Dungeons & Dragons je inkluzivní fantasy dobrodružství pro všechny, kteří nehodlají dospět

Výtvor společnosti Wizards of the Coast, který poprvé vyšel v roce 1974 a od té doby si připsal celkem pět edic, proměnil herní svět navždy. A teď nemluvíme jen o stolech, garážích, sušárnách, hospodách a dalších místech, kde se házelo desetistěnkou a svrchovaný Pán jeskyně posílal své vazaly do záludných labyrintů, aby se tu utkávali s monstry, sbírali cenné artefakty a zkušenostní body. „Dračák“ položil základy RPG i průmyslu MMORPG, který ovládl virtuální světy. Propracovaný systém ras, specializací a zvláštních dovedností, stejně jako možnost vymodelovat si vlastní příběh, vycházel z kanonických fantasy knih, ale od sedmdesátých let se rozrostl do skutečného multiverza, jehož rodokmen sahá právě ke stolnímu Dračí doupě.

Paradoxně to dosud byly především filmy, v nichž Dračí doupě zanechalo buď kradmé, nebo kvalitativně nevalné stopy. Ty vydařenější fantasy počiny obvykle čerpaly přímo z kanonických děl anglosaské fantasy (Barbar Conan, trilogie Pán prstenů, Excalibur). Přímou inspiraci nesl stejnojmenný film z roku 2000, který skrývá i výraznou českou koprodukční stopu. Spadá však do nelichotivé kategorie „straight to VHS“ braku.

Do podobné žumpy patří i fantasy pastiš německého krále braku Uwe Bolla Ve jménu krále. Na milovníky pohádkovo-hororové fantaskní poetiky Dungeons & Dragons tak doposud zbývaly především ve své době kontroverzně přijaté filmy jako Willow, Drakobijce či Legenda a z nedávné doby třeba seriál Stranger Things, který tomuto fenoménu složil hlubokou poklonu a začlenil ho do své nostalgické ódy na stará dobrá léta osmdesátá.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Dlouho očekávaná splátka

Novinka s podtitulem Čest zlodějů je symbolickou záplatou na pytli (beztíže) plném rozporuplných levobočků dračákovských dobrodružství. Duo režisérů-scenáristů vsadilo na ten nejjednodušší a nejbezpečnější recept, který dostatečně otestoval James Gunn a jeho Strážci galaxie. Vezměte bizarní ansámbl různorodých figur, z nichž je každá sama o sobě vlastně nemožná, zamíchejte je dohromady a vyšlete do univerza, v němž číhá nebezpečí za každým rohem. Záhy se ukáže, že slabosti jednotlivců zakládají na sílu celé party. K tomu je samozřejmě zapotřebí urazit kus nebezpečné cesty bludištěm, na jehož konci čeká odměna.

V tomto ohledu je film Dungeons & Dragons: Čest zlodějů přehlídkou dobrých rozhodnutí. V čele společenstva vyděděnců stojí postarší zahořklý bard Edgin, který si odžil svoje. Byl respektovaným členem cechu harfeníků, milujícím otcem a manželem, ale téměř o všechno přišel. Protlouká se jako drobný podvodníček obklopený pestrou partou individuí. Fuška jeho života, při níž se pokusí zcizit vzácný artefakt, ho však přivede do vězení a připraví o to poslední, na čem mu ještě záleželo – o dceru. Obsazení Chrise Pinea do role bodrého, hubatého a neustále glosujícího Edgina přináší ovoce. Dříve trochu suchý a kožený hezoun Pine našel s šedinami ironickou jiskru a přesný komediální timing, navíc funguje jeho chemie se zbytkem družiny, v níž nechybí urostlá válečnice, neposkvrněný paladin, chaotický mág a zásadová druidka.

Obsazení Chrise Pinea do role bodrého, hubatého a neustále glosujícího Edgina přináší ovoce. Záběr z filmu Dungeons & Dragons: Čest zlodějů, foto: Paramount Pictures

Na funkčnosti příběhu, který se dá shrnout do věty „hrdinové se musí vloupat do přísně střeženého hradu a Edginově dceři dokázat, že její tatínek je možná šupák, ale ne špatný rodič“, má velký podíl postava Edginova bývalého kamaráda, postaršího zlodějíčka Forge. Toho s velkým gustem a slizkou blazeovaností hraje Hugh Grant, který si užívá další vybočení z přežitého archetypu šaramantního britského mouly.

Pokud bychom režijní duo Daley & Goldstein pasovali do role Pánů jeskyně, pak jimi načrtnuté dobrodružství není nijak rafinované, ale slouží svému účelu. Umožňuje vypilovat chemii postav a vytváří dost potenciálu pro komediální i akční scény. Je jen škoda, že základní princip Dračího doupěte, tedy postupné vylepšování figur, film využívá jen velmi zřídka a bez velké invence.

Jednou nohou v minulosti

Filmový Dračák je jako figurka stojící na pomezí. Na jednu stranu skládá poctu poetice a reáliím Dungeons & Dragons, na druhou stranu volí sebe-uvědoměle ironický tón, který nijak neskrývá absurditu a dětinskost. Na jednu stranu jde o film, který občas sklouzává svými šablonovitými postupy a řešením akčních scén do sféry generického blockbusteru, na stranu druhou si tahle podívaná stále drží ducha staré školy. Vedle obezličky v podobě všemocných digitálních triků totiž pořád lpí na starých dobrých maskách, poctivě vystavěném fyzickém gagu a síle herectví jednotlivých protagonistů.

Justice Smith, Sophia Lillis, Chris Pine a Michelle Rodriguez ve filmu Dungeons & Dragons: Čest zlodějů, foto: Paramount Pictures

Je zkrátka patrné, že tohle fantasy chce být inkluzivní. Hodlá jedním dechem uspokojit ty, kteří vyrůstali na Dračáku a fyzičnosti Barbara Conana či původní trilogie Pána Prstenů, a zároveň potěšit lidi více odrostlé v odlišné estetice komiksových multiverz, kterou charakterizuje především opulentní roztěkanost a měřítko atrakcí. I když tahle nevyhraněnost ústí v to, že Čest zlodějů nikdy skutečně nevytvoří iluzi svrchovaného, svébytného světa, přesto není tak silná, aby upřela Dungeons & Dragons nakažlivé kouzlo hry na hrdiny, v níž se fantazii meze nekladou.

Je to zkrátka ten typ filmu, co se nestydí své diváky vyzvat k tomu, aby jim znovu bylo mentálně dvanáct. Svádí ke sladkému regresu do doby, kdy všechno vonělo novotou a dálkami a člověk se lusknutím prstu mohl stát elfem, půlčíkem nebo krollem, chodit po světě s pytlem beztíže, potýkat se s mouchou zlodějkou či rosolovou krychlí a veškerý svůj osud svěřit do rukou magické „desetistěnce“.

Ačkoli Dungeons & Dragons: Čest zlodějů bude z komerčního hlediska nejspíš propadák, o čemž svědčí dosavadní vývoj tržeb, pro milovníky RPG je to aspoň hřejivá připomínka, že na ně Hollywood ještě tak úplně nezapomněl. Nakonec, zlaťáky přece nejsou všechno!

Český plakát k filmu, repro: CinemArt