Boj o život za zvuků Beatles: kniha Černý kos Jiřího Klečky dokáže udržet napětí

Jiří Klečka (* 1983) je vcelku plodný autor, takže je docela logické, že jste se o něm na těchto stránkách již mohli dočíst. Když předloni publikoval román Zapomenutá, v jeho recenzi jsem mimo jiné napsal, že „i když Jiří Klečka romány pravidelně vybavuje mysteriózními motivy, civilní poloha mu možná sedí víc“. Poněkud samolibě si teď troufám tvrdit, že autor tato slova novým titulem potvrdil… V letošním románu Černý kos se Klečka drží civilní polohy. Jde o prózu, již lze označit za detektivku, případně za thriller. Příběh se odvíjí po dvou liniích: jedna nás zavádí do Aše v roce 2023, druhá se odehrává v osmdesátých letech na Ostravsku.

Kniha se fyzicky rodí. Autor (vlevo) v tiskárně FINIDR v Českém Těšíně, zdroj: Facebook Jiřího Klečky

Roman Hanoš pracuje v Aši jako učitel. Ve třídě řeší problematického žáka, s jehož matkou udržuje poměr. Do toho mu od matky jeho dávného kamaráda Tomáše přichází zpráva, že ten je v nemocnici a bojuje o život. Roman se za Tomášem vydá. Cesta do Ostravy jej zároveň nasměruje do minulosti, na niž by nejraději zapomněl. V dětství se totiž spolu s Tomášem stal terčem únosu a život jim oběma visel na vlásku.

Klečka zručně buduje obě linky, daří se mu v nich držet napětí, pomáhá si cliffhangery. Linky se k sobě přibližují, jak se dramatická minulost chlapců začíná promítat do Romanovy přítomnosti a ohrožuje jak jeho blízké, tak i jeho samého. Roman – a spolu s ním také my – váhá, zda je možné, že by se dekády starý případ znovu tak intenzívně připomněl; říká si, zda se nejedná o pouhý přelud. Rovněž s retrospektivami zachází spisovatel dobře, byť se někomu nejspíš bude zdát, že je jejich nadbytek a jsou rozkošatělé. Autor například převypráví minulost Tomášova otčíma Alexandra, jenž, jak se brzy dozvíme, sehrál v případu zmizelých chlapců zásadní roli. Byl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti (SNB) a právě prohnilost této instituce, respektive bývalého režimu, málem stála Tomáše s Romanem život. Autor se přitom nesnižuje k lacinému moralizování a trefování se do starých struktur, tato linka je organicky zapuštěná do příběhu.

Jiří Klečka se svou letošní knihou a s moderátorkou Petrou Marunou Češkovou v ostravském studiu České televize, kde byl hostem pořadu Sama doma, foto:

Vyprávění prostupují motivy z písní kapely The Beatles, kterou si Tomáš jako malý zamiluje. Naučí se hrát na kytaru a titulní Černý kos (Blackbird) se stane jeho asi nejoblíbenějším songem. Po beatlesovských písních jsou rovněž pojmenovány kapitoly knihy; působí to možná trochu na efekt, ale ve vyprávění nic z toho neruší. Horší je to s určitou předvídatelností textu. Dopředu lze například odhadnout, jak dopadnou zvířata, která se v knize objeví; stejně tak není těžké uhádnout, jaké postavy z Romanova okolí budou vystaveny nebezpečí. Některé věty působí silácky a otazníky vyvolávají i občasné přechodníky, které jinak svižné vyprávění zvláštně retardují.

Ale to jsou zhruba všechny námitky, které mě při četbě Černého kosa napadly. V zásadě platí, že Jiří Klečka napsal knihu s pečlivě budovanou atmosférou a s obratně poskládaným příběhem.

Obálka Klečkovy letošní knihy, repro: Host