Kouzelnický svět Harryho Pottera funguje už roky coby samostatný fenomén. Kromě knih a filmů mohou fanoušci navštívit dva zábavní parky, divadelní hru nebo si postavit školu čar a kouzel z Lega. Universum dále rozšiřuje filmová série Fantastická zvířata odehrávající se na začátku dvacátého století. A nyní se díky hře Hogwarts Legacy mohou fanoušci vrátit v kouzelnickém světě ještě dál – na konec století devatenáctého – a zároveň si připsat titul, který v potterovské kolekci dosud chyběl.

„Pořádnou” hru z prostředí kouzelnického světa si totiž fanoušci toužili zahrát roky. Dostat se do vysněné bradavické koleje, učit se nová kouzla, vařit lektvary a objevovat tajné místnosti… Prostě se vrátit do dětství a znovu zažít moment, kdy svět stvořený J. K. Rowlingovou představoval útočiště před všední realitou.

Souboje s děsivými pavouky, ale třeba i zlobry brzy hravě zvládnete díky stále se rozšiřující kolekci kouzel. Screenshot ze hry Hogwarts Legacy, repro: Tereza Kopelentová

Paní Rowlingová a její řeči

Onen „sen” však zhořkl právě kvůli J. K. Rowlingové, konkrétně vinou jejích transfobních výroků. Nešlo o ojedinělý úlet, nýbrž o řadu tweetů a textů, jimiž autorka v roce 2020 zlomila do té doby poměrně pevné pouto, které mnoho lidí mojí generace pojilo k Harrymu Potterovi a jeho světu. Nastalo klasické dilema, zda názory umělce ztotožňovat s jeho dílem, nakolik je morální podporovat člověka volícího slova, která ubližují už tak znevýhodňované menšině.

Hogwarts Legacy začalo studio Portkey Games, spadající pod Warner Bros. Games, vyvíjet v roce 2018. Oficiálně přípravy hry oznámili o dva roky později, tedy zrovna v době nepříliš nakloněné produktu, který by J. K. Rowlingové opět mocně přisypal na konto. Portkey Games, a stejně tak Warner Brothers, se od spisovatelčiných výroků distancovaly. Ona sama se na vývoji hry nepodílela. Peníze z prodeje hry odehrávající se ve světě, který vymyslela, ovšem logicky dostat musí. Hra i přes avizovaný bojkot patří k momentálně nejstahovanějším titulům na distribuční platformě Steam. V začátku prodeje dokonce Hogwarts Legacy překonalo japonské RPG Elden Ring. Zvědavost, dlouhé očekávání i vyjádření herního studia tak nakonec asi většinu fanoušků přemohly.

V Komnatě nejvyšší potřeby můžete také chovat nejrůznější druhy zvířat. Screenshot ze hry Hogwarts Legacy, repro: Tereza Kopelentová

Studio Portkey Games se patrně snažilo vypořádat s výroky J. K. Rowlingové i v samotné hře. Hogwarts Legacy se snaží být poměrně inkluzivní. V Bradavicích se setkáte se spolužačkou z Ugandy nebo s učiteli z Indie či Koreje. Narazíte na queer postavy, například jedna z hostinských v Prasinkách je trans žena. Dost pokrokové, na to, že se děj hry odehrává v devatenáctém století. Na druhou stranu se těžko ubránit pocitu, že queer postavy, které vám mimoděk při zadávání úkolů sdělí informaci o svém genderu či orientaci, byly do příběhu dolepeny jako alibi.

Děj až na druhém místě

Posuňme se od společenského kontextu k samotnému hráčskému zážitku. Hogwarts Legacy funguje jako jakási galerie světa, který dobře známe, a pocitů, jež si pamatujeme z dětství. Ale je tomu podobně jako v galerii, kde vás sice některé obrazy zasáhnou, nicméně nacházejí se na sterilně upravené zdi, což jim ubírá energii a živost. Neboli: Postavy Hogwarts Legacy jsou ploché, dialogy generické a mezilidské vztahy nevěrohodné. Vše zůstává podivně odosobněné, což stojí v přímém protikladu k tomu, co Bradavice znamenaly v knihách a ve filmech. V Hogwarts Legacy se nedočkáte poťouchlých vtípků, živelných konverzací ve společenských místnostech ani rivality mezi kolejemi. Čeká vás spíš dlouhý seznam často nelogických úkolů, které musíte splnit, abyste se dostali do vyššího levelu.

V Zapovězeném lese. Screenshot ze hry Hogwarts Legacy, repro: Tereza Kopelentová

Co se týče děje, v podstatě o nikom nic nevíme. Hlavní postava příběhu přichází do Bradavic až v pátém ročníku. Neumí řadu základních kouzel a musí dohánět své spolužáky. Naštěstí je mimořádně talentovaná a ve všech hodinách vyniká. A má specifický dar – vidí stopy starodávné magie, díky nimž se jí otevírá nový, paralelní svět. Tato schopnost jí pomáhá v boji s hlavním padouchem, skřetem Ranrokem, jenž se spojil s temnými kouzelníky kolem jiného záporáka, Victora Rokwooda. Ačkoli se v předminulém století začaly vztahy kouzelníků a skřetů obracet k lepšímu, Ranrok chce proti kouzelníkovi rozpoutat povstání. Čeho přesně chce docílit a proč mu pomáhá vyznavač černé magie Rokwood, můžeme jen odhadovat. Mimochodem: Za tuto linku si hra vysloužila kritiku kvůli skrytému antisemitismu. Jenže děj je natolik abstraktní a pohádkový, že pro jeho vztažení k reálnému světu musíte vydat značné úsilí a možná více představivosti, než tvůrci hry zamýšleli…

Avada Kedavra! No a?

Mezi plněním školních úkolů si tak občas odběhnete vyhrát bitvu nebo prozkoumat místo protkané starou magií. Z většiny problémů, které by mohly nastat, se bez potíží vylžete. Nic se nestane ani ve chvíli, kdy se spolu se zmijozelským studentem Sebastianem Sallowem (pro mě jediná zajímavá a zapamatovatelná postava) rozhodnete naučit kletby, které se nepromíjejí, včetně té smrtící. Za ně jako hráč(ka) nejste penalizován(a), ani když je využijete v boji, v němž se vám díky kletbám samozřejmě značně ulehčí. Na kvalitě nepřidává ani to, že do jakéhokoliv objektu se dostanete a jako první ukradnete cenné nebo užitečné věci, přičemž obyvatelé vás beze slova nechají odejít. Podtrhuje to mělkost charakteru, který ve hře zastáváte. Můžete se snažit být sebehorší nebo sebelepší, je to fuk. Tedy až na samotný závěr hry, kde vaše volby ovlivní, zda dostanete šťastný, anebo špatný konec.

Ze hry Hogwarts Legacy, zdroj: YouTube

Nadto jednotlivé questy začnou být po určité době hraní monotónní. Většina puzzles funguje na témže principu. Souboje vyžadují trochu cviku, takže s jistým uspokojením můžete pozorovat, jak se zlepšujete. Po čase, a se stále se rozšiřujícími sbírkami lektvarů i bojových kouzel, se z většiny nepřátel stávají snadné cíle. Výjimkou jsou bossové v závěrech jednotlivých questů, jejichž porážka vyžaduje větší zručnost.

Máslový ležák v Prasinkách zachrání mnohé

Repetitivnost nemusí být nutně na škodu, zejména pokud (podobně jako já) nejste zrovna nejzkušenější nebo nejzručnější hráč. Hogwarts Legacy zakrátko zvládne hrát téměř každý – i díky plejádě aktivit, u nichž si může odpočinout od plnění úkolů a zároveň při nich získat jistou satisfakci z absolvování pětatřicetihodinové (ovšem až sedmdesátihodinové podle toho, kolik postranních úkolů se rozhodnete řešit) hry.

V těchto aktivitách se totiž skrývá větší magičnost než v příběhu. Hra umožňuje projít si celé Bradavice a jejich okolí a utvořit si reálnou představu o tom, co se kde nachází. Místností k objevování je tolik, že do hlavního sálu s proměňujícím se nebem, kde se v Harry Potterovi odehrávaly všechny velkolepé hostiny nebo rozřazování do kolejí, se mi podařilo doputovat v podstatě omylem až po dlouhých (asi sedmnácti) hodinách hraní. V Komnatě nejvyšší potřeby, která se vám po splnění části úkolů odhalí, zase můžete vytvořit samoobslužnou továrnu na vaření lektvarů, a dokonce chovat nejrůznější kouzelná zvířata, která na cestách pochytáte. V Zapovězeném lese najdete cenné ingredience, ale i kentaury nebo hrozivé pavouky. A když vás chození začne unavovat, můžete vyrazit na průzkumnou výpravu nad vrcholky hor na hřbetu hipogryfa nebo si na koštěti zaletět do Prasinek na máslový ležák.

Procházka hradem, zdroj: YouTube

Právě prostředí Bradavic a Prasinek a tyto momenty – tedy pokud k nim člověk má nostalgický vztah z knih, filmů a možná i počítačových her –  tvoří magickou atmosféru, která Hogwarts Legacy vynáší nad průměr a díky níž budete chtít znovu utéct do světa čar a kouzel. Za předpokladu, že občas dokážete přimhouřit oči a podržet „skip”.