Artchiv: Čtení myšlenek, ovládání mentální energie a jiné neobyčejnosti v hledáčku StB, ale i CIA
Česká televize začátkem března uvedla komediální seriál s detektivní zápletkou To se vysvětlí soudruzi. Příběhy týmu Ústavu paranormálních aktivit zasazené do období osmdesátých let byly volně inspirovány reáliemi tehdejší ufologie, sci-fi výzkumů mentální energie. Opravdu socialistická věda pěstovala výzkum nevysvětlitelných událostí?
V roce 1969 si ve svém pořadu Hovory H dělal Miroslav Horníček legraci ze spiritismu a nevysvětlitelných jevů. Publikum propukalo v hlasitý smích během jeho vyprávění o tom, jak ve čtyřicátých letech společně se svou tehdejší přítelkyní Danou Medřickou a režisérem Alfrédem Radokem pořádali spiritistické seance, během nichž vyvolávali duchy zemřelých. Diváci se královsky bavili, když jim vyprávěl o Radokových panických záchvatech strachu přitom vyvolaných jeho dokonalou režií těchto rituálů i nad Horníčkovým přiznáním, že věří v nadpřirozené síly. V poslední čtvrtině pořadu však moderátor nasadil vážnější tón a pozval do záběru zástupce moderní vědy, aby podobné paranormální jevy vědecky vyložil. Mikrofonu se ujal dr. Zdeněk Rejdák a mluvil o případech senzibilů ovlivňujících elektrické a telefonní zařízení svými emocemi a o zkoumání nově objevené „páté fyzikální interakce” lidského organismu s hmotou skrze takzvanou bioplasmu. Rejdák se nesnažil schopnost lidské mysli podobné jevy vyvolat vyvracet, naopak nabízel možnosti, jak je ovládnout. Tento expert odkazující se na sovětské výzkumy platil za jednoho z průkopníků psychotroniky v Československu.
Psychotronik Zdeněk Rejdák hostem v zábavním pořadu Hovory H (1969). Zastupoval zde směr zkoumající nadpřirozené jevy, které moderátor Miroslav Horníček využil jako zdroj všeobecného veselí. Zdroj: archiv ČT Ve chvíli, kdy Zdeněk Rejdák jako host vystoupil v Horníčkově talkshow, měl za sebou několik let snahy přesvědčit vědecké, vojenské a bezpečnostní autority o tom, že československá věda potřebuje specializované výzkumné pracoviště pro zkoumání zatím neznámé energetické formy vyzařované lidským organismem, kterou lze využít k ovládnutí telepatie, telekineze či telegnoze. Jinými slovy tvrdil, že psychotronika, kterou považoval za interdisciplinární vědní obor kombinující medicínu, psychologii, fyziku, kybernetiku a humanitní vědy, dokáže popsat a ovládnout mechanismus umožňující čtení myšlenek, mimosmyslové vnímání, mechanismy léčitelství či pohybování předměty silou mysli. Jakkoliv se to může zdát zvláštní, nebyl sám. V roce 1967 byla v kroužku badatelů, kam vedle Zdeňka Rejdáka patřil například psychiatr a sociolog Jaroslav Stuchlík, založena koordinační skupina pro výzkum psychotroniky. O dva roky později vznikla sekce pro výzkum psychotroniky při Komitétu aplikované kybernetiky Československé vědeckotechnické společnosti.
Přeškolení soudruzi & Praha magická
Zdeněk Rejdák (1934–2004) se začal psychotronikou vážně zabývat v roce 1965 během služby v armádě, kde působil na jednom ze sociologických pracovišť. Navzdory tomu, že vzděláním byl literární teoretik, propadl vizi racionální materialistické vědy využívající netušeného potenciálu lidské mysli. Počátkem sedmdesátých let rozvíjel své výzkumy jako vedoucí Psychotronické laboratoře při Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Zároveň byl v kontaktu se zahraničními experty jak ve východním bloku, tak na Západě.
V roce 1970 Rejdák publikoval sborník s tématem telepatie a jasnovidectví, kam přispěli nejen fyzikové, kybernetici a biologové z leningradských a moskevských vědeckých ústavů, ale také jaderní fyzikové z Mnichova, psycholog z univerzity ve Freiburgu či psychologové z amerických univerzit. O tři roky později Praha hostila mezinárodní konferenci parapsychologie a psychotroniky, která vedla k založení Mezinárodní asociace pro psychotronický výzkum, do jejíhož čela byl zvolen právě Zdeněk Rejdák.
Mezi účastníky vynikl další český zástupce František Kahuda (1911–1987) prezentující svoji teorii o takzvaných mentionech. Ten vyměnil vrcholnou politickou kariéru (v letech 1954–1963 zastával post ministra školství) za výzkum síly mysli. Během svých bádání o procesu učení došel k názoru, že existuje dosud nepopsaná mentální energie přenášena kvantovými částicemi, které nazval mentiony. Jejich výzkum měl vést k možnostem ovládnout vyšší formy myšlení či komunikace včetně telepatie. Mezi účastníky konference byl jeho příspěvek vnímán jako slibný krok k průlomovému objevu.
Teorie mentionů je příznačná pro přístup psychotroniků k problematice tradičně spojované s ezoterikou a nadpřirozenými jevy. Snažili se za případy vyhlášených senzibilů a léčitelů najít skryté fyzikální a biologické procesy, které popisovali jazykem přírodních věd a tvrdili o sobě, že stojí pevně zakotveni v materialistickém vědeckém světonázoru. Rejdák, Kahuda a jejich kolegové opustili dokonce vžitý název svého oboru a místo za parapsychology se začali označovat za psychotroniky a psychoenergetiky. Podobně léčitelství překřtili na biotroniku, aby se distancovali od okultismu a podtrhli svůj vědecký přístup zaměřený na exaktně zachytitelné a analyzovatelné fyzikální a biologické procesy.
Navzdory tomu, že západní výzkumníci se nadále označovali za parapsychology, jejich směřování bylo natolik blízké socialistickým psychotronikům, že se aktivně snažili o čilé vědecké vazby napříč železnou oponou. Jakkoliv tato badatelská komunita splňovala vnější znaky vědeckosti, jejich aktivity vycházely z chybných předpokladů a pro většinu akademiků byly těžko přijatelné.
Filmový zpravodaj v roce 1988 přinesl divákům záběry z pokusů vědců Psychoenergetické laboratoře VŠCHT s metodou bioindikace. Proutkaři pod jejich vedením vyhledávali v Mariánských lázních minerální prameny, zdroj: archiv ČT Po několika letech přesvědčování stranických a státních představitelů o nutnosti rozvíjet tento výzkum, který měl dle Rejdáka či Kahudy změnit budoucnost lidstva, došlo v roce 1978 k založení prvního samostatného psychotronického pracoviště. Na půdě Českého učení technického vznikla Psychoenergetická laboratoř (PEL) pod vedením Františka Kahudy. Pracoviště zkoumalo schopnosti konkrétních senzibilů a léčitelů.
Po dvou letech došlo k založení podobného ústavu s názvem Výzkumné pracoviště pro psychotroniku a Juvenologii, tentokrát pod hlavičkou Vysoké školy chemicko-technologické, do jehož čela se postavil Zdeněk Rejdák. Během osmdesátých let zde probíhal výzkum fyzikálních projevů mentálně aktivované hmoty spojený s experimenty s proutkaři. Tuto tradiční techniku pro vyhledávání podzemních pramenů zkoumali – pod souhrnným názvem biolokace – coby dosud neobjasněnou schopnost člověka detekovat informace o terénu prostřednictvím fyzikálních polí. Opírali se při tom jak o sovětské výzkumy, tak o práci holandských či francouzských parapsychologů.
Nasazujeme proutkaře!
Zdeněk Rejdák ve snaze přesvědčit vysoce postavené důstojníky Československé lidové armády o nutnosti finanční podpory tajného psychotronického výzkumu sepsal v říjnu 1968 návrh na zřízení zvláštního armádního vědecko-výzkumného pracoviště. Argumentoval v něm, že telepatie a psychokineze spočívající v mimosmyslové komunikaci a schopnosti přemisťovat předměty silou mysli mají velký potenciál ve výcviku vojenských specialistů či kosmonautů a navrhoval blíže nespecifikované experimenty spojené s užíváním mentálních stimulantů v podobě drog. Cílem takového pracoviště měl být intenzivní výzkum nadaných jedinců a na základě něho vývoj tréninkových metod pro telepatii, psychokinezi a biodetekci.
Rejdákův apel vycházel z logiky studené války a zněl následovně: „Protistrana získává časový předstih, máme-li na mysli jen výcvik pokusných osob. Zanedbává se jedna z možností poznání psychoenergetických procesů člověka a poznání člověka samotného vůbec. V případě, že půjde o novou formu energie, ochuzujeme se o možnosti jejího využívání pro praxi, právě tak o plnější využití netradičních kognitivních procesů… to vše zanedbat, znamená neekonomicky nakládat s investicemi a lidmi, zříkat se možné strategické výhody, nevyužívat plně všech způsobů vhodných pro obranu země.” Rejdák poukazoval také na to, že americká armáda podobné know how rozvíjela a využila jej v praxi, když ve Vietnamu během známé bitvy o Khe Sanh v roce 1968 nasadila proutkaře ve snaze odhalit podzemní úkryty a nástražná zařízení nepřítele.
Tato iniciativa však na sklonku šedesátých let, kdy počínala tvrdá normalizace, nepadla na úrodnou půdu. Rejdák nebyl považován za politicky spolehlivou osobu. Naopak. Vojenská kontrarozvědka shromažďovala poznatky, že jeho časté antisemitské narážky souvisí s přípravou konspirační organizace s názvem Výbor české inteligence postavené na představě o nutnosti boje proti globálnímu židovskému spiknutí ovládajícímu tuzemské, ale i sovětské představitele. Projekt armádního psychotronického pracoviště tak zhatilo podezření, že se jedná o snahu infiltrovat ozbrojené složky.
Rejdákův neúspěch však neznamenal, že se bezpečnostní útvary o obor nezajímaly. Státní bezpečnost během sedmdesátých a osmdesátých let sledovala léčitele, telepaty a senzibily jako zdroj možné okultistické ideologické diverze a zároveň sbírala informace o odbornících na psychotroniku.
Reportéři pořadu Zvědavá kamera se v roce 1965 vydali po stopách zlatého pokladu, který měli na jižní Moravě ukrýt napoleonští vojáci po bitvě u Slavkova. Při svém pátrání využili také odborníky na „psychoprospekci”. Navzdory přesvědčení proutkaře, že lokalizoval místo, kde byly cennosti zakopány, se poklad nepodařilo vyzvednout a reportáž vyzněla k podobným metodám velmi kriticky. Zdroj: archiv ČT Během let 1971 až 1972 uskutečnila StB akci s kódovým označením MEFISTO. Spočívala v úsilí zabezpečit slibné možnosti telepatie a psychokineze pro vlastní potřeby. Přesvědčila Roberta Pavlitu, senzibila a amatérského vynálezce, aby v prostředí konspirační vily pracoval na svých experimentech měření mentální energie jím navrženými přístroji a trénoval v jejich používání řadové agenty. Jednalo se o reakci na Pavlitovy kontakty s americkými vědci s cílem zabránit zneužití jeho dat a přístrojů ze strany CIA. Souhrnná zpráva o těchto aktivitách z prosince 1971 však konstatovala, že Pavlitovy schopnosti nepřesahují základní úroveň a jejich využitelnost v budoucnu je přinejmenším sporná.
Nicméně psychotronické metody StB nadále využívala. Proutkaře pod dohledem vědeckých specialistů nasadila při hledání tajných skrýší vybudovaných na československém území nacisty na sklonku druhé světové války. Zapojili se například do hledání štěchovického pokladu či do pátrání po nacistickém archivu v dominikánském klášteře v Jablonném v Podještědí. Jejím hlavním kontaktem do tohoto prostředí byl Zdeněk Rejdák, který se za své názorové tápání na přelomu šedesátých a sedmdesátých let kál a spolupracoval s StB pod krycím jménem Homér.
Československou a sovětskou psychotroniku patrně nepodceňoval ani nepřítel ve studené válce. Americká Defense Intelligence Agency, složka CIA, o ní v roce 1975 vypracovala důvěrnou zprávu. Její autoři počítali s tím, že socialistická věda pilně pracuje na způsobech, jak zvládnout telepatickou komunikaci na stovky až tisíce kilometrů, opanovat levitaci či telekinezi. Podle nich hrozilo reálné nebezpečí, že by se mohla sovětská armáda za využití Kahudových a Rejdákových teorií pokusit silou mysli deaktivovat energetickou síť či dokonce ukrást tajné dokumenty. Konstatovali: Socialistické výzkumy ukazují, že psychotronika může pomoci v budování harmonické společnosti díky možnosti prohloubit lidskou komunikaci do neverbální sféry psychického propojení a totální empatie, ale dá se také zneužít jako zbraň rozvracející emocionální rovnováhu velké skupiny lidí či klíčových vůdců. Nebylo podle nich vyloučeno, že psychotronika představuje možnosti nejen léčit, ale také doslova zabíjet silou myšlenky.
V kontextu reálných výsledků československých experimentů spočívajících v ovlivňování fyzikálních polí mentální energií, které se pohybovaly na hranici detekovatelnosti, vyznívá zpráva CIA silně nadsazeně. To však neznamená, že nebyla v době svého vzniku považována tajnými službami za seriózní.
Skeptikové vítězí
Během osmdesátých let se ukazovalo, že navzdory podpoře samostatných ústavů na ČVUT a VŠCHT má československá psychotronika daleko k tomu, aby dosáhla emocionálního rozkladu západních zemí. Exaktní výsledky byly natolik sporné, že ústavy sváděly opakující se boj o další podporu, kterou nakonec získaly jen díky lákavým příslibům budoucích úspěchů prezentovaným politické reprezentaci.
Neznamená to však, že by neprobíhaly další experimenty, a to i na lokální úrovni okresních nemocnic. Například v roce 1986 se měl v sedmi zdravotnických zařízení odehrát psychotronikou inspirovaný klinický výzkum léčitelství. Vědecké týmy složené z lékařů a senzibilů vyšetřily 288 pacientů a vyslovily přes devět set diagnóz s tím, že shoda mezi medicínou a léčitelstvím dosahovala necelých sedmdesáti procent. Psychoenergetická laboratoř nedokázala však za celou dobu své existence spolehlivě prokázat platnost základních tvrzení svého oboru, mezi něž patřilo přesvědčení o tom, že je člověk schopný telekineze či telepatie.
Reportáž zpravodajského pořadu Aktuality z 22. 1. 1989 o schopnostech proutkaře vyhledávat prameny a geopatogenní zóny. Jeho postup vysvětlil psychotronik Dr. Zdeněk Rejdák působící na VŠCHT. Zdroj: archiv ČT Psychotronika čelila soustavnému tlaku skeptiků z řad odborníků zavedených oborů přírodních věd. Tuto debatu lze dobře ilustrovat na příkladu z roku 1989, kdy se přenesla na obrazovky ČST. V lednu zpravodajský pořad Aktuality odvysílal reportáž o činnosti proutkaře Jaroslava Samka vyhledávajícího podzemní prameny a geopatogenní zóny. Odborný komentář k jeho aktivitám poskytl Zdeněk Rejdák jako vedoucí výzkumu psychotroniky na ČVUT. Vysvětloval, jak je možné, že „lidský organismus může hrát roli geofyzikálního přístroje”. Redakce dostala řadu dopisů diváků reagujících na tuto reportáž, mezi nimiž nechyběla ani ostrá kritika, že se televize podílí na nežádoucím a pavědeckém šíření okultismu. V březnu byl do studia aktualit pozván fyzik, docent Libor Pátý, který vysvětlil úspěchy proutkařství intuitivními projevy dlouhodobé zkušenosti proutkařů a de facto označil psychotroniku za nevědecký směr bádání.
Reportáž o proutkaři, kterou odvysílal pořad Aktuality v lednu 1989, vyvolala vlnu zájmu odborné i laické veřejnosti. Redakce čelila kritice za šíření okultismu. Skeptický pohled nabídl zástupce Jednoty československých matematiků a fyziků docent Libor Pátý. Zdroj: archiv ČT Listopad 1989 a následné změny na univerzitách a vědeckých ústavech znamenaly triumf skeptiků, jejichž kritika znamenala konec státem podporovaného výzkumu psychotroniky a dalších příbuzných oborů. Neschopnost badatelů Psychoenergetické laboratoře ČVUT přesvědčit ostatní akdemiky o tom, že používají vědecké metody, vedla k jejímu oficiálnímu konci. Podobně skončilo pracoviště na VŠCHT. Psychotronika a parapsychologie byla vykázána z akademické půdy a její zastánci v devadesátých letech působili v komunitě léčitelů, ezoteriků a záhadologů, jejichž činnost byla částečně legalizována a překotně se rozvíjela.
