Artchiv: (Ne)šťastný Hlavák
Historie odbavovací haly pohledem televizních kamer
V posledních týdnech vzedmul veřejnou diskuzi návrh rekonstrukce části odbavovací haly hlavního nádraží v Praze. Proto přítomný materiál naší občasné rubriky Artchiv nabízí unikátní možnost zhlédnout dochované reportáže a filmy dokumentující průběh stavby a její dokončení v sedmdesátých letech minulého století.
Vypsanou soutěž vyhrálo dánské studio Henning Larsen Architects. Projekt počítá s proměnou prostranství před odbavovací halou a propojením Vrchlického sadů s historickou Fantovou budovou. Případná realizace počítá se zbouráním části odbavovací haly – měla by totiž ustoupit klenuté dřevěné konstrukci. Hala je přitom zapsána jako kulturní památka, což však zadavatelé do podmínek soutěže neuvedli. Vizuál, představený před několika týdny, sklidil nebývalou vlnu nevole.
Odbavovací hala, která tvořivě propojuje modernistický koncept volného prostoru s prvky hi-tech i ohlasy rodící se postmoderny, je „dítětem“ sedmdesátých let minulého století. Roku 1970 byla vypsána architektonická soutěž na řešení odbavovací haly a celkové revitalizace okolí stanice Praha hlavní nádraží. Vítězný návrh pocházel od architektů Jana a Aleny Šrámkových, Julie Trnkové, Jana Bočana, Josefa Dandy, na návrhu spolupracoval Zdeněk Rothbauer. K realizaci došlo v letech 1973–1979 a byla součástí rozsáhlé výstavby, která v té době probíhala na území Prahy. Současně se zahájenými pracemi byla budována první linka trasy metra, která zahájila svůj provoz v květnu 1974.
Souběžně s odbavovací halou probíhala stavba severojižní magistrály. Kvůli tomu bylo nutné okolí hlavního nádraží zásadně přebudovat. Řešení, jež by nabízelo propojení veřejného prostoru přívětivého k chodcům a cestujícím přicházejícím na nádraží, však ustoupilo automobilové dopravě, a právě i magistrále. Architekti se tak přizpůsobili a halu zapustili do okolního terénu.
V té představoval projekt nové odbavovací haly v rámci komplexní přestavby železničního uzlu Praha jeden z největších dopravních projektů na území Československa. V rámci Evropy se dokonce jednalo o největší budovu tohoto druhu. Denně dokázala odbavit zhruba čtvrt milionu cestujících. Kromě lepší kultury cestování přinesla i novinky v rámci odbavení cestujících – patřily mezi ně třeba samoobslužné pokladny, které výrazně zrychlily samotný proces odbavení.
V českotelevizním archivu lze nalézt mnoho dosud nereprízovaných záznamů, část z nich se bohužel dochovala bez zvuku. V poslední době se pracovníci archivu za pomoci umělé inteligence snaží tyto záznamy ozvučit a nadabovat. U několika klipů tudíž neuslyšíte původní zvuk, nýbrž aktuální rekonstrukci.
