Chcete-li vědět, co obnáší LitRPG, vezměte do ruky Carlovu postapokalyptickou show

Carl má dvacet sedm let, odkroutil si pár let u americké pobřežní stráže a momentálně žije v Seattlu, kde pracuje jako lodní technik. Bez většího dramatu – dramata prý nemá rád a nevyhledává je – se právě rozchází s přítelkyní Beou. Ta je zrovna někde na Bahamách se svými známými a s (už zase asi ne tak úplně) ex-přítelem. Bea vlastní perskou kočku jménem Princezna Rakvička, královna Anna Šlehačka. A i když se vztah s Beou rozpadá, o kočku je třeba se postarat – a ta mrcha jedné zatraceně ledové noci zdrhne. Takže ji Carl vyrazí zachraňovat. V tu chvíli dojde k transformaci. Jistá mocná galaktická korporace se rozhodne vytěžit planetární zdroje Země. Všichni, kdo se nacházejí v prostorech, kde mají cokoliv nad hlavou – týká se to budov, stanů, zastávek i aut – to v mžiku mají za sebou.

Přeživší zbytek zjistí, že za sebou to má i lidská infrastruktura a zmíněná korporace vytvořila Hrobku. Čili obří herní labyrint s mnoha patry, kam se mohou přeživší v jistém časovém limitu přesunout a zkusit štěstí. Pro zábavu korporace budou bojovat s různě nebezpečnými monstry a bossy, získávat bonusy, výhody a možná, pokud dorazí až do nejspodnějšího patra Hrobky, získají jako hlavní cenu svou planetu zpět. A protože se zmíněná korporace nachází ve finanční tísni, nasadila zrychlený herní mód: zintenzivnila výskyt nebezpečných potvor a obecně ve hře platí, že zabít vás může cokoliv, protože v každé narychlo spíchnuté hře jsou prostě chyby.

Napříč světem

Subžánr LitRPG má poměrně dlouhou tradici, i když, pravda, tohle označení má zatím relativně krátké trvání. Náznaky onoho subžánru se objevily v příbězích, v nichž se postavy dostanou:

1. do prostředí inspirovaného (nikoliv nutně pouze) počítačovou hrou, to je ostatně jeden ze silných motivů kultovní Enderovy hry od O. S. Carda;

2. do virtuální reality, což vytěžil především Tad Williams v postkyberpunkové sérii Jinozemě nebo Ernest Cline ve svém bestselleru Ready Player One;

3. figury jsou vyloženě vsazeny do počítačové hry.

Přebaly českých vydání postkyberpunkové série Jinozemě, zdroj: Návrat

Od konce sedmdesátých let navíc rostla obliba Dunegons & Dragons. Tento fenomén her na hrdiny má důležitou roli i v populárním retro seriálu Stranger Things. Jedním z prvních příkladů, kdy se „dračák“ objevil v literatuře, je kniha americké spisovatelky Andre Norton Quag Keep z roku 1978. Souběžně vznikala přehršel knih zasazených do světů nejrůznějších her a dále rozvíjející jejich příběhy a mytologii. Populární knižní série – kupříkladu Dragon Lance, Forgotten Realms nebo z poslední doby WarCraft – jsou ovšem stále klasickými příběhy, které prostě vytěžují konkrétní svět, typ postav nebo zápletky.

LitRPG se odlišuje v tom, že součástí vyprávění jsou zcela přiznaně konkrétní herní mechanismy – sbírání lektvarů, záchytné body, „levelování“ neboli vylepšování postavy aka hrdiny a procházení světem strukturovaným jako level ve hře.

V seriálu Stranger Things je důležitým prvkem hra na hrdiny, zdroj: Netflix

Poprvé se tento postup výrazněji prosadil v asijském prostředí. V Japonsku začala vycházet v roce 1993 komediální manga Magical Cirle Guru Guru, v českém překladu několik posledních let vychází takzvané light novely ze série Sword Art Online. Základní pravidla asi nejlépe definovali v Rusku, kde se první podobné příběhy domácích autorů začaly vydávat počátkem minulého desetiletí. Nedlouho poté se objevil právě termín LitRPG, a to během setkání zástupců jednoho z velkých ruských nakladatelství s autory jako Vasilij Mahaněnko. Tuzemské překlady jeho a dalších ruských tvůrců začaly vycházet v nakladatelství FANTOM Print. Populární série jako Cesta šamana (zmíněný Vasilij Mahaněnko), Obránce perimetru (Michael Atamanov) nebo Pouť mrtvého (Pavel Korněv) získaly subžánru u nás popularitu. Dnes ve FANTOM Printu boduje i série HEX Zuzany Strachotové a Tomáše Koska.

V posledních letech se fenomén úspěšně prosadil rovněž v USA Stejně jako v jiných zemích, i zde je přitom často spojován se samonákladem a teprve pozdějším úspěchem u klasických nakladatelů. To je ostatně případ i série Hrobkař Carl od Matta Dinnimana. Hned několik dílů této série se přitom již objevilo na nejrůznějších žebříčcích listu The New York Times.

Jak se daří zbytku lidstva v Hrobce?

Carlova postapokalyptická show je ukázkovou LitRPG se vším, co k tomu patří. Matt Dinniman svůj příběh zasadil do světa, v němž galatické korporace „osévají“ planety nejen nejrůznějšími druhy bytostí, ale i kulturními vzorci (proto mimozemská reality show připomíná pozemský dračák), aby je následně vytěžily. Proti čemuž se sice lze odvolat, ovšem za podmínek povědomých například Arthuru Dentovi a dalším pozemšťanům ze slavného Stopařova průvodce Galaxií od Douglase Adamse – ti museli vyslechnout opovržení mimozemšťanů stavějících galaktickou dálnici nad tvory, kteří si ani nepřečtou vývěsku umístěnou u nedaleké hvězdy.

Spisovatel Matt Dinniman, zdroj: mattdinniman.com / Mystery Press

Samotný děj Carlovy postapokalyptická show je sledem soubojů, školení, bloumání labyrintem a plánování střetů s krajně nebezpečnými tvory. V podstatě za vše přitom Carl a další hrobkaři získávají „odměny“, nabírají zkušenosti, vylepšují své statistiky a schopnosti. Díky jednomu takovému vylepšení se plnohodnotným hráčem stává i kočičí Princezna Rakvička, která má během celé knihy mnohem větší charisma než Carl (a může tedy některé konflikty řešit nikoliv silou, nýbrž prostě tím, že si ji její protivníci zamilují).

Ta kniha může na leckoho působit jako repetitivní produkt. Na stranu druhou Dinniman těží maximum z interakce svých postav s herním prostředím a umělou inteligencí, která hru řídí. Popravdě je někdy mnohem zábavnější číst herní hlášení, než popisy akčních scén. Dinniman si navíc dal záležet, aby opravdu rozvíjel postavy a jejich možnosti. Protože Carl do Hrobky vstoupí v podstatě bos, směřuje ho příběh a umělá inteligence k péči o nohy. Získá například dovednost Dupanec 3: „Zabíjení nohama. Tvýma krásnýma bosýma nohama. Postavíš se na živého vnímajícího tvora a s láskou pomalu tlačíš a tlačíš, dokud z něj nevyprchá život. Existuje snad ušlechtilejší způsob zabíjení než z něčeho vydupat život? Síla tlaku, kterou můžeš vyvinout šlápnutím bosou nohou, se zvyšuje o 10 % za každou úroveň této dovednosti.“ Carl tak na jednu stranu získává výhody, na stranu druhou si nesmí opatřit boty, protože pak by o všechny bonusy přišel. Ale není třeba věšet hlavu. V určité fázi získá pedikérní soupravu, aby se o končetiny náležitě postaral.

Přebal knihy Carlova postapokalyptická show, repro: Mystery Press

Matt Dinniman: Carlova postapokalyptická show

Přeložil Jiří Matyskiewicz. Mystery Press, Praha 2025, 504 stran, doporučená cena 549 korun.

Mimochodem, „skvělé“ na herním systému je, že Carl a další hrobkaři mohou získat sponzory, kteří jim budou posílat vybavení takříkajíc na tělo. Ovšem nejprve je musí něčím zaujmout. Takže nemohou pouze přežívat a procházet úrovněmi – musí to činit stylově! Zároveň si mezi vším tím bojem o život musí najít čas na nejrůznější rozhovory pro média a další „hráčské“ povinnosti.

Výsledkem je kniha plná extrémně černého, místy až sadistického humoru (ve smyslu, co všechno musí Carl pro přežití udělat), garantem jehož funkčnosti v češtině je především překladatel Jiří Matyskiewicz. Ten stojí i za překlady populární humoristické fantasy sérií Kobkanýři, která si bere z dračáků zase trochu jinak než Dinniman, a nadto pod jménem Shigor Birdman sám píše bizarní akční sérii Béčková legenda. Hrobkař Carl tak díky Matyskiewiczovi a dalším lidem v nakladatelství Mystery Press cílí nejen na příznivce LitRPG, ale i na každého, kdo vyznává, že na Čechy stále ještě pasuje přezdívka „smějící se bestie“.