Bůh mangy Osamu Tezuka na operačním sále. Lehkonohé povídky o krkolomných zákrocích

Tezukovi přezdívají Bůh mangy. Je to ovšem poněkud zavádějící: Tezuka není žádný svrchovaný demiurg. Ostatně sousloví „manga no kami-sama“ odkazuje na systém šintoistických bůžků kami. Za kami přitom v Japonsku může být označena lecjaká legendární nadpřirozená bytost, ale i duchové zemřelých či lidé s výjimečnými dovednostmi – vedle Tezuky byl za kamiho prohlášen třeba japonský císař Meidži. Je ovšem fakt, že Tezukovo nasazení pro mangu hraničilo až s nadpřirozenými schopnostmi. Za svůj život vychrlil ohromné množství různorodých komiksů, od dobrodružné sci-fi o robotech přes romantické vyprávění pro dívky až po životopis Gautamy Buddhy. Přes šílené pracovní nasazení se mu dařilo držet úroveň svých příběhů stabilně vysoko a nadto objevovat pro japonský komiks nové žánrové polohy.

Zároveň by čtenáře nemělo odradit to, jak jsou Tezukovy komiksy kreslené. Pokud má jeho tvorba nějakou slabinu, pak je to kresba, na níž je silně patrné, že kariéru začínal ve čtyřicátých letech pod vlivem amerických kreslených seriálů s Mickey Mousem nebo Pepkem námořníkem. Nikdy neusiloval o to mít propracovaný výtvarný styl, kde by každé políčko fungovalo jako malý mistrovský obraz. Daleko více než jednotlivé komiksové panely ho zajímalo jejich plynutí. Tezuka si vyvinul rychlý, cartoonový styl, při němž obraz není přetížen detaily. Všechno je přehledné a emoce postav jasně srozumitelné. To mu dovolovalo dostat do komiksu filmovou dynamiku a fázování děje podobné filmovému střihu. Tezukovy komiksy, kde se nápaditě pracuje s velikostí, tvarem a řazením panelů, by mohly sloužit jako ukázka toho, jak se dá „časovost“ filmu rozložit do „prostorovosti“ komiksu. Tezuku přitom neinspirovaly dobové japonské snímky, nýbrž Hollywood. Dramatické zápletky jeho komiksů ovlivněné hollywoodskými postupy svádějí k „hltání stránek“.

Dvoudílná Zpráva pro Adolfa, která už česky před pár lety vyšla, připomíná dlouhý epický hollywoodský film. Kniha Black Jack by naproti tomu mohla být dobrým klasickým televizním seriálem. Jeho hrdinou je chirurg s přezdívkou Black Jack, jenž bez lékařské licence provádí nejšílenější a nejnáročnější lékařské operace. Některé z nich jsou „jen“ prakticky neproveditelné – doktor třeba dostane dítě zpod závalu tím, že mu amputuje ruce a nohy a pak mu je přišije zpět. Jiné jsou kuriózní – třeba případ těhotné ženy, kdy plod se uvnitř jejího těla obalí skořápkou připomínající vejce. A další už jsou totálně fantastické – v jednom díle Black Jack dokonce „operuje“ superpočítač s umělou inteligencí.

Tezuka přitom není žádný fanfarónský vypravěč. Sám studoval medicínu a k tématu lékařství se obracel v řadě svých komiksů, a to velmi odlišnými způsoby. Jeden z jeho nejslavnějších komiksů je fantaskní grafický román Óda na Kirihita, v němž hrdina hledá lék na vzácnou nemoc proměňující nakažené v bytosti podobné psům. Naopak velmi civilně se tématu věnuje jeho pozdní série Strom na slunci; odehrává se na sklonku devatenáctého století a vypráví o střetu západního typu medicíny s tradičním čínským léčitelstvím – přičemž Tezuka je většinou na straně Západu. V Black Jackovi bere lékařské prostředí spíše jako dobrý terén pro dramatické situace, v nichž je různými způsoby v sázce budoucnost pacientů. Občas si Tezuka s chutí rýpne do elitářství, byrokratičnosti nebo zkorumpovanosti lékařů, kvůli nimž také Black Jack operuje bez licence. Ale většinou zde nelegální chirurg vystupuje spíše coby nadlidská postava, která pro lidi ve svém okolí svede i nemožné – a když to udělá, může to mít nepředvídatelné důsledky. Tezuka se tu dostává blízko žánru morality, ale nikdy nepřestává být zábavný a většinou nesklouzává k černobílému vidění dobra a zla.

Dvě stránky z knihy Black Jack: Chlapec, který zemřel dvakrát a další příběhy, repro: Crew

Bůh mangy si totiž – na rozdíl od Hollywoodu – nepotrpěl na příběhy o vítězství dobra nad zlem. Naopak, jeho dospělejší komiksy bývají nečekaně temné a ve svých nejlepších sériích, k nimž náleží jeho celoživotní dílo Fénix, se vynořuje autorovo buddhistické vidění světa ovládaného karmou, podle níž se za každou šťastnou náhodu, která nás v životě potká, musí zaplatit. Ve svých příbězích se Tezuka dotýká řady motivů a otázek – od alternativní medicíny přes zvířata a jejich inteligenci až po jeho oblíbené téma práv robotů, jemuž se věnuje i autorova nejslavnější manga série Astro Boy.

V některých ohledech je Tezukova komiksová tvorba z dnešního pohledu problematická. U Black Jacka je to dáno kromě jiného tím, že dílo vznikalo v maskulinním Japonsku sedmdesátých let. Nejkontroverznější je postava Black Jackovy spolubydlící Pinoko, což je žena s umělým dětským tělem, která žvatlavým hlasem opakuje nerudnému doktorovi, jak moc ho miluje. V jednom příběhu zase hrdina říká pacientce: „Děloha a vaječníky produkují hormony zodpovědné za ženskost. Když to všechno odstraním, v podstatě už nebudete ženou…“ Podobných míst v příbězích však není příliš a v rámci celé mangy Tezuka rozhodně patří k progresivním autorům.

Po zmíněné Zprávě pro Adolfa je tak Black Jack další ukázkou tvorby autora, jehož dílo není nutné uctívat, zato je snadné si ho užít, ať už  mangu máte rádi, anebo ne. Snad se brzy dočkáme některých dalších titulů z desítek špičkových komiksů Osamua Tezuky.

Obálka knihy Black Jack: Chlapec, který zemřel dvakrát a další příběhy, repro: Crew