Román Jeana-Paula Duboise: Ve Francii prší a prší, postavy jsou zvláštní, ale čtenářsky vodu nešlapeme

Publikačně produktivní Jean-Paul Dubois (* 1950) se jeví jako vcelku konzistentní tvůrce. I čeští čtenáři a české čtenářky mohli z dosud tří přeložených autorových titulů seznat, že Dubois ve svých dílech obvykle vychází z jemně melancholického naladění a hlavní hrdina jeho próz se často jmenuje Paul (a za manželku má Annu), přičemž nejde o jednu a tutéž osobu, respektive osoby. Paul se jmenoval protagonista románu z roku 2019 Na světě žijeme každý jinak, za nějž tento francouzský spisovatel získal Goncourtovu cenu (česky 2021). Nyní se lze seznámit s dalším Duboisovým Paulem, tentokrát hrdinou románu Původ slz. Stejně jako předchozí titul, přeložila i tento Alexandra Pflimpflová.

Nejlépe se mu mluví s AI

Zatímco v předešlém titulu jsme s hrdinou putovali převážně po minulosti, tentokrát se podíváme do budoucnosti. Paul z Původu slz totiž žije v roce 2031 a jeho příběh začíná tím, že svému již mrtvému otci vpálí do hlavy dvě kulky. Následně je mu soudem nařízeno, že po dobu jednoho roku musí docházet na terapie. Právě záznamy sezení s terapeutem Frédéricem Guzmanem, s nímž se schází od března 2031 do února 2032, tvoří jádro románu.

Paul během sezení vzpomíná na svého otce Thomase Lanskiho jako na neuvěřitelné monstrum, které mu dělalo ze života peklo. Protagonistova matka zemřela při porodu s jeho dvojčetem a on se od nich není s to oddělit, přenést se přes to, co se událo a co mu prováděl otec. Ten v knize působí zcela nelidsky, jako prohnilé individuum, které mohlo svému synovi ještě děkovat, že si vystačil pouze s dvěma výstřely do jeho mrtvého těla.

Figura otce však zároveň vzhledem ke své jednorozměrnosti nepatří k nejvěrohodnějším, jaké francouzský spisovatel stvořil. To je ostatně záležitostí celého románu, jenž vyvolává dojem zvláštní kulisovitosti, neživotnosti. V podnětném doslovu zdůrazňuje filozofka a publicistka Josefína Formanová, že vedle Paula jsou další žijící postavy románu jen ty pověřené úředními úkony, zatímco všichni ostatní, o nichž protagonista vypráví a kteří hráli v jeho životě důležitou roli, jsou vzdálení (respektive mrtví). Není ostatně náhoda, že Paul není schopen kvůli tomu, jak jej otec poznamenal, navázat běžný lidský vztah –  většinou komunikuje s umělou inteligencí. Jako by byl od lidí už příliš vzdálen, čímž se však vzdaluje i nám, lidem, kteří o něm čteme.

Koktejl francouzského „barmana“

Motivicky je však Původ slz velmi kompaktní. Nejvýraznějšími motivy, jež se tu přitom nezřídka transformují v témata, jsou všudypřítomná voda a smrt. Paul vede firmu vyrábějící vaky na mrtvoly a v románové realitě neustále prší. Zničující sucho, kterým se nám klimatická krize připomíná nyní, vystřídaly v Duboisově vyprávění mohutné, podobně destruktivní přívaly vod. Voda se rovněž připomíná třeba v osobě doktora Guzmana, jemuž kvůli oční chorobě často během sezení slzí oko.

Jean-Paul Dubois tedy drží vyprávění pevně v rukou, ale člověk si při jeho četbě místy nemusí být jistý, jak s ním naložit. Jistě, Paul se vyrovnává s minulostí, respektive se snaží hledat způsob, jak se s ní naučit žít, ale to není v literatuře nic nového a nedá se tvrdit, že by Jean-Paul Dubois do toho vnesl inovativní notu. Zážitek z četby se proto nedostaví na, řekněme, tematické, myšlenkové úrovni, a možná ani ne na té motivické. Pozoruhodné spíš je, jaký koktejl francouzský autor ze svých obvyklých ingrediencí připravil tentokrát.

Obálka českého vydání Duboisova románu, který v originále vyšel vloni, repro: Euromedia Group – Odeon

Příběh nořící se hluboko do Paulovy minulosti je trochu modelový, trochu dystopický, trochu groteskní či odtažitý, vypravěčsky je v mnoha ohledech nedokonalý – kromě toho, že jsou některé postavy jednorozměrné a těžko odhadujeme jejich motivaci, působí zvláštně třeba časté opakování některých dějových míst.

Jedno však nelze Jeanu-Paulu Duboisovi upřít: v Původu slz situoval svá častá témata do přece jen odlišného románového prostoru, než jaký můžeme znát z předchozích knih. I když je tedy hlavní postavou opět Paul, příběh je znovu svůdně melancholický a lecjaké dějové peripetie jsou povědomé z autorových starších děl, při četbě – na rozdíl od obyvatelstva zaplavené Francie – nešlapeme vodu.