Artchiv: Richter, Rubinstein, Rostropovič, Hudeček – to jsou některé z hráčských es na Pražském jaru
Na dirigentské osobnosti vystoupivší na Pražské jaru jsme zacílili minulý Artchiv. Nyní se podíváme na jiné pozoruhodné hudebníky, s nimiž se posluchači festivalu mohli seznámit. Výčet vynikajících interpretů by mohl mimořádně obsažný. Vybíráme jen několik zvučných jmen.
Hned první ročník – psal se rok 1946 – přivítal navrátilce do vlasti Rudolfa Firkušného. V tu dobu již světoznámý klavírista a žák Leoše Janáčka roky pobýval v emigraci. Po válce se vrátil do vlasti, aby o dva roky později byl znovu donucen k emigraci a návratu se dočkal až po roce 1989.
V prvních letech se na pódiu vystřídala plejáda nadějných pianistů a vítězů nejrůznějších evropských soutěží. S příchodem komunistického režimu se dramaturgie obrátila, jak jsme ostatně již psali v minulém díle, směrem k východu. Důraz na uměleckou, ale též ideologickou rovinu se naplno manifestoval ve specifickém stylu zvaném koncert-estráda. Interpreti kromě vystupování ve velkých koncertních sálech přinášeli kulturu i dělnické třídě. Vystupovali v továrnách, v halách a jejich hra byla doprovázena lidovými zpěvy a tanci.
Podívejte se na záznam společného vystoupení klavíristy Svjatoslava Richtera a Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK během Pražského jara 1966, zdroj: archiv ČT Ale pryč od estrády. Roku 1950 k nám poprvé zamířil fenomenální sovětský pianista Svjatoslav Richter, který se potom v Československu z času na čas objevoval na pódiích nejen v rámci Pražského jara. Poté, co byl v roce 1965 kritizován žalostný stav hudebních nástrojů v pražském Rudolfinu i v dalších sálech, byl zakoupen klavír od firmy Steinway. Na nový nástroj zahrál Arthur Rubinstein.
V roce 1979 se na festivalu poprvé objevil zástupce, přesněji zástupkyně japonské klavírní školy – Hiroko Nakamura. V době perestrojky se atmosféra v kulturní sféře mírně uvolnila a umožnila návrat dříve nezvaných hostů. Díky tomu mohl v roce 1988 vystoupit na Pražském jaru Vladimir Askhenazy, pozdější šéfdirigent České filharmonie.
Arthur Rubinstein zahrál na Pražském jaru v roce 1966. Podívejte se!, zdroj: archiv ČT Roku 1947 navštívil Prahu tehdy dvacetiletý Mstislav Rostropovič, aby se zúčastnil Mezinárodního festivalu mládeže. O tři roky později, již v rámci hudební soutěže na Pražském jaru, získal první místo. Legendární violoncellista, žák Šostakoviče a Prokofjeva, bývá řazen mezi nejvěhlasnější nástrojové interprety minulého století. Na Pražské jaro se rád vracel, dostal se také do jury hudební soutěže. Nejraději vzpomínal na spolupráci s dirigentem Václavem Talichem a v odborných kruzích je Rostropovičovo provedení Dvořákovy příslušné tvorby považováno za jedno z nejlepších. Po okupaci Československa (1968) se Rostropovič zařekl, že zde nebude koncertovat, dokud neodejde poslední voják z našeho území. Potom, co uveřejnil dopis na obranu Alexandra Solženicyna, se stal v Sovětském svazu personou non grata, byl zbaven občanství a v kariéře pokračoval v USA. Do Československa se skutečně vrátil až po listopadu 1989 – mohli jsme jej naživo slyšet roku 1991, na mimořádném koncertě na Pražském hradě.
Podívejte se na vystoupení Václava Hudečka během Pražského jara roku 1968, zdroj: archiv ČT Své kariéry díky Pražskému jaru samozřejmě startovali rovněž tuzemští interpreti. Roku 1967 vystoupil v Londýně s Royal Philharmonic Orchestra patnáctiletý houslista Václav Hudeček. O rok později si již zahrál Paganiniho koncert na Pražském jaru. V archivu ČT se dochoval unikátní záznam jeho vystoupení. Mimořádně schopný žák slavného Davida Oistracha svými výkony pochopitelně uchvátil domácí publikum.
