy – chmurnou krokodýlicí Beou, lišákem Greggem a medvědem Angusem. Snaha obnovit bývalou kapelu nezačne úplně úspěšně, propast mezi čtveřicí se totiž za ten rok stihla zvětšit víc, než kdokoliv z nich čekal. Když jim ovšem cestu zkříží lidská ruka pohozená na chodníku, začnou se skrze amatérské „vyšetřování“ podivné události sbližovat. V novinách nachází informace o prastarém kultu a indicie prý možná leží v nefunkčním hornickém muzeu…

Takhle začíná adventura Night in the Woods studia Infinite Fall, která nedávno oslavila dva roky existence. Předloňská hra i dnes patří k nejpozoruhodnějším titulům nezávislé scény. Pod srstí a šupinami zvířecích hrdinů a hrdinek leží příběh o světě, v němž se tak trochu zastavil čas. Je to svědectví nejen o duševních onemocněních, ztracených životních vyhlídkách, ale taky o snaze najít svoje místo v životě tváří v tvář ekonomickým a společenským tlakům.

Okno zvířecí duše (skoro) dokořán

Každá herní kapitola Night in the Woods začíná tím, že se Mae probudí v podkrovním pokoji a oblékne už mnohokrát nošené tričko. Že ex-studentka není úplně v pořádku, to dává tušit její nevysvětlený návrat z vysoké, sarkasmus narušující vztah s rodiči, ale hlavně budík v kuchyni. Ten jediný totiž ukazuje čas ve fiktivním herním světě – pokud se budete dívat pozorně, zjistíte, že Mae vstává podezřele pozdě a její den začíná zpravidla až kolem třetí. I když to hra neřekne naplno, Mae nejspíš trpí depresí a úzkostmi, které ji v nejtěžších chvílích připravují o smysl pro realitu. Autoři náznaky týkající se Maeina stavu dávkují postupně a opatrně – nakonec se ukáže, že i v jejím nejbližším okolí nejsou duševní problémy ojedinělé. Při pozorném hraní jde narazit na postavy s bipolární poruchou nebo na Maeiny spolužáky trpící traumatem ze zneužívání.

Virtuální empatie dokáže být silným nástrojem, ale jsou k ní potřeba uvěřitelné a prokreslené postavy. Night in the Woods je cenná hra především pro to, jak žádnou ze svých postav jejich trablemi nedefinuje. Zatímco řada her o duševním zdraví pojednává o konkrétních nemocech, vývojáři z Infinite Fall například k depresi přistupují jako k součásti života. Mae, Gregg, Bea ani Angus nejsou roztomilé postavičky s nápisem „neuróza“ na čele. I když to není její účel, může Night in the Woods působit coby prostředek k emancipaci těch, kteří duševními problémy trpí i ve skutečném světě.

Struktura nespokojenosti

Duševní potíže nikdy nejsou jen individuální záležitostí, ale odráží taky nastavení společnosti a ekonomiky. Vlivný teoretik kultury Mark Fisher spojoval nárůst depresivních diagnóz se současným stavem kapitalismu. Night in the Woods je jednou z mála her, které strasti hlavních hrdinů a hrdinek bytostně propojují se situací na trhu práce.

„No future!“ zpívali punkeři na konci sedmdesátých let v Británii zmítané neoliberálními reformami Margaret Thatcherové. Na rozdíl od premiérčina tvrzení, že neexistuje žádná společnost, jsou životy protagonistů Night in the Woods propojené s úpadkem idyly amerického maloměsta. Malé obchodníky o práci připravil anonymní obchoďák, který mladé generaci slouží akorát tak jako místo hořce ironické zábavy. Rodinné restaurace v průběhu hraní nahrazují trendy franšízy a místo sociálních projektů město plánuje předražené festivaly.

Městečko Possum Springs ilustruje rozporuplný obraz amerického venkova. Prosluněné střechy cihlových domů nemohou zakrýt sociální problémy a nemožnost vymanit se z jejich pasti. Je tu nezaměstnanost, nedůvěra k cizímu, krize s bydlením i bezdomovectví. Strukturální problémy se odráží i v přístupu k duševní péči – městečko Possum Springs má jen jednoho doktora, který je zároveň psycholog i psychiatr. Když ústřední čtveřice v jedné z miniher ve zkušebně hraje skladbu s názvem Umřít, jen ne tady, není to jen emocionální zpověď, nýbrž odraz velkého světa, který na svoje okraje zapomněl.

„Chci mít dceru, ukázat jí všechnu tu krásu, ještě než bude nenávratně pryč. (…) A všechny domy, co postavili v sedmdesátkách, nakonec spadnou,“ stojí v textu úvodní skladby alba The Suburbs amerických Arcade Fire. Zpěvák Will Butler sice mluví o stesku z proměny rodného předměstí, emoce v téhle písni a v adventuře Night in the Woods jsou si ovšem podobné. Zatímco řadové domky ničí na desce Arcade Fire postupující globalizace, Possum Springs si táž globalizace raději ani pořádně nevšimla. Respektive: pouze zničila pospolitost, posílila anonymitu a dravost trhu, ale nepřinesla (velko)městské možnosti. Jako kdyby modernita jen zlověstně podemlela podloží ulic, po kterých se hrdinka Night in the Woods prohání.

Identity sevřené mezi upravenými trávníky

Hlavním tématem Night in the Woods je identita. Na herní poměry ta adventura otevírá až bolestivě závažné otázky. Co dneska znamená vrátit se do malého města? Kde je moje místo, když jsem v obecně přijímaných milnících dospělého života selhala? Jak navázat vztahy přerušené rokem v univerzitním městě? Jde se ještě přátelit s vrstevníky, kteří namísto nezávazných večírků už bolestně řeší účty a dvojité směny?

V životech Mae i jejích přátel se protínají tlaky současného společenského nastavení, ambice vyvolané mýty o úspěchu a ekonomická realita. Jako stín je přitom v Possum Springs cítit hornická minulost s jejími příběhy o bojích za práva horníků. Jako by životy jeho obyvatel pronásledovala minulá očekávání, která v současnosti už nelze naplnit. Doly utichly. Zbyla podzemní šachta, do níž se v jedné minihře můžete vydat pátrat po zapomenutých cennostech.

Publicistka Eleanor Lockhart vyvolala vzrušenou diskusi textem „Night in the Woods: A Rebirth of Graphic Adventure Games, and Trumpian Propaganda In Disguise“ (Night in the Woods: Znovuzrození adventur a skrytá trumpovská propaganda). Když odhlédneme od tónu jejího textu, pokládá autorka zajímavou otázku: Když je Night in the Woods tak zaujatá strukturálními problémy maloměstského života, kde jsou strasti, které v něm prožívají lidé s jinou identitou? Podle Lockhart je odpověď jednoduchá: nikde, a to je problém. Mae sice je očividně bisexuální a Gregg s Agnusem jsou pár, jenže hra prý nijak netematizuje homofobii a diskriminaci, která je na maloměstech běžná. V závěru textu Lockhart dochází k tomu, že Night in the Woods vykresluje obyvatele Possum Springs jako v zásadě hodnou komunitu, kterou jen smýká špatná ekonomická situace. Takový obrázek podle ní neodpovídá realitě. Ta je podle pisatelky vůči gayům, lesbám i trans lidem o poznání krutější.

Nabízí se ještě jeden výklad. Ani jedna z postav svoji orientaci nikdy neprojeví v přítomnosti jiných. Jedinou romantickou interakci s postavou stejného pohlaví Mae zažije na večírku v univerzitním městě. Kdežto v dialozích mimo okruh nejbližších se sexuální orientace nebo genderová identita nikdy neřeší. Night in the Woods tak spíš ukazuje na to, jak těžké je svoje skutečné já v kontextu maloměstské konformity projevit. Mae patří do Possum Springs stejně jen napůl – je neschopná začlenit se do rytmu běžného městského života, ovlivněna jakkoliv krátkou zkušeností se světem, do něhož se ostatní obyvatelé Possum Springs dost možná nikdy nepodívají.

Na co stačí platy

Dějová linka o stopování podivných násilných událostí je na Night in the Woods vlastně to nejméně zajímavé a rozuzlení podivně antiklimatické. Je to proto, že Night in the Woods vlastně nikdy neměla být ani detektivní hrou, ani temným hororem. To nejdůležitější se nakonec odehrává v myslích hrdinů samotných a ve vzájemných rozhovorech.

Screenshot ze hry Night in the Woods, repro: nightinthewoods.com

Donald Trump sedí v Bílém domě nemalou měrou díky hlasům voličů z pracující třídy, kteří mají pocit, že na ně zbytek společnosti zapomněl. A jak se blíží termín dalších amerických voleb, je poselství Night in the Woods dost možná naléhavější než dřív. Ta adventura zachycuje tíživou atmosféru jednoho takového zapomenutého místa. Stačí jí k tomu skvělé dialogy, výborně vykreslené postavy a několik dobře cílených miniher.

„Je to svět, ve kterém se z platů na nákup domu staly platy na zaplacení nájmu a pak platy na život s rodiči,“ recituje na schůzce básnického klubu jedna z bývalých spolužaček, zatímco Mae s Beou poslouchají pod tlumeným světlem městské knihovny.