Artchiv: Kdy slavit konec války aneb Miloš Zeman v boji proti ruskému výkladu dějin

Na konci války, po dílčích kapitulacích na jednotlivých frontách, se německé velení rozhodlo jednat o bezpodmínečné kapitulaci všech vojsk. 7. května 1945 došlo k podpisu ve francouzské Remeši, za Sovětský svaz ji signoval nevýznamný, dnes prakticky zapomenutý generál Susloparov. To rozhněvalo Stalina. Obratem požadoval oficiální akt podpisu za přítomnosti náležitých osobností. Spojenecké velení souhlasilo a o den později byl naplánován nový kapitulační akt v Berlíně. Samotný podpis za přítomnosti maršála Žukova a dalších se nakonec odehrál (kvůli různým průtahům) zhruba půl hodinu před půlnocí 8. května. V moskevském čase bylo však o hodinu více, tudíž 9. května. Stalin naléhal na své spojence, aby vyhlásili Dnem vítězství právě 9. květen, ale vzhledem k tomu, že Evropou se už masivně šířila zpráva o německé kapitulaci ze 7. května, vyhlásili západní spojenci vítězství 8. května odpoledne.

V Československu navzdory podepsaným kapitulacím probíhaly boje až do 11. května, především proto, že němečtí vojáci nechtěli padnout do sovětského zajetí a snažili se probojovat „do náruče“ spojenců. Po válce neexistovala politická shoda na tom, který den ustanovit státním svátkem. Kromě 9. května byl na stole i návrh prezidenta Beneše, jenž chtěl mít za den osvobození republiky 5. květen coby počátek květnového povstání. Tento stav panoval až do roku 1951, kdy byl zákonem schválen 9. květen jako Den osvobození Československa Sovětskou armádou. Jednoznačným impulsem bylo slavit ve stejný den jako Sovětský svaz, a zároveň vymazat zásluhy o osvobození části republiky spojeneckými vojsky.

Po roce 1989 došlo k přejmenování svátku na Den osvobození Československa od fašismu. V roce 1990 vystoupil s projevem tehdejší poslanec Federálního shromáždění Miloš Zeman s pozměňovacím návrhem, aby byl svátek slaven 8. května. Z jeho řeči připomeňme: „Sovětský svaz a jeho satelité z prestižních důvodů a z důvodů historické falsifikace tento svátek vždy slavily 9. května. Vážené Federální shromáždění, domnívám se, že je naší povinností odstranit fikci stalinské historiografie.“ Navzdory jeho argumentaci nebyl návrh přijat.

O rok později předložil Zeman návrh znovu, a opět došlo ke střetu na půdě Federálního shromáždění, tentokrát i se zapojením mnoha dalších poslanců a historiků. Pod záštitou Akademie věd ČR byl historikem Vilémem Prečanem vypracován posudek, který zaujímal negativní stanovisko k navrhované změně. Jedním z argumentů bylo, že 9. květen je v širším společenském a historickém vědomí zakotven coby konec druhé světové války, a tudíž nemá smysl datum měnit. Jinými slovy lidé si již zvykli oslavovat svátek 9. května. Po vášnivé diskusi byl však nakonec Zemanův návrh přijat. Svátek byl přesunut o den dříve.

Tím peripetie ohledně data a názvu neskončily. V rozpravách se po změně názvu na Den osvobození od fašismu objevovaly náznaky, že samotný název státního svátku je rovněž nepřesný, neboť fašismus jako forma totalitního řízení existoval pouze v Itálii, a naopak v Německu se jednalo o národní socialismus. Po dalších devíti letech, konkrétně v listopadu 2000, došlo k přejmenování svátku na Den osvobození.

Definitivní tečka přišla o čtyři roky později, kdy se svátek opět přejmenoval na Den vítězství. Důvody byly především spojené s evropskou integrací, tedy přiblížit se názvoslovím ostatním evropským státům a zároveň, jak poznamenal tehdejší poslanec za ČSSD Karel Šplíchal, „je lepší cítit se jako vítěz než osvobozený“. Během těchto diskusí došlo v našem kalendáři k úpravě, kdy 5. květen byl zařazen mezi významné dny coby připomínka Pražského povstání.

Pravděpodobně nelze zcela určit, které datum by mělo být správně slaveno, argumenty obou táborů jsou legitimní. Rozpor spíše přináší celkový rozměr svátku: je sice vnímám coby konec druhé světové války, leč jedná se o evropskou záležitost. Vždyť těžké boje probíhaly další dlouhé měsíce mezi Japonskem a spojeneckými vojsky v Pacifiku. Do bojů proti Japonsku se také zapojil Sovětský svaz. Oficiální kapitulační akt byl podepsán až 2. září 1945 na americké lodi Missouri. Toto datum by tedy mělo být považováno za oficiální konec druhé světové války a jako takový by měl být považován za Den vítězství.

Při doslovném výkladu bychom mohli za definitivní konec války považovat až 7. květen 1957. Teprve tehdy totiž oficiálně skončil válečný stav mezi Československem a Japonskem.