O lásce, jež neměla šanci. Próza Podivnost se inspirovala vraždou dvou gayů na Sicílii

Jako druhý titul edice Současná próza nedávno založeného pražského nakladatelství Meridione, graficky vkusně upravené Nikolou Janíčkovou, vychází román Podivnost římského rodáka Valeria La Martireho (* 1981). Autor, jehož literární tvorba je dle nakladatelského medailonu často mířena na young adult publikum, se v díle, jímž zatím dosáhl největšího ohlasu, inspiroval takzvaným Zločinem v Giarre, tedy neobjasněnou vraždou dvou mladých gayů z roku 1980. Došlo k ní v sicilském městečku Giarre a reakcí na tento případ bylo mimo jiné založení první italské LGBT organizace Arcigay. Detailně to popisuje v doslovu překladatelka a spoluzakladatelka nakladatelství Meridione Alice Flemrová, která zároveň knihu redigovala; román přeložila Monika Štefková, rovněž spoluzakladatelka tohoto nakladatelství, jež je zacílené na italské písemnictví.

Valerio la Martire se zmíněným případem inspiruje volně, mění kulisy, jména a podobně. Zároveň však rámec příběhu naplňuje vcelku přímočaře a v mnoha ohledech nepřekvapivě. Protagonisty žijícími ve fiktivní sicilské vesnici Fochi jsou Marco a Nino. První jmenovaný se vrací z vězení; nechal ho tam zavřít jeho vlastní otec, jenž ho však zplodil coby nemanželské dítě a k synovi se zrovna nehlásí. Matka pije a o Marcovi se nadto ve vesnici vedou dost nevybíravé řeči. Je tudíž jasné, že z jeho návratu se nikdo zrovna neraduje. Snad kromě Nina, chlapce, jenž vypomáhá svému otci na trzích. A když si otec poraní záda, navrhne doma, že by se synem mohl jezdit právě Marco; ten s návrhem souhlasí, ačkoli ze všeho nejvíc touží z Fochi uniknout. Každopádně to netrvá dlouho a mezi chlapci to začne milostně jiskřit. A jakmile se o nich následně začnou vést řeči, problémy se kupí a brzy je jasné, že Marcovi s Ninem hrozí větší nebezpečí než klepy vesnických drben. Právě prostředí, kde všichni všem vidí do talíře, se stává jedním z viníků trýznivého osudu mladíků (to není spoiler: že to s protagonisty nedopadne dobře, pochopíme nejen z historické paralely, kterou zmiňuje anotace knihy, nýbrž i z prologu samotného vyprávění).

Autor nás o toxičnosti sicilské vesnice přesvědčuje často úporně. Na jednom místě například Marco o dvou ženách, které slyší během trhů vést řeči, prohlásí: „Nemůžu je vystát. Hned každýho soudí, melou o věcech, do kterejch jim nic není. V Katánii to takhle není. Lidi se staraj vo svý. Můžeš si tam dělat, co chceš, nikdo tě nezná.“ Později se pro změnu o Ninovi dozvíme: „Cítil nepříjemný tlak v hrdle a poprvé měl dojem, že ho nedusí ani parno, ani prach. Dusilo ho Fochi.“

Milostný poměr protagonistů je někdy vykreslen až kýčovitě, a to nejen tehdy, když se dotýkají, líbají či milují, ale třeba i ve scéně, kdy Nino vezme Marca na svoje oblíbené místo. Těžko si přitom nevzpomenout na podobnou scénu ze známého snímku Dej mi své jméno (2017) italského režiséra Lucy Guadagnina. Zkrátka: Podivnost nijak zvlášť nepřekvapuje a ze škatulky děl tematizujících zakázanou lásku LGBTQ+ jedinců výrazně nevyčnívá.

Obálka českého vydání, její autorkou je Nikola Janíčková, repro: Meridione

Možná je to částečně dané tím, že byť se to přímo v anotaci knihy nezmiňuje, román Valeria la Martireho lépe obstojí jako dílo kategorie young adult. Jako takové nejspíš zaujme milostným příběhem dvou mladíků, jimž není přáno, i jeho tragickým koncem – navíc posíleným faktem, že autor vycházel ze skutečné události. Čtenářům a čtenářkám, kteří už podobných próz pár přečetli, však Podivnost sotva přijde jako výrazné dílo.