Artoulka: S Jiřím Kovandou po pražských Strašnicích
Strašnice jsou jednou z těch pražských čtvrtí, která si uchovává specifickou nevýstavní atmosféru, útulnou všednost. Její rezidenční ráz vede ke klidnému, skoro venkovskému tempu života. S umělcem Jiřím Kovandou, který tu vyrůstal, jsme se vydali na místa, která ho ovlivnila a zanechala v něm stopu.
Jiří Kovanda (* 1953) je výtvarný umělec a performer, který se k umělecké tvorbě dostal vlastní cestou, bez formálního vzdělání na umělecké škole. Během první poloviny 70. let vytvářel minimalistické kresby a ve druhé polovině dekády se začal věnovat uměleckým performancím, které mezinárodní scéna dodatečně docenila a dnes patří mezi Kovandova nejznámější díla. Stavěl je na všednodennosti a nenápadných intervencích do veřejného prostoru. Od roku 1995 působí na pozici asistenta v ateliéru Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 2008 vede Ateliér performance na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Více než performanci se v současnosti věnuje vytváření objektových situací z běžně dostupných předmětů.
Kulturní dům Barikádníků
Postaven v letech 1945–1946 svépomocí účastníků pražského povstání, jak hlásá pamětní deska u vstupu. V šedesátých letech se tu konaly koncerty a vystupovala tu špička bigbítové scény: Olympic, Matadors, Framus Five, The Primitives Group, Blue Effect. Po roce 1968 koncerty řídly a nahradily je diskotéky.
Kulturní dům Barikádníků byl postaven v letech 1945–1946 svépomocí účastníků pražského povstání, jak hlásá pamětní deska u vstupu, foto: Kateřina Zemanová
Nová strašnická škola
Secesní budova z let 1908–1909 v sousedství stanice metra Strašnická. Na konci druhé světové války, v květnu 1945, tu měl sídlo štáb ozbrojených akcí pražského povstání. Už léta je budova prázdná a chátrá, i když jde o kulturní památku. V letech 2020 a 2021 se tu konal festival 4+4 dny v pohybu.
Secesní budova z let 1908–1909 v sousedství stanice metra Strašnická, foto: Kateřina Zemanová
Alej v ulici V Olšinách
Alej byla původním přírodním prvkem čtvrti a možná přetrvala ještě z dob, kdy tu byl venkov. Pro místní obyvatele fungovala v minulosti jako obdoba korza.
Alej byla původním přírodním prvkem čtvrti, která možná přetrvala ještě z dob, kdy tu byl venkov, foto: Kateřina Zemanová
Sídliště Solidarita
Jedno z prvních sídlišť, postavené v letech 1947–1951; sloužilo coby vzorová realizace hromadného bydlení. Kombinuje rodinné domky a bytové domy, má centrální park a podél něj rozmístěnou občanskou vybavenost. Kovanda zde vyrůstal a pamatuje si z dětství mnohem více přírodního prostředí, než tu najdeme dnes.
Sídliště Solidarita je jedno z prvních sídlišť postavené hned po válce v letech 1947–1951, foto: Kateřina Zemanová
Galerie Olga
Olga je komunitní prostor s galerií a předzahrádkou u Parku Františka Suchého. Otevřela se veřejnosti v roce 2021 po sérií rekonstrukcí a postupného zabydlování. Vzniklo tu inspirativní a organicky živé zázemí pro setkávání, tvůrčí a vzdělávací aktivity, besedy i cirkulární ekonomiku.
Olga je komunitní prostor s galerií a předzahrádkou u Parku Františka Suchého, foto: Kateřina Zemanová
Hrob Jindřicha Štyrského na Vinohradském hřbitově
Dějiště jedné z prvních Kovandových performancí, která parafrázovala děj Štyrského básně ze sbírky Emilie přichází ke mně ve snu.
Hrob Jindřicha Štyrského na Vinohradském hřbitově, foto: Kateřina Zemanová
